I když jsou většině radnic pro zlost, přesto existuje místo, kde je tento zvyk vítán a očekáván. A to srbské lázně Vrnjačka Banja. Protože právě tady má své kořeny. A po letech utajení se s módní vlnou, jejíž hlavní příčinou byla zmínka v knize Federica Moccia, rozšířil do celého světa.
Leckdy proklínaný obyčej doprovází skutečný příběh, jako vystřižený z románů „červené knihovny“. Začal se psát těsně v předvečer první světové války. Tehdy do lázní zavítal mladý důstojník Relja. Zde se bezhlavě zamiloval do učitelky Nady a o jejich lásce si brzy šuškalo celé městečko.
Pár milenců si nejčastěji dopřával dlouhá dostaveníčka na mostě přes říčku, kousek od úvodních partií lázeňské promenády. Jenomže Relju posléze válka zavála až na frontu do Řecka, kde Nadu vyměnil za místní krasavici. A tam se jeho stopa úplně ztratila.
Zhrzená Nada den ode dne chřadla, až v důsledku nezastavitelného smutku zemřela. Opuštěná, mladá a nešťastná. Místní děvčata pak na zábradlí mostu, který symbolizoval tragický osud Nady, spontánně počala umisťovat kovové visací zámky se svými jmény a rovněž jmény jejich vyvolených. To proto, aby navždy uzamkla a zpečetila vzájemný vztah. Klíče poté obřadně zahodila do proudu říčky.
Pro obyčejný lázeňský můstek se pak následně vžil název Most lásky. Dnes mu již patří zcela oficiálně. Vlastní pojmenování postupně obdržely další zdejší mosty, návštěvníkům je vždy vysvětlí příslušný infopanel.
Příběh milenců zároveň přinesl inspiraci světoznámé srbské literátce Desance Maksimovićové. A ta trpící Nadě volně a bez zmínění konkrétního jména vzdala hold básní Modlitba za lásku.
K mostu zajíždí i zdejší turistický vláček.
Most lásky byl původně vcelku nenápadný a úplně stejný, jako ostatní mostky nad korytem místní říčky.
Nyní je legendární most po celý den obklopen turisty a pochopitelně tvoří klíčovou pamětihodnost lázní. A samozřejmě jeho zábradlí je do posledního místečka obtíženo visacími zámky.
Ostatně ty si lze zakoupit v kiosku ihned vedle vstupu na most a nabídka je přepestrá. Nejjednodušší a nejobyčejnější zámky přijdou zhruba na jedno euro. Avšak daleko více zapůsobí ty masivní či robustnější, nebo naopak trendy zámky v kýčovitě růžovém odstínu zkrášlené červenými srdíčky. Tam se cena vyšplhá až na trojnásobek.
Středoevropský šmrnc
Lázeňská tradice spojená s využitím zdejších minerálních pramenů každopádně sahá hluboko do antiky. Jejich blahodárných účinků si všimli i staří Slované nebo osmanští dobyvatelé. Pak na ně bylo krátce zapomenuto.
Během druhé půle předminulého století, kdy lázeňské pobyty patřily k bontonu tehdejší společenské smetánky, zažila Vrnjačka Banja opětovné vzkříšení. Následně tady vyrostly noblesní vily, pavilony, parky a rezidence, včetně zámečku generála Belimarkoviće, ztvárněného v duchu neorenesance.
Kus střední Evropy v srbské Šumadiji
Takřka všude útočí na návštěvníky provozovny s dobrotami.
Všechny budovy nesou pečeť dobové evropské architektury. I dnes Vrnjačka Banja stále působí honosným dojmem, jako většina klasických lázeňských měst našeho kontinentu. Typický Balkán je tu naprosto zatlačen do pozadí. Jen občas dává o sobě vědět. A připomene se především gastronomií, temperamentní hudbou u venkovních zahrádek, tradičními suvenýry – zejména rukodělnými výrobky z vlny či výšivkami, pár toulavými psisky a svérázným smyslem pro pořádek. Nicméně oproti ostatním regionálním sídlům zde panuje abnormální čistota.
Nejvýznamnější lázně Srbska
Pečlivě upravený centrální park plynule vyúsťuje k dlouhé příjemné aleji, jejíž stinné příšeří se táhne podél říčky napříč celým srdcem lázní. Všechna pozoruhodná místa jsou přehledně označena směrovkami. S příchodem soumraku pak bílé vodotrysky hlavní fontány zpestří barevné reflektory. A z blízkého prostranství se ozve libá hudba koncertu. Prostě lázeňská klasika.
Živo je tu již od časného rána. Tehdy se pacienti trousí na procedury, vzápětí se otevřou pitné pavilony. Ty jsou celkem čtyři. Osobní odběr vody je sice omezen limitem a nad něj zpoplatněn, ovšem dvoulitrovou petku si vždy plním bez námitek.
Topla voda - ústřední pitný pavilon
Zdejší minerální vody se uplatňují například pří léčbě následků žloutenky, cukrovky či onemocnění žlučových a močových cest.
V současné době se Vrnjačka Banja nese na vysoké vlně popularity. V rámci Srbska jí náleží exkluzivní postavení, shodně jako našim Karlovým Varům. Protežována byla rovněž za éry někdejší Jugoslávie. Z tohoto období pochází mnoho moderních objektů: například symbol lázní – centrální pitný pavilon Topla (Teplá) voda provedený ve stylu brutalismu. A úlohu maskota městečka plní vrabčák Gočko navléknutý do opánek s tradiční čapkou (šajkačou) na hlavě.
Sedm bran pro sedm vladařů
V širším okolí lázní hraje prim klášter Žiča, který se řadí k nejdůležitějším církevním památkám Srbska. Jelikož leží těsně za předměstími regionálního střediska Kraljeva, tak je výborně přístupný veřejnou dopravou. Tím se hodně liší od ostatních obdobných pamětihodností.
U zrodu kláštera stál první srbský král Stefan Nemanjić. A též je s ním spojován jeho bratr svatý Sáva, hlavní patron Srbska. Ve středověku se tady odehrávaly svatební obřady členů královské dynastie. Tenkrát se též Žiča stala sídlem samostatného srbského arcibiskupství.
Hlavní klášterní chrám vznikl v první čtvrtině třináctého století.
Duchovnímu komplexu vévodí kostel se zářivě červenou omítkou. Podle pověsti svatého Sávu během jeho pobytu na Svaté hoře uchvátily barevné fasády pravoslavných chrámů Řecka a Malé Asie.
Traduje se, že uvnitř zdejšího kostela přijalo královskou korunu sedm panovníků. A u příležitosti korunovace pro ně vždy byla prolomena do chrámové zdi samostatná oddělená brána, kterou směl projít pouze samotný král. Ta pak byla po obřadu vždy znovu zazděna.
Kde jsou zámky lásky pro zlost |
Půvabná architektura ústředního kostela překvapí důmyslně ukrytými bočními kaplemi. Východně od centrální svatyně se dále krčí nízký prostý kostelík. I on pochází ze středověku. Bohužel klášterní areál dost narušily pozdější novověké přístavby. Z původních fresek se dochovala sotva pětina.
Mně silně zaujalo několik klepadel zavěšených v podloubí dvorního traktu. Ta se o Velikonocích používají místo zvonů. Nicméně klepadla podobnou funkci plnila i za doby osmanské nadvlády, kdy byla většina zvonů zabavena a vyzvánění zakázáno.
Může se hoditJak se tam dostat Kde složit hlavu Bydlení vedle hlavní promenády Kam ještě na výlet |
