Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


St. Anton. Freeride snů na vlastní kůži

aktualizováno 
Stojím před luxusním hotelem Mainsee v rakouském středisku St. Christoph a trochu se mi třesou kolena. Čeká mě freeride, jaký jsem zřejmě ještě nezažil. A taky dřina, dřina a nic než dřina.

Freeride, volnost pohybu | foto: Freeski/ Luboš Sušila

A že už jsem něco zažil. Docela dost na svátečního freeridera, který si rád zkusí "divočáky" vedle sjezdovky a výjimečně si dá i něco víc. Třeba extrémní terény ve Verbier, sjezd Mer de Glace pod Mt. Blankem nebo freeride na Krippenstein u Dachsteinu.

Ale tohle je jiné. Dost jiné. Chystám se na čtyřhodinový výšlap a sjezd v oblasti St. Anton, který je mekkou volného ježdění. Se mnou budou jen znalci a odborníci. A skupinu povede opravdový profík: hlavní vývojář freeridových a freestylových lyží švýcarské firmy Scott Martin Wehren. Budu jim vůbec stačit?

Amatér zůstává v klidu

"Kde máš batoh?" udeří na mne kolegové. Okamžitě mi spadne brada. Tak už je to tady; stojím si v klídku jen s obrovskými prašanovými freeride-freestyle speciály Scott Dozer, jako bych měl vyrazit na sjezdovku. My ale na žádnou sjezdovku nepojedeme. Vůbec mě nenapadlo, že jen helma nestačí. Potřebuji freeridový batoh s lavinovou sondou, vysílačkou a lopatou. Co kdyby skupinu zasypala lavina a nahoře bych zůstal jen já a závisela na mně záchrana?

Za chvíli jsem zpátky s batohem, který jsem nafasoval ve skladu. Ale přichází další sprcha: "Tak ok. A pípák sis vzal?"

Sakra, nevzal. Pípák, aktivní lavinový vyhledávač, je přitom stejně důležitý jako batoh. Náhodou to spadne zrovna na mě a bez pípáku mě vyhrabou už mrtvého. Tak ještě jednou do skladu. Konečně mám všechno a můžeme vyrazit. Cejch amatéra už ale ze sebe jen tak nesmyju.

Autor článku s freeridovými "plácačkami"

Autor článku s freeridovými "plácačkami"

Dřina

Jedeme lanovkou na Galzig do výšky 2 185 metrů nad mořem. Slunce, azuro, sjezdovka plná lyžařů. Připadám si mezi nimi ve freeridové výzbroji jako astronaut, který míří na Měsíc. Sbohem lidičkové. Martin dává první testovací jízdu pro zahřátí mimo trať. Zná to tu perfektně. Je skoro neuvěřitelné, jak divoký terén je 50 metrů od normální červené sjezdovky.

Jakž takž sjíždím první krkolomné pasáže v trochu udusaném hlubokém prašanu. Je to dřina, ale ještě mnohem víc je to záležitost psychiky. Nesmím se bát zapustit to dolů. Ale tím stačím, jen ty lyže jsem si mohl vzít ještě širší. A klidně i o trochu delší.

Další lanovkou vyjíždíme ještě výš a traverzujeme opět mimo sjezdovku pod kamennou špicí Trittkopf (2 720 m.n.m.). Jedeme snad kilometr daleko do míst, kde je svah nejprudší a všude kolem neposkvrněný terén. Na bílé stěně visíme jako pavouci. Za chvíli už jeden po druhém krájíme oblouky nekonečným svahem dolů do Stubenu o 700 výškových metrů níž. Ale na jeden zátah to nedám, tahle výška a těžký terén dávají pěkně zabrat. Funím jako parní válec.

Autor při sjezdu do St. Christoph

Autor při sjezdu do St. Christoph

Čeká nás poslední lanovka pod Albonagrat, do výšky 2400 metrů. Přes údolí se rozpíná St. Anton a nad ním se ve výšce tyčí skalnatá Valluga, úplně nejvyšší vrchol široko daleko. (2 811 m.n.m.)

Martin Wehren mezitím na lanovce popisuje alchymii při vytváření nových modelů freeridových a freestylových lyží. Muži od Scottu udělají lyži a pak ji drsně zkoušejí v terénu, na sjezdovce. Potom jí berou zpátky do laboratoře, kde přiřezávají, mění poloměry, pak znovu zkoušejí, přidávají a ubírají plátky kompozitů. Trvá to měsíce.

Jdeme vzhůru

Přichází další nádherný, ale kratší sjezd do sedla, ve kterém poprvé zouváme lyže. Vidím, k čemu všemu je dobrý freeridový batoh. Lyže na něj přivážeme pomocí jednoduchých popruhů a háčků tak, aby nebouchaly do hlavy a nepřekážely nohám v chůzi. Někdo se převléká do lehčího, aby se tolik nezpotil. A jde se na túru. Docela svižně v lyžákách stoupáme na první z vrcholů. Směr Wirt nad St. Christoph.

První šlape Martin Wehren a mám co dělat, abych mu stačil. Kondička není zlá, jdu s většinou ostatních a o hodně mladších, ale chvilkami je to docela krkolomný terén a udržet se ve stopách na prudkém svahu není žádná sranda.

Stoupání na Wirt

Stoupání na Wirt

Podmínky se střídají. Někde jdeme po trávě pokryté ledovou krustou, kde to šíleně klouže, jinde je sníh, který je pořádně hluboký. Místy musím i párkrát zakopnout špičkou, abych si udělal oporu. Freeridové hůlky si chytám i v půlce délky, když traverzujeme po příkrém svahu.

Mám dost

Ještě dvakrát nandáme a sundáme lyže, než po nějakých dvou hodinách staneme na vrcholku hory Wirt (2 339 m.n.m.), přímo naproti našemu cílovému místu St. Christoph, který se krčí o stovky výškových metrů níž. Přichází poslední královská pasáž, sjezd snů. Prudký, neposkvrněný terén. Sjíždíme jeden po druhém a každý se snaží co nejvíc vytáhnout. Tohle je naprosto dokonalá přehlídka freeridového umění.

Autor článku při sjezdu WirtuJenže já už toho mám dost. Mám co dělat, abych alespoň trochu udržel rytmus a aby se na to dalo dívat. Jen někdy se mi oblouky daří tak, jak si představuji. Zato Martin na téměř 190 cm dlouhých speciálech Scott Stunt jede jak profík. Lehce krájí stopu v půlmetrové vrstvě prašanu; freeride v jeho pojetí vypadá jak legrácka. Tohle je vrcholná forma lyžování.

Těžko se to líčí, ale když se člověk konečně odváží do strmého kuloáru a chytí rytmus, máloco to překoná.

Autor:



Nejčtenější

Češi si v Astaně oblékli „boratovské“ plavky, skončili ve vazbě

Zelené plavky proslavil filmový snímek Borat z roku 2006 s hercem Sachou...

Skupina Čechů se chtěla z žertu vyfotit v kazašské Astaně v kultovních zelených plavkách, kterými zemi proslavil...

Turisté naházeli za rok do římské fontány 36 milionů, charita je nedostane

Před římskou fontánou jsou každý den takové davy, že je velice těžké se k jejím...

Peníze, jež turisté nahází do slavné římské fontány di Trevi, už nebude automaticky dostávat katolická charitativní...



Je to tady! E-kola naplno vtrhla na cyklostezky i do terénu

Moderní e-kolo Specialized Turbo Vado 4.0 pro jízdu po městě i pro výlety po...

Měl jsem pekelný sen. Sešla se naše parta na bikovou půldenní vyjížďku. „Doufám, že na vás nebudeme čekat,“ obrací se...

Kde sídlili Keltové i páni. Výlet za tajemnými hrady Drahanské vrchoviny

Repešský žleb

Podzimní lesy bez listí jsou ideálním obdobím pro hledání starých zřícenin, ze kterých toho mnoho nezbylo. Doslova...

Anketa o nejlepší kemp roku 2017 zná vítěze. Opět boduje Český ráj

Kempem roku 2016 s nejlépe hodnocenými službami se stal Autocamp Sedmihorky v...

Obliba kempování v českých a moravských krajích neupadá, spíš naopak. A zákazníci neradi jezdí naslepo. Jedním z...

Další z rubriky

Kde se dá koupat na sněhu a bobovat jako mistr. Tip do neobjevené Itálie

Každý rok iglú ve Speikbodenu roztají a každý rok tu postaví nové. Ráz...

Jen pár hodin cesty autem na jih leží region Jižní Tyrolsko, který láká na nádherné sjezdovky až do druhé poloviny...

Nové lanovky, zasněžování i restaurace. Skiareály lákají lyžaře v Česku

Skiareál v Janských Lázních na Černé hoře

Stovky milionů korun investovali majitelé a správci lyžařských areálů v Čechách a na Moravě po loňské úspěšné zimní...

Zimní inspekce: Prověřili jsme lyžování na Kohútce v Beskydech

Otestovali jsme lyžařské středisko Kohútka v Beskydech.

Kdysi tu trénovala naše bronzová medailistka z olympiády v Sarajevu Olga Charvátová, dnes si středisko vychvalují i...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.