Neobyčejné člověčenství a soucítění překračuje hranice všednosti. Američané jsou známí svou láskou a úctou k životu, respektem k lidským hodnotám. Ale v těchto dnech musíme hovořit bez nadsázky o hrdinství. Každý den je vlastně zkouškou humanity a humánnosti. Každý den staví obyvatelé této země do nepředstavitelných situací.
Ovšem nejenom je. Svět se jakoby rozdělil na dvě poloviny. Tím hlavním dělícím pruhem není náboženství, není odlišnost jazyková či barva pleti. Tragická událost rozdělila svět na teroristy a na lidi. Společnost se hlasitě vyslovuje k otázkám, jakými jsou: Vstoupit do rychlé války proti teroristům ukrytých v Afgánistánu?, Má se USA připravovat na novou válku (jak situaci dnes Američané jednotně nazývají) postupně, i když by trvala léta, anebo bleskovou?, Jak nejlépe pomoci Státům?
Jak ukazují výsledky sondáže veřejného mínění, téměr devadesát procent Američanů je pro válku s terorismem, pričemž více než padesát procent je pro rychlou, zbytek by dal přednost válce, v níž by nepadlo za oběť nevinné civilní obyvatelstvo. Devět z deseti podporuje způsob, jakým se prezident Bush ujal nevšedního úkolu.
Zatím nebyl čas k přebolení a zapomenutí, pozůstalí stále ještě věří, že se se svými bližními sejdou. Záchranáři dělají i nemožné. Přes patnáct tisíc požárníků trvale pracuje na odstraňování trosek a na vyhledávání lidí v nich. Dalších patnáct tisíc je připraveno je vystřídat. Kdykoliv. Přicestovali z okolních států Unie, aby byli se svými zkušenostmi k dispozici. Lidé je na ulicích objímají a podávají jim láskyplně a s upřímným obdivem ruce. Ti nejobyčejnější z nich, co nemohli jen tak zůstat doma a přihlížet, si našli také úplatnění - přisluhují tam, kde se dá, něco na způsob "jdi tam a přines to". V tomto momentě třeba stojí na ulici drží v náručí vodu v láhvích nebo sendviče v igelitovém pytlíku, aby je po cestě podávali procházejícímu houfu požárníků, které dav zdraví hesly "We love You", "Thank You" apod.
Zdravotní střediska, vybudovaná téměř na zříceninách staveb, obhospodařují nejen zdravotní sestry či studenti tohoto oboru, ale dokonce i odborníci-specialisté, kteří na nějakou dobu opustili své nemocniční posty. Prozatimním zdravotnickým potřebám slouží jednak přilehlá obchodní střediska a jednak rekreační objekty nedaleké odpočinkové oblasti Chelsea Piers.
Vyšetřovatelé vyzývají pozůstalé, aby přinesli zubní kartáčky a vlasy obětí, což by pomohlo k určení jejich DNA a k jejich přesné identifikaci, samozřejmě je tato služba zdarma.
Poštovní schránky a schránky emailů oficiálních vysílacích stanic a bezpečnostních složek jsou denně naplněné spoustou vzkazů. Pentagon tak například ve středu a čtvrtek vyzvedl na čtyřicet tisíc vzkazů, obsahujících informace vztahující se k odhalení teroristů, a odpovídal na dvacet tisíc telefonátů.
Občané jsou denně informováni o postupu záchranných a likvidačních prací, které si - podle odborníků - vyžádají na patnáct miliónu dolarů a potrvají nejméně několik měsíců při nasazení té nejvýkonnější techniky, za účasti více než tisíce dobrovolníků. Mnozí z nich cestovali okamžitě po zprávě o neštěstí přes noc, aby už ráno nastoupili na zříceniny. Za necelý týden bylo odvezeno 39 400 tun sutin.
Dnes jsou potřeby Červeného kříže, pokud se týká jídla a spotřebního zboží a surovin, naplněné. Proto se tato organizace obrací na občany, že více než to, potřebuje peníze. Na každém rohu jsou telefonní čísla a adresy stanic, kde mohou občané darovat svou krev. Na každém rohu jsou operační telefonní čísla, na kterých se dozvědí, kde naleznou pomoc v případě příbytku (z inkriminovaného místa muselo být vystěhováno na petadvacet tisíc obyvatel), jídla, první pomoci, kde mohou ohlásit pohřešovanou osobu či vyzvednout informace o výsledku pátrání. Ostatně stejné odkazy jsou i na oficiálních web stránkách, které navíc slouží i k umístění fotografií a stručný popis obětí teroristického ataku. Obdobně je pozůstalým nabízena právní poradna.
A CO KANADA?
Kanaďané vnímají tragickou situaci velmi silně a trochu i s pocitem částečné viny - nejméně jedna skupina islámských teroristů přicestovala do USA z Kanady, i když to samozřejmě není ten hlavní důvod. V této souvislosti přichází pochopitelně na přetřes všeobecně známí skutečnost, podle které téměř nefungující kanadský emigrační systém a trestuhodné zanedbané hraniční kontroly vytvářejí z této země vysněný ráj teroristů, odkud mohou směřovat své aktivity na jih od Niagáry.
Dalším důvodem, proč Kanaďané berou tragédii z minulého týdne tak osobně, je nesporně fakt, že mezi více než pěti tisíci oběťmi v newyorských budovách WTC, jakož i na palubách unesených letadel, bylo několik set Kanaďanů. Žije-li někdo v této zemi více než dvacet let, říká si, že ho těžko může, ať v kladném či negativním slova smyslu, něco překvapit. A přece. Soucítění, solidarita a trpělivost s problémy, jež z tragédie vyplynuly, jsou neuvěřitelné. A to i když je o Kanaďanech známo, že jsou velmi lidští. Je to až dojemné. V tomto duchu se dá popsat vystupování lidí v továrnách, v talk shows. Mezi zmíněné problémy patří například nekonečně dlouhé fronty před hraničními přejezdy, což vzhledem k téměř devadesátiprocentnímu vzájemnému ekonomickému propojení způsobuje velké komplikace v nákladní automobilové dopravě.
Existoval-li v určitých vrstvách kanadského obyvatelstva latentní antiamerikanismus, pak se dá s určitostí konstatovat, že alespoň nyní vymizel. Torontský tisk s výjimkami deníku Sun a National Post, silně levicový, rovněž projevuje sympatie a solidaritu s jížním sousedem. Lidé sami přicházejí, aby se zúčastnili pomoci, jako například Adam Cohoon, sedmnáctiletý student, který řekl, že se nemůže dívat na to, jak lidé trpí. Poslal do organizované sbírky celý svůj týdenní výdělek. A nebyl sám. Částka v průběhu čtyř dnů přesáhla výše sta tisíce dolarů.
Pochopitelně jako všude i u nás se objevily výpady proti islámské komunitě.
Muslimové se začali obávat větších napadení, když se v několika městech, mimo jiné i v Montrealu, kde jich v 3,5milionovém městě žije zhruba sto tisíc. "Je to pro nás velice zdrcující, musíme snášet urážky spoluobčanů, kteří nás házejí s teroristy do jednoho pytle," postěžoval si Salam Elmenyawai, a dodal, že tato komunita ostře odsuzuje teroristický útok na USA. V jiných městech to došlo tak daleko, že vzplanuly i muslimské mešity. Představitelé měst, včetně primiéra státu, ujistili společnost, že za takové činy budou aktéři stavěni před soud.
Ranjit, čtyřicetiletý dělník, původem z Indie, projevil obavy z dalších údálostí v jeho původní domovině. "Ani tam to není tak jednduché. V Pákistánu žije na dva miliony Afgánistánců, další desítky tisíc v okolních zemích a v Indii. Jestliže "tam" něco propukne, zcela jistě se to odrazí i u nás doma. Sám je vyznáním Sikh, náboženství, které patří na světě k nejmladším, ale se svými 22 miliony věřících se v něm řadí na páté místo.
"Je zajímavé, jak je na ulicích ticho. Nezvyklé ticho. Kdysi sedávali muslimové na lavičkách a besedovali, dnes je není vidět," přinesla svůj poznatek Ludmila, žijící na severozápadním konci Toronta, které je obydleno většinou emigranty. "Vsichni teď sedí u televizorů a sledují události," dodala pak, že nakonec i oni se nemohou od ní odtrhnout.
První vlna obav už je odvátá. Byla vystřídána důvěrou v ochranu příslušnými sbory. Nicméně, vždycky se najde skulinka, která přinese jistou pochybnost, že terorista si umí cestu, jak ublížit, nalézt vždycky. A také proto se Kanaďané staví do řady s těmi, kteří teroristům válku již vyhlásili.
Z ontarijského Bramptonu své čtenáře srdečně zdraví a každodenní pohodu
přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@home.com
 Trosky newyorského Světového obchodního centra, které se 11. září 2001 stalo jedním z cílů koordinovaného teroristického útoku. |
