Pozor na jazyk
Většina turistů se rychle naučí pár španělských slovíček. Buenos dias, hola či muchas gracias je prostě povinnost a Španělé to vždycky ocení. Ale existuje jedna výjimka. Určitě narazíte také na oblíbené a frekventované slovo arriba, které znamená bravo. Ale pozor. Ať vás ani nenapadne, třeba po pár sklenkách skvělého španělského vína, použít frázi Arriba Espana, neboť právě toto heslo se používalo v době Frankova fašistického Španělska, a má tudíž stejné zabarvení jako pokřik Heil Hitler v Německu.
Zákon siesty
Siesta - po poledni jsou ulice na španělském jihu úplně prázdné.
Španělé nikdy neošidí svou siestu. Většina obchodů má zavřeno mezi druhou a pátou, v této době se také podává hlavní jídlo dne - velkorysý oběd s několika chody a spoustou příjemné konverzace, která plyne často i několik hodin. Na pláž se tudíž vyráží až v pozdním odpoledni, zhruba kolem páté, kdy už slunce tolik nepálí.
A pokud jsme u pláží, dávejte pozor na sílu moře. Španělé moře znají a respektují jeho sílu. Zvlášť u pobřeží Atlantiku ani dobrý plavec neplave směrem do moře, ale většina se drží u břehu, případně odplave padesát metrů od břehu a pak plave podél.
Číšník hovor neruší
Tip na dovolenouNeseďte doma a vydejte se za sluníčkem a relaxací. Poznejte i vy krásu Španělska. Zájezd vybírejte na Dovolená.iDNES.cz. |
Také stolování má svá vlastní pravidla. Po jídle, hlavně v sobotu či v neděli, následuje takzvaná sobremesa. Je to čas, kdy se už jenom povídá, nikdo nikam nespěchá, ale také se již nic nekonzumuje. Číšník nechává všechno na stole a nesklízí urputně talíře a sklenky jako u nás, kde neustálým odnášením nádobí a dotazováním, zda si host ještě něco neobjedná, přerušuje hovor a zábavu.
Ve Španělsku navíc nikomu nevadí, že na stole či pod stolem je pěkný nepořádek, neboť Španělé házejí papírky a ubrousky na zem. Je to prostě součást jejich kultury, ale nebojte se, že by byl v restauracích či doma nepořádek. Všechno vždy perfektně uklidí, klidně i několikrát za den.
Pozdní večeře
Mušle jsou těžké a na pozdní večeři nejsou vůbec vhodné.
Kvůli dlouhé siestě je řada obchodů otevřená až do osmi či devíti hodin. Z toho je jasné, že Španělé nemohou jít na večeři v sedm hodin, jak je běžné u nás. Naopak, večeře zde začíná kolem půl desáté či desáté hodiny (výjimečně, zvláště v létě i kolem jedenácté) a většinou není nijak těžká. Běžně se konzumuje salát nebo sendvič se šunkou či ovoce. Rozhodně na noc nejí talíře ústřic, slávek a dalších mušlí, které jsou velmi těžké, a pokud je sníte před spaním, bude vám pravděpodobně špatně a moc se nevyspíte.
Do baru na sangrii
Všichni turisté a návštěvníci Španělska jsou posedlí svou vizí zajít do baru a dát si džbánek typické španělské sangrie, která je pro ně jedním z hlavních symbolů Španělska. Proto budou možná překvapeni tím, že Španělé v baru či v restauracích sangrii většinou nepijí, ale dávají přednost pivu nebo vínu.
Do barů chodí Španělé na pivo či víno, ale většinou až kolem desáté večer.
A jak je to tedy se sangrií? Sangria je pití na party, přičemž vznikla jen z jednoho jediného důvodu: co nejrychleji a nejlevněji se opít. Proto nemá žádný magický či tajný recept, ale můžete ji namíchat ze všeho - většinou se používá levné víno, levný alkohol ze supermarketu (ať už je to whisky nebo brandy) a levné ovoce, které už je příliš přezrálé či rozměklé na jídlo, např. pomeranče, broskve. V barech samozřejmě sangrii nabízejí, ale jen pro turisty. A pozor, do baru se chodí většinou až po desáté a na party klidně kolem půlnoci.
Polévka bez chleba, káva s ledem
Také při samotném jídle najdete mnoho rozdílů. Španěl by si nikdy nedal chléb k polévce, ale jen k hlavnímu jídlu. A dál: Španěl jen těžko bude jíst český zeleninový salát složený ze syrové papriky, okurek a rajčat, neboť to všechno jsou podle něj syrové, tudíž nestravitelné prvky stravy. Pokud se má dát paprika do salátu, musí být grilovaná a marinovaná.
Stejně tak se liší konzumace kávy, která se nepodává k dezertu, ale až po jídle. A pije se velmi zvláštně. Španělé si v létě nechají přinést silné espresso a sklenici s ledem, do které oslazenou kávu (bez mléka) ze šálku přelijí. Nebojte se a zkuste to, je to velmi osvěžující.
Hurá na tapas
Další povinností turistů je zajít na tapas a vyzkoušet jednu z největších španělských specialit. Ale jen málokdo si uvědomuje, že tapas není typ jídla podobně jako zajít si na steak, ale styl, jak se jídlo jí. Tapas jsou vlastně jednohubky, malé porce jídla, které může obsahovat cokoliv. Proto Španělé, když jdou na tapas, nejdou jen do jedné restaurace, kde by si objednali mnoho jídel, ale vystřídají několik barů a v každém ochutnají jiné tapas.
A poslední rada: pokud jsme u restaurací, žádný Španěl by nešel jíst na madridské náměstí Plaza Mayor, které je určené jen pro turisty, ochotné zaplatit dvojnásobnou cenu za podprůměrnou kvalitu a stejně tak by si nedal paellu na barcelonské promenádě Barceloneta, kde servírují jen turistickou verzí slavné španělské delikatesy.
