U nás to bylo téměř jednoznačné - děti této věkové skupiny pobývaly ve školních družinách. Tam s nimi vychovatelky dělaly domácí úkoly, tam si opakovaly učivo pro další den, tam si hrály, s vychovatelkami chodily na hřiště. Ráno se děti vodily do družin ještě před začátkem vyučování, pokud to vyžadovala situace v rodině, odpoledne byly vyzvedávány. Dobré zařízení zejména tam, kde dítě vyrůstalo v neúplné rodině, pokud toho nebylo rodičem zneužíváno. Dítě tak mělo vlastně po celu dobu společnost a podněty, které obohacovaly jeho všestrannost.
V Kanadě, konkrétně tady v Ontáriu, existují samozřejmě podobná zařízení také pod názvem Day Care, neboť i tady chodí rodiče do práce a i tady žijí osamocené matky či neúplné rodiny. V mnoha případech zde ale rodiče využívají možnosti najmout si k vyzvedávání či k péči o dítě po škole tzv. nanny (chůvu), anebo se dohovoří se sousedkou, která má dítě ve stejném ročníku, aby ke svému přibrala i dítě její. Další možností je nechat odvézt dítě domů školním autobusem - school bus -, jehož služeb využívají rodiče zejména při ranním svážení dětí do školy. Je to velice oblíbená služba školství, protože se rodiče na speciálně vyškolené řidiče mohou stoprocentně spolehnout. Vzhledem k tomu, že vyučování začíná o deváté, je možné si upravit pracovní dobu (pokud je možné se domluvit se zaměstnavatelem) a těchto služeb s vděkem využít, anebo se opět domluvit se sousedkou, aby dítě na vytipované stanici do autobusu posadila ona. Školní autobusy zde, jako ostatně všechno, co se týká dětí, mají velkou vážnost. Např. v dopravních předpisech je stanoveno, že pokud školní autobus stojí a signalizuje stopkou, musí být zastaven automobilový provoz v obou směrech. Žádný řidič si nedovolí tento zákaz nedodržet. Dětem je tak zaručen bezpečný přechod přes silnici ke svým domovům.
Ale přesto všechno není situace dětí v tomto věku ani trochu růžová, jak nakonec můžete posoudit společně se mnou. Říka vám pojem zamčené děti (latch-key kids) něco? Že ne? Nemáte tak docela pravdu. Znám je i z domova. Jejich společným znakem byl klíč na krku. Tady děti nenosí klíče na krku, ale jsou nuceny trávit hodiny v "domácím vězení" samy, obdobně jako tomu bylo u nás. I když přesné statistiky nejsou známy, experti v oboru péče o děti se obávají, ze počet dětí, které jsou samy doma, se zvyšuje. Upozorňují, že tato praktika ohrožuje bezpečnost dětí počínaje fyzickými zraněními až po emocionální problémy včetně pocitu izolace, strachu, stressu a nízkého sebevědomí. Zpráva pořízená Institucí Health Canada ( Kanadské zdraví) rovněž upozorňuje na další negativní důsledky této věci včetně nízké fyzické aktivity, sourozeneckých šarvátek, nedostatečné výživy a příliš rychlého a předčasného dospívání dětí. Nejnovější data, pořízená kanadským výzkumným úřadem pro péči o dítě (Canadian National Child Care Survey), naznačuje, že jedna pětina dětí ve věku mezi 6 až 12 lety jsou "zamčené děti", kterýžto termín byl postupně vyměněn za název children in self care - "děti samy o sebe se starající". Třicet procent z těchto dětí jsou ve věku mezi 6 až 9 lety. Health Canada však uvádí , že podle několika faktorů se toto množství rapidně zvyšuje. Jedním z nich je např. 33procetní zvýšení požadavku na tzv. breakfast programs - plánované snídaně, dále se zvyšující počet případů zanedbaných dětí (protože stále více matek se zapojuje do pracovního procesu bez předchozího zajištění péče o dítě), a potřeba instruktorů k výuce dětí umět být doma sám.
Autorka zprávy Cindy Huntová uvádí, že zatímco počet dětí je podhodnocen, schopnosti dětí jsou přeceněny: "Děti, které jsou ponechány samy doma, jsou méně viditelnou populací, protože si rodiče přirozeně nepřejí, aby se o tom vědělo. Neexistuje důkaz, že samostatná dětská péče působí na vývoj dětí pozitivně," dodává Huntová, konzultantka Kanadského institutu péče o zdraví dětí. " 43letá Janet z Mississaugy však říká, že ponechávání jejího desetiletého syna samotného doma před- a po škole v posledních dvou letech ho naučilo nezávislosti a sebedůvěry. "Syn proti tomu nic nemá, je velmi zodpovědný a já mu důvěřuji, " říká svobodná pracující matka. Odborný asistent v oddělení Children's Aid Society (Společnost pro pomoc dětem) Dave Flaming uvádí, že "neexistuje kouzelná věková hranice", ve které může být dítě bez rizika ponecháno samotné. Tento odborník uvádí, že podle zákonného ustanovení Child and Family Services Act (Ustanovení péče o děti a rodinu) říká, že každého rodiče je zodpovědnost, aby dítě mladší 16 let bylo patřičně zajištěno. " Toto ustanovení bylo zavedeno z velmi reálných důvodů - může nastat mnoho eventualit a tudíž nelze určit, který věk je dostatečný. Jsou rovněž zkušenosti , že mnoho dětí se o samotě necítí dobře. "
Cindy Huntová se připojuje k chóru expertů přes dětskou péči, kteří se zasazují pro více možností péče o školní děti. " Školy by potřebovaly prodloužit svůj dosah do komunit a dětských životů zredukováním času, kdy jsou děti samy doma, zatímco jejich rodiče jsou v práci. Zaměstnavatelé musí být s touto problematikou obeznámeni a mobilizováni... Např. pracující rodiče potřebují mít v dosahu telefon a čas zavolat dětem, když přijdou ze školy domů. "
Ředitel Kanadské ligy péče o dítě (Child Welfare League of Canada) Peter Dudding souhlasí: " Pouze šest procent dětí ve věku mezi 6 až 12 lety může být momentálně do dostupných programů začleněno. Bohužel jsou zkracovány fondy pro před- a poškolní programy. " Psycholožka Rhoda Fergusonová z asociace Kinark Child and Family Services v Midlandu upozorňuje na důležitost vyplnit dětem čas všestrannými strukturálními aktivitami.
" Studie ukazují, že časový úsek mezi druhou až osmou hodinou odpolední je hlavní čas pro trestní činnost." Reportáž o programu kanadských nemocnic zabývajícími se prevencí úrazu (The Canadian Hospital Injury Reporting Prevention Program) uvádí, že 82 procenta úrazů dětí ve školním věku nastávají mezi třetí až šestou hodinou odpolední.
Zajímavý pohled. Nějak se nemohu zbavit pocitu, že píšu o vlastní zemi. Pokud se dovolám do Prahy v pozdních odpoledních hodinách, telefon zvedají moji vnuci, neboť jejich rodiče jsou přirozeně ještě v práci. A pokud mi paměť sahá, stejný problém jsem řešila já před dvaceti lety, a tentýž před téměř půlstoletím i moje maminka... Anebo se mýlím?
Z kanadského Ontária srdečně svě čtenáře zdraví Věra a Petr Kohoutovi. A chcete-li nám psát: vera.kohout@ sympatico.ca
