Skoro jako doma. Výlet na slovinská pohoří, kam zatím chodí jenom místní

aktualizováno 
Kromě Alp zasahuje na území Slovinska také severní cíp Dinárských hor. U nás je z jejich tamní části trochu znám nanejvýše Snežnik. Přitom Nanos a Trnovski gozd leží nedaleko moře, tudíž skýtají zajímavou příležitost k jednodenní aktivní turistice i delšímu pobytu.

Roku 1586 na náhorní plošině zbudován kostel. Patronem svatyně je logicky svatý Hieronymus. Tradice poutí zůstala zachována dodnes. | foto: Petr Karásekpro iDNES.cz

První z nich – Nanos, se příkře vypíná z mírně zvlněné krajiny kousek od jadranské pohody. Kdo cestoval po dálnici mezi Lublaní a Koperem, jistě si dobře povšimnul jeho monumentální vápencové masy korunované zubatým hřebenem a siluetou vysílače.

Nanos se pyšní typickými rysy Dinarid: středomořskými elementy jižně orientovaných strání, vysokou koncentrací krasových jevů a prudkými klimatickými i vegetačními přechody. Boduje také snadnou dostupností, přehlednou sítí značených cest a vhodnými základnami v podhůří.

Fotogalerie

My jsme si za východisko zvolili obec Razdrto, položenou u stejnojmenného dálničního výjezdu. Informační směrovka nás spolehlivě dovedla na malé parkoviště speciálně určené návštěvníkům hor. Za ním začínají přímé výstupové trasy k vrcholu Pleša (1 262 m).

Zprvu pohodlně stoupáme kolem rozcestí, kde se odděluje strmá výstupová větev zabezpečená řetězy. My ovšem volíme přívětivější variantu, protože část výpravy tvoří děti. A záhy se poměrně rychle probíjíme závěrečnými serpentinami úzké stezky, která vyústí na otevřené náhorní pláně.

Tady vynikne zvláštní kouzlo Nanosu, který zdola vytváří iluzi špičatého hřebene. V reálu se ale jedná o prostornou plošinu zpestřenou nepravidelnou sítí jednotlivých vrcholů. Jakmile jsme překročili ostré rozhraní plání, ihned jsme se ocitli nad hranicí souvislého lesa. Mezi cáry mlhy náhle vystoupily obrysy poutního kostelíka. Pošmourné počasí se postaralo, že dostaly velmi tajuplný nádech.

Na úpatí Nanosu se větví dálniční tahy do Koperu, Nove Gorice a Lublaně.

Na úpatí Nanosu se větví dálniční tahy do Koperu, Nove Gorice a Lublaně.

Království květů a ráj pro bikery

Vápencový podklad i poloha v místech, kde si příroda Středomoří bratrsky podává ruce se zástupci mírného pásu, a zároveň klidnější nižší pasáže prudce přecházející do horských terénů, předurčily Nanosu ohromnou biodiverzitu.

Ač jsme se sem vydali ve vakuu po první explozi jara, dostalo se nám šance se blíže seznámit s několika atraktivními zástupci zdejších bylin. Louky poblíž parkoviště krášlily orchideje. Nedaleko kostela jsme zaznamenali dva druhy konikleců. Navíc mezi světlými lesy jižních úbočí již začaly opatrně vykvétat divoké pivoňky. Škoda jen, že ještě nebyly úplně rozvinuté.

Místy procházíme okolo lesíků složených z bizarně vytvarovaných kmenů buku. Okolí Nanosu je po celém Slovinsku známé svými extrémními klimatickými výkyvy. Zvláště, jakmile se spustí obávaná „vipavska burja“ – silný nárazový vítr, který dokáže totálně paralyzovat veškerou silniční dopravu.

Výstup na Plešu při průměrné kondici zabere přibližně 2,5 hodiny čistého času.

Výstup na Plešu při průměrné kondici zabere přibližně 2,5 hodiny čistého času.

Poslední úsek výstupu lze absolvovat po stezce podél skalní hrany, anebo se...

Poslední úsek výstupu lze absolvovat po stezce podél skalní hrany, anebo se můžeme napojit na prašnou komunikaci k vysílači.

Brzy se ocitáme těsně pod vrcholem. Konkrétně u chaty Vojkova koča. Podrobně zkoumáme vrcholovou knihu, dle zápisů převažují hlavně místní. Vzápětí si uvnitř útulného interiéru protkaného typickou patinou starých horských bud užíváme delikátní domácí klobásky i panáky speciální jemňoučké hruškovice – viljamovky.

Bezmála sedmisetmetrové převýšení jsme absolvovali ve velice slušném čase, ale trochu nás mrzí zamračené nebe. Pleša si totiž svými výhledy vydobyla primát nejoblíbenějšího vrcholu Nanosu. Občas se mraky okolo nás mírně rozestoupí a alespoň krátce zahlédneme drobounká stavení Razdrta a mohutnou vlnu horního dílu Vipavské doliny.

Od chaty lze souvislými lesy pokračovat až na Suhi vrh (1313 m), který bývá považován za nejvyšší bod celého pohoří. Holé náhorní pláně Nanosu současně křižuje řada makadamových komunikací. Proto si Nanos získal vysoký kredit u bikerů. 

Přitažlivý soused

Na Nanos plynule navazuje Trnovski gozd. Ten ve vzájemném srovnání odpovídá jeho staršímu bratrovi, jelikož je vyšší a mnohem divočejší. Oba spolu dohromady vytvářejí nejrozsáhlejší jednolitý komplex přirozených lesů na území Sloviska. Dodnes je obývá královská trojice evropských šelem: rys, vlk a medvěd.

Jižní podhůří Trnovského gozdu vyplňuje idylická Vipavská dolina orámovaná vinorodými stráněmi i sady fíkovníků. My se ale motorizovaně probíjíme do sedla v rozptýlené horské osadě Predmeja. Silnice se ostrými serpentinami odvážně vine skrze pekelně úzké tunely. Parkujeme na křižovatce před prvními chalupami. Tam se střetávají značené stezky.

Pohled na východní část pohoří Trnovski gozd ze stezky od Predmeje

Pohled na východní část pohoří Trnovski gozd ze stezky od Predmeje

Ihned vedle silnice jsme objevili památník zasvěcený našemu krajanovi Josefu Resselovi – světoznámému vynálezci lodního šroubu. To on se zasloužil o vybudování prašné komunikace vinoucí se napříč zalesněnou krasovou pustinou. Nasazujeme pevné boty a zkušeně se noříme pod stinný příkrov Trnovského lesa, jak zní český překlad názvu pohoří.

Kvalita značení se drží na vynikající úrovni. Občas se objeví milé osvěžení v podobě odbočky k zajímavosti, která není zakreslena do map. Díky nim se nám dostalo pocty spatřit malebnou vápencovou branku. Členitější partie jižních strání Trnovského lesa se skládají z atraktivní mozaiky skalisek, holin a ostrůvků borovic, které doprovázejí příjemné výhledy.

Původně jsme chtěli doputovat až na Kucelj (1237 m), slovinské weby ho bezvýhradně považují za nejpřitažlivější vrchol přední linie pohoří. Nakonec se oddáváme sladkému lenošení na lukách u chaty Koča Antona Bavčerja na Čavnu (1 242 m). Ačkoli bývá otevřena o víkendech, znaveným poutníkům nabízí nouzové přespání v důmyslně ukryté útulně.

Mala Lazna. Slovinská Šumava s nadmořskou výší 1 097 metrů
Mala Lazna. Slovinská Šumava s nadmořskou výší 1 097 metrů

Mala Lazna. Slovinská Šumava s nadmořskou výší 1 097 metrů.

Srdcem Trnovského hvozdu je pak překrásná paseka Mala Lazna, která hodně připomíná naši Šumavu. Během zimy tu často napadnou i dva metry sněhu a zdejší pohádková hájenka je pak úplně odříznuta od světa.

Mala Lazna představuje typickou mrazovou kotlinu se silným kolísáním teplot. A zhruba dva kilometry od ní se černá ledová jeskyně Velika ledena jama v Paradani. Tam zima nikdy nekončí. Dnes patří mezi přísně chráněné přírodní památky, ale dříve se uvnitř dobývaly bloky ledu a úspěšně se vyvážely až do dalekého Egypta.

Může se hodit

Kdy na túru
Obě pohoří lze navštívit celoročně. Nepříjemnosti mohou způsobit letní vedra. Za vysoké sněhové pokrývky bývá obtížně přístupný Trnovski gozd. Na jižních stráních Nanosu zase vzniká nebezpečí lavin a výstupové cesty bývají neschůdné.

Specifický fenomén představuje silný vítr „burja“. Když začne foukat, doporučuji plánované túry odložit. Často ji ovšem následuje chladné slunečné počasí s nesmírně čistým vzduchem a možnostmi nádherných výhledů. Na území Slovinska jsou zcela běžně k dostání různé mutace kvalitních turistických map. My jsme úspěšně použili standardní mapu „Nanos, Trnovski gozd, Idrijsko in Cerkljansko hribovje“ v klasickém měřítku 1 : 50 000.

Mekka outdooru
Výstup na Plešu z Razdrta a zpět, se i s okruhem po okolních pláních hravě zvládne formou jednodenního výletu. Přechod z Vipavy zabere den, respektive den a půl. Autobusovými linkami jsou pokryta pouze podhorská sídla – hlavně Vipava a Ajdovščina. Automobilem se snadno dostanete do srdce Trnovského gozdu k samotě Mala Lazna, tamním chatám i na pláně Nanosu. Celkově zde nalezneme pestré spektrum túr: od klidných výletů po pláních až po strmé stezky zajištěné fixními lany a řetězy. Ovšem nikoli ferraty. Nanos i Trnovski gozd oplývají sítí prašných lesních cest, z nichž mnohé slouží jako cyklotrasy. Horolezci aktivně využívají vápencové stěny u Vipavy, mezi Ajdovščinou a Novou Goricí funguje paraglidingová základna Lijak. Většinou horských chat vlastní lokální kluby VHT. Tudíž otevřeny bývají výhradně v sezóně či během víkendů. Razdrto se pyšní malým soukromým kempem začleněným do komplexu penzionu Mirjam. Další kempy jsou situovány do okolí Vipavy (Vrhpolje, Tura, Ajdovščina, Lijak s paraglidingovou základnou).

Internet
http://tic-nanos.si
www.vipavskadolina.si
www.vipavskadolina.si

Autor: pro iDNES.cz


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Nenápadný klenot Saského Švýcarska. Údolím Křinice těsně před zavíračkou

V kaňonu Křinice

Ideální doba pro návštěvu Českého nebo Saského Švýcarska nastala právě teď. Letní humbuk je definitivně pryč a blíží se...

Další z rubriky

Podzimní balada v Tatrách. Dokonalý výhled z Barance vyváží náročnou dřinu

Vrchol Barance

Štíty pocukrované jinovatkou, modrá obloha bez bouřek, téměř nekonečná dohlednost a námaha bez potu. To vše čeká na...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

VIDEO: Nádherná polární záře osvítila nebe nad Finskem

Polární záře rozzářila nebe nad Finskem

Finské Rovaniemi patří mezi jedno z vůbec nejlepších míst na světě, kde se dá pozorovat polární záře. Nádherné barevné...



Najdete na iDNES.cz