Hradů potkáte na cestě po Otavě víc než dost. Nejprve proteče nedaleko Kašperku, pak se obtočí pod Rabím, ošplouchne zdi hradu ve Strakonicích, aby nakonec splynula s Vltavou u Zvíkova.
Konec vodáků v Česku? Sucho mění zavedené zvyky na řekách |
Zvláštností Otavy je to, že nemá pramen – rodí se na Čeňkově pile soutokem Vydry a Křemelné a rovněž vydatnější Vydra vzniká spojením Modravského a Roklanského potoka.
Jedna z našich vodácky nejoblíbenějších řek a také její zdrojnice Vydra nabízejí rozličné terény pro pádlery všech kategorií. Zatímco horní Vydra z Modravy do Antýglu potěší sportovní a zkušené vodáky, úsek z Antýglu na Čeňkovu pilu je jen pro experty. První kilometry Otavy z Čeňkovy pily do Radešova pak patří mezi oblíbené jarní úseky s kontinuálními peřejemi.
Jaro na horní Otavě
My jsme na vodu vyrazili z Radešova, odkud až do Sušice má Otava obtížnost WWI, tedy lehké peřeje vhodné i pro otevřené lodě. 14 kilometrů z Radešova do Sušice se dá díky rychlé vodě ujet za 2-3 hodiny a následujících 20 kilometrů do Horažďovic za další asi 3-4 hodiny. Dá se říci, že úsek Radešov – Horažďovice je nejhezčí jedno až dvoudenní turistický úsek Otavy.
Nejlepší období pro splutí horního úseku nad Sušicí nastává právě na jaře, kdy tají sněhy ze šumavských plání a sytí koryto řeky sice studenou, ale zato čistou vodou.
V létě se tu moc nesvezete, protože kvůli kůrovcové kalamitě Šumava vysychá a voda z prudších dešťů rychle odteče.
V půlce dubna hlásí vodočet v Sušici 62 cm a průtok 18m3. V podstatě ideální stav. Krásně čistá voda má ovšem teplotu jen 4°C, takže ke slovu přicházejí neoprenové boty, kraťasy a nepromokavé vodácké bundy. Sluníčko sice hřeje a nafouknutí kanoí na tábořišti v Radešově nás také zahřívá do správné provozní teploty, přesto je dobré být dobře vodácky zateplen pro případ větších šplíchanců v peřejích nebo, nedej bože, převržení.
Obavy ze zvrhnutí jsou však přehnané, řeka sice rychle uhání kamenitým korytem, ale peřeje nejsou záludné, jen je potřeba vyhýbat se větším kamenům. Obdivujeme tlusté purpurové květy devětsilů, které vyrůstají z mělké vody podél břehů, jejichž barva kontrastuje s rašelinově zabarvenou vodou Otavy. Za necelou hodinku jsme v Anníně, restaurace v kempu má dnes otevřeno první den v sezoně, takže chvilku posedíme na terase a posilňujeme se polévkou.
Pod Annínem se peřeje trochu zmírňují, kdo se tedy necítí úplně pevný v kramflecích, může vyplout až odtud. U Dlouhé Vsi přenášíme vakový jez, pod kterým spatříme zlatokopy. Rýžování zlata na Otavě má svou tradici, nicméně kvůli malému množství zlatinek jde spíše o zábavu než o způsob jak zbohatnout. Druhý jez Páteček sjíždíme při levém břehu a to už se blížíme k Sušici, kde nás čekají dva nesjízdné jezy.
Ze Sušice kolem Rabí do Horažďovic
Město Sušice, původně rýžovnická osada, tvoří bránu Šumavy, kterou tady vlastně Otava opouští a jako podstatně klidnější tok pokračuje šumavským podhůřím k Horažďovicím a Strakonicím. Určitě doporučujeme se tu zastavit a projít se po náměstí s renesanční radnicí nebo navštívit muzeum Šumavy. Aktivnější mohou vystoupat na horu Svatobor s rozhlednou nebo na protilehlý a nižší vrch s Kaplí sv. Anděla Strážce, odkud se také otevírá hezký pohled na město a jeho okolí.
Jako vodáci pokračujeme druhý den ze Sušice a plánujeme doplout do 20 kilometrů vzdálených Horažďovic. Kdo chce výlet pojmout sportovně, zvládne na jaře celý úsek Radešov – Horažďovice za jeden dlouhý den.
Otava už je pod Sušicí širší, pořád ale rychle teče, takže o zábavu máme postaráno. Jakmile řeka opustí město, je tu vodácké tábořiště (na jaře prázdné) a pod ním první dnešní jez, který splouváme vlevo. Vzápětí se noříme do hezkého údolí, nad kterým vystupuje zalesněný vrch Čepičná. V obci Čepice podplouváme most, který zdobí největší skleněná socha svatého Jana Nepomuckého na světě. Obdivujeme také rozkvetlé narcisy, které porůstají ostrůvek kolem mostního pilíře.
Za další zatáčkou u okraje obce Žichovice už se před námi vynoří mohutná věž hradu Rabí. Prohlídku ale tentokrát vynecháváme, přeci jen to je k hradu od řeky kilometr a také nechceme u břehu nechávat lodě bez dozoru. Tento středověký hrad, kde Žižka přišel o své druhé oko, je nejrozsáhlejší hradní zříceninou v Čechách.
Suché jezy na Otavě
Řeka nám postupně nabízí pohled na hrad z několika úhlů, naposledy jej spatříme z jezu u Podrabského mlýna, který bez problémů sjíždíme. Vody pod tímto jezem teče pořád dost, přestože hodně vody odvádí náhon elektrárny. Suchá koryta pod jezy jsou bohužel častým problémem Otavy v letním období, kdy se vody v řece nedostává. Holt zelená energie nepřináší jen samá pozitiva.
Podle mapy bychom měli u Bojanovic proplouvat kolem sejpů po rýžování zlata z doby keltské, ale z lodi se nám toto pradávné rýžoviště objevit nepodařilo. Míjíme obrovskou vápenku ve Velkých Hydčicích a pohled se nám také otevírá na rozlehlé lomy bílého vápence.
To už nám kilometráž napovídá, že se blížíme do Horažďovic, nejprve splouváme jez Prácheň, nad kterým se tyčí zřícenina stejnojmenného hradu s kostelem sv. Klimenta, a poslední jez Rosenauer v Horažďovicích přetahujeme po jeho pravé straně. Lodě vytahujeme a balíme pod horažďovickým zámkem u ústí Mlýnského potoka a jdeme na vlak. Kdo má více času, může po Otavě pokračovat delším puťákem do Strakonic a dále do Putimi nebo až do Písku.
Může se hoditDélka a obtížnost sjížděného úseku Sušice – Horažďovice 20 km, 3-4 hod. ZWC (mírně proudící tok). Informace o aktuálním stavu vody a sjízdnosti Online vodočet Vodácká kilometráž Ubytování Půjčovny lodí |
