Špionem na přání Pentagonu

Tříměsíční pobyt ve velkých australských přístavech se chýlil ke konci. Lepší ročníkovou praxi jsem si v socialistickém Československu ani nemohl přát. Zbýval ještě poslední přístav v Západní Austrálii, pověstné mezi námořníky drsnými ženami. Nás kupodivu očekávalo poklidné provinční městečko Bunbury. Posádka polské lodi Pekin naštěstí mezi jeho několika tisíci obyvateli na žádné drsňačky nenarazila.

Do přístavu vplul Pekin přímo z moře,bez obvyklého čekání na rejdě. Byl zde totiž po delší době jedinou zahraniční lodí, která odsud měla přepravit do Evropy půlroční produkci místní pily: železniční pražce ze zvlášť tvrdého dřeva, tzv. sleepers (spáči). Pražců bylo celkem více než deset tisíc tun, což pro Bunbury s chudě vybaveným nábřežím přístavu bez jeřábů znamenalo, že celý náklad museli zvládnout naši námořníci stařičkými výložníky: Pekin totiž byla klasickou lodí na kusové zásilky (general cargo) z konce padesátých let. Při nosnosti jednoho výložníku pouhé 3 tuny se tak nakládka pražců natáhla téměř na tři týdny. Idylka provinčního městečka vzala ani ne po týdenním pobytu zasvé. Americká tichomořská flotila totiž připlula do západoaustralských přístavů na plánovanou přátelskou návštěvu. Do Bunbury tak zavítal raketový křižník. Protože nepotřeboval žádné přístavní zařízení jako my a k našemu nábřeží by se stejně nevešel, byl vyvázán u vlnolam u. Zde byla jednak dostatečná hloubka vody u vnitřní hráze a také sem vedla z města docela slušná betonová cesta. Po malém slavnostním přivítání Američanů zástupci města, spustili z křižníku na břeh džípy s hlídkami vojenské policie a námořníci mimo službu dostali vycházky. Kromě polské minolovky Burza, která slouží v gdyňském přístavu jako muzeum, jsem dosud neměl možnost navštívit válečnou loď. Vyhecován polskými námořníky jsem dal do pucu svou školní uniformu, na které jsem měl pouze tři zlaté prýmky posluchače třetího ročníku VŠN, a vydal se na návštěvu křižníku. V neděli ráno začínal den otevřených dveří, kdy se občané městečka mohli přijít podívat, jak si američtí námořníci žijí. Protože Polák všude bratra má, zkusil jsem na palubě vyhledat nějakého potomka polských přistěhovalců. Díky tehdejší politické situaci u nás jsem totiž naše krajany nevyhledával (mj. abych nenarazil na nějakého Minaříka), a navíc v případě válečné lodi šel všechen humor stranou. Po vstupu na lodní schody a zasalutování americké vlajce podle námořní etikety jsem požádal službu konajícího důstojníka, zda si mohu prohlédnout křižník ve společnosti námořníka polského původu. Za chvíli se objevil Stanley, který uměl polsky jen pozdravit. Naštěstí moje angličtina byla již tehdy docela slušná, takže jsme si dobře rozuměli, byť jsme oba pocházeli ze dvou různých prostředí, daných tehdejší politickou situací a také druhem naší služby. Stanley mě poctivě provedl po celé lodi, kam jen mohla veřejnost vstoupit. Byl jsem dokonce na kapitánském můstku, kde jsem v příšeří raketové kontroly mohl vidět simulovaný útok na nepřátelská plavidla. Přiznám se,že mi z těch přístrojů šla hlava kolem, a protože jsem na rozdíl od polských spolužáků neměl na škole vojenskou přípravu, nic moc mi to neříkalo. Uznale jsem však při každém předvádění kýval hlavou a také si zkusil nějakou raketu odpálit. Hodinová prohlídka uběhla velmi rychle a se Stanleym jsem se domluvil na reciproční návštěvě naší lodi. V lednicích jsme měli ještě živiecké pivo a u posádky by se určitě našla nejedna láhev vodky,jakmile by se rozkřiklo, že na palubě je americký námořník polského původu. Příští den ráno jsem Stanleyho očekával u můstku, když zazvonil telefon nainstalovaný přístavní správou. Stanley se omlouval, že nemůže přijít. Naznačil, že po mém odchodu si ho podal lodní "politruk", který mu za vyzrazení vojenského tajemství nepříteli hrozil vězením. Naštěstí to skončilo jen zaraženými vycházkami s tím, že Stanley ztratil zájem o návštěvu naší lodě. Po této zkušenosti jsem celou historku zasunul hluboko do paměti a svou špionážní aféru z paluby amerického křižníku nechal na dlouhých pětadvacet let spát. Kdo ví, co by mě čekalo na náhradní vojenské službě po skončení školy. Pověst specialisty na americké válečné námořnictvo by mi v normalizačních letech mohla dost zavařit, ať již z jedné nebo z druhé strany.

Autor je bývalým námořním důstojníkem, který procestoval řadu zemí světa. Je rovněž autorem mnoha odborných a cestovatelských publikací.