Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Spojené státy americké: hit the road, baby

  9:23aktualizováno  9:23
Prohlédnout si celé Spojené státy prakticky nelze. Lidský život je příliš krátký i jen nahlédnout do všech hezkých koutů této rozlehlé krajiny. O Američanech se opovržlivě říká, jak jsou hloupí a jaké mají mezery v zeměpise, když neznají přesnou polohu České republiky. Jak to tedy vlastně je?

Je to částečně pravda. Na otázku: "Pojedete domů autem nebo ho budete prodávat?", kterou jsem dostal před návratem do Evropy od jedněch známých, se hledá odpověď velice obtížně. Avšak přiznejme si, jsme schopni, my Evropané, správně umístit stát Maine nebo třeba Delaware? Nebuďme tedy přespříliš kritičtí.

Vychutnejme si krásu vysokých hor, činných sopek, nekonečných pouští a nezkrocené zvěře... všeho, za čím my Evropané musíme vždy někam vyrazit a možná i proto ta vzdálená místa známe. Zatímco oni mají vše "kousek" od baráku.

Pojeďte s námi. Já s Katkou jsme koupili pradědečka Eskorta combi, zavazadlový prostor tematicky rozdělili papírovými krabicemi na "moje hadry", "Katky oblečení", "vaření", "foto", "nářadí" a vyjeli rychle a zběsile (maximální povolenou rychlostí Severní Karolíny - 55 mil/hodinu) poznávat přírodu.

Na Aljašku to nevyšlo

Plán dojet přes Kanadu na Aljašku byl zmařen ve Washingtonu na kanadském velvyslanectví, kde jsme se za tučný poplatek dozvěděli: "Na kanadském území nejste vítáni". Několikadenním přesvědčováním zahořklých úředníků jsme se snažili tento verdikt změnit, ale nakonec nám nezbývá než se spokojit "pouze" s nejzajímavějšími místy Spojených států.

Přípravy v mobiláku

Na tříměsíční cestu se připravujeme v pohodlí "mobiláku" (mobile home) našich přátel. Mobilní dům je zjednodušeně řečeno ohromný karavan určený k trvalému stání a k přesunu jen zcela výjimečně. Jsou poměrně oblíbeným a především velmi levným způsobem bydlení. Prodávají se v takových "mobilákových" obchodech, které mají běžně velikost fotbalového hřiště a když si jeden z mnoha vystavených modelů vyberete, přitáhnou vám jej na místo tahačem, připojí na vodu a elektřinu a pak můžete pohodlně zasednout k odpolednímu čaji – domek je plně zařízen včetně koberců i kuchyňských spotřebičů.

***** Pokud jste projeli USA, nebo máte nějaký tip pro cestovatele, kteří se tam chystají, podělte se o svůj názor s ostatními v diskuzi. Pokud máte nějaký obsáhlejší námět nebo postřeh na cestování po USA (vízum, místa, Američané, památky, příroda, průšvihy...), napište nám na adresu libuse.tomanova@idnes.cz. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme, nejlepší oceníme honorářem.

Den "D"

V den "D" se chceme kochat východem slunce u oceánu a na ostrov Ocracoke v Severní Karolíně jet ranním trajektem. To se samozřejmě už po cestě rozplývá, protože dvouhodinové zaspání se na přísně střežených amerických silnicích rozumně dohonit nedá. Jediná pokuta ve výši 120 $ ze mě udělala vychovaného řidiče, který porušuje rychlost jen výjimečně a nikdy ne za tmy.

Poslední trajekt na ostrov ptačích rezervací Cedar jede v 9:30 a pak až odpoledne. Snad s půlminutovým předstihem brzdíme u kasy, platíme deset dolarů a pod dozorem mávačů najíždíme jako poslední auto na loď. Kdyby tam byly dveře, mohl bych napsat, že za námi zaklaply. Bylo by to asi efektnější než že přitloustlý Amík nám strčil pod kola klíny a trajekt zavřel takovým umělohmotným plotem. Loď odplouvá a s mizejícím horizontem si začínáme uvědomovat náš počátek kočovného života.

Jsme překvapeni, jak trajekt jede dlouho, ale mapa jasně ukazuje vzdálenost skoro čtyřicet kilometrů. Díváme se do dálky, vstříc blízké budoucnosti, a Kačka pronese svoje proroctví: "Za chvíli bude na obzoru něco vidět". Měla pravdu, ale objevilo se to až za hodinu a čtyřicet pět minut.

Přesně za dvě hodiny a patnáct minut, jak je psáno v jízdním řádu, přistáváme u břehů národního parku Cape Hatteras, který je občas široký jen na silnici a pláže na obě strany.


Maják na ostrově Ocracoke

Ráj Severní Karolíny

Je to tady ráj. Asi nejhezčí, nebo možná jediné hezké místo Severní Karolíny. Je to dlouhý ostrov, který s mnoha dalšími ostrůvky tvoří přírodní vlnolam, či jakési dvojité pobřeží.

Pozorujeme kachny, husy, želvy, spoustu druhů ptáků a veliké dravce. Když se dozvídáme o oblasti Aligator river, neváháme ani na okamžik. Mohli jsme si vybrat mezi trasou na lodi, pěší nebo autem. Poslední zmíněná varianta, jak jsme se později mnohokrát přesvědčili, je v Americe žádána nejvíce. Tehdy nám to přišlo jako děsná snobárna pozorovat "divočinu" z klimatizovaného auta, ale na pěšárnu máme málo času a na loď ho nemáme vůbec.

Jedeme po značené cestě, hlavy vyvrácené z okénka směrem k podmáčeným příkopům. Občas se močál rozšíří, že to opravdu vypadá jako řeka, ale určitě bez aligátorů. Nebo lépe řečeno, bez aligátorů, které by bylo vidět.

Hustě postavené majáky v této oblasti ukazují nebo spíš kdysi ukazovaly lodím správnou cestu v těchto složitých pobřežních vodách. Vysoké bílé, většinou krásně zrekonstruované rozhledny do minulosti, které tvoří nedílnou kulisu tohoto ptačího ráje, necháváme za zády a míříme k severu.

Nenecháváme se zlákat technickou vymožeností mostu Chesapeake, který několikrát na svých 30 km délky mizí v tunelu pod vodní hladinu a volíme romantičtější cestu na Richmond kolem státního parku Pokahontas.


Bílý dům

Zastávka ve Washingtonu

Na několik dnů zastavujeme ve Washingtonu DC (nocujeme v kempu na předměstí Greenbelt, který je v dosahu metra).

Hlavní město Spojených států amerických má zhruba 520.000 obyvatel a  nabízí kromě Kapitolu, Bílého domu, Státního archívu, Roosveltova památníku a různých jiných památníků cokoliv, hlavně ohromné množství zajímavých muzeí a galerií. Všechny jsou rozlehlé a všechny zdarma.

První den, pak už jsme to nikdy neudělali, vjíždíme do Washingtonu autem. Brázdíme to největší centrum. Míjíme Bílý dům, Roosveltův památník, Národní muzeum umění, Státní archiv... proplétáme se složitou změtí ranní zácpy a auto parkujeme na celý den v podzemních garážích Reagan centra. Za parkování chtějí 15 dolarů a to jim ještě nechávám klíčky, aby s ním mohli popojíždět.

Asi nejkomičtější byla kontrola při vjezdu do těchto ohromných podzemních garáží. Prohlížejí spodek auta, koukají dovnitř a autům před námi kontrolovali i kufr. My máme nejen kufr, ale i místo za předními sedačkami zaplněno ke stropu. Jsem zvědav, jak se to bude řešit. Neřeší to. Když něco zkontrolovat nelze, tak se to prostě kontrolovat nebude.


Snobské pláže v Atlantik City

"Při cestě do New Yorku nezapomeňte navštívit Atlantik City," dává mi někdo tip. Kdyby se mi ten někdo ještě dostal do rukou, tak mu popíši přesně své pocity: "Proplétáme se mezi přepychovými hotely na pláži, v moři se s dalšími desítkami lidí koupeme pouze organizovaně dle povelů píšťalky a večer míjím bez povšimnutí kasina, která právě tady a ještě na několika málo dalších místech USA mají ze zákona o hazardních hrách výjimku."

Pokud tedy nejste hotelový povaleč se sklony k hazardním hrám, můžete toto místo v klidu minout.

Rada, na kterou nikdy nezapomenu

Naopak zajímavým místem je Wild life refuge severně od Washingtonu (Federální organizace na ochranu zvířat). Potkáváme zde nejen zajímavě řešenou vnitřní expozici, skrytou pozorovatelnu hnízdišť různých ptáků, ale také Evu - emigrantku, která tady pracuje a našla náš zápis v návštěvní knize. Je ráda, že si může promluvit svoji ještě velmi dobrou slovenštinou. My zase získáváme spoustu cenných rad. Na jednu z nich nikdy nezapomenu: "Pokud se dostanete mezi samici grizzliho a cub(medvídě), nemá už smysl se bránit ani utíkat."

Přejeli jsme hranice New Jersey a je tady spousta mostů, tunelů a silnic podléhajících zpoplatnění. Nedal jsem se a našel jsem cestu, která se všem nebo aspoň většině takových úseků vyhýbá. Dobrá zkušenost. Už to příště neudělám. Jeli jsme po krásné dvouproudé silnici. Kvalita i šířka silnice výrazně přesahovala kvalitu dálnic našich. Měla však jednu chybu. Přibližně každé dvě míle, když byl hodně dobrý úsek, tak po mílích čtyřech, byla světelná křižovatka a o "zelené vlně" v Americe zřejmě ještě neslyšeli.

*** V příštím dílu si přečtete o New Yorku a Niagarských vodopádech, a potom - postupně o všech nejhezčích národních parcích USA.

 

Snobské pláže v Atlantik City

Washington, Bílý dům

Washington, Capitol

Maják na ostrově Ocracoke

Americký druh stanování

Washington, kontrast soudobé architektury s minulostí

Autoři:




Nejčtenější

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Další z rubriky

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Pohled z Ostré na hřeben mezi Ostrou a Zadnou ostrou
Podzimní ráj bez lidí. Projděte si nejhezčí celodenní túru ve Velké Fatře

Slovenské pohoří Velká Fatra je opravdu velké. Naplánovat tady jednodenní výšlap, který by ukázal tyto pusté a divoké hory v celé své kráse není jednoduché....  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.