Václavka je současnou pohromou pro beskydské smrkové lesy. Stromu zaleze pod kůru a přetne životně důležité tepny. Smrku začne žloutnout jehličí, kmen pod kůrou zbělá a celý strom se stává snadnou kořistí i pro další škůdce.
Správce lesů na Jablunkovsku František Lipowski říká suše vcelku děsivá slova: "Do roku 2000 nebyla václavka velký problém. Nyní už hovoříme o malé šanci přežití smrku."
Václavka si nevybírá. Napadá smrky, které jsou čerstvě vysazené, i ty, které mají sto dvacet let. "V některých oblastech je ohrožena budoucnost smrku. Pokud totiž bude napadání václavkou pokračovat v takové míře jako doposud, můžeme do tří, čtyř let mluvit o brzkém zániku smrkových lesů v některých našich oblastech," říká správce František Lipowski.
Lesníci si zatím nevědí rady
Lesníci si zatím nedovedou vysvětlit, proč václavka smrky tak nemilosrdně likviduje. "Nevíme, jestli to nesouvisí se situací v Polsku, kde lesníci s václavkou například v nadlesnictví Ustroň bojují už třicet let. Určitou roli může hrát i kolísání hladiny spodní vody v přírodě. V období sucha stromy slábnou a nedokáží se bránit škůdcům," říká Lipowski.
Vliv na zvyšování napadání smrkových porostů václavkou může mít i změna globálního klimatu. "Časté kolísání teplot a vlhkosti má určitě zhoubný vliv na zdravotní stav smrku," říká lesní správce. Upozorňuje, že podíl viny na oslabování smrkových porostů může mít také dlouhodobý spad škodlivin.
Napadení václavkou se stalo například v revíru Nýdek tak kritické, že lesníci tam už nedávají žádné peníze na umělé vysazování smrků. Přitom václavka coby škůdce smrku není nic nového. "Staří lesníci radí, že kolem napadených smrků je třeba vyhloubit příkop do hloubky až osmdesáti centimetrů, a tím se údajně dá zabránit jejímu šíření," vysvětluje Lipowski.
Než vědci přijdou na příčiny a naleznou proti václavce účinnou zbraň, pokračují lesníci alespoň v postupné přeměně smrkových lesů na lesy s maximálním zastoupením listnatých stromů.
