Slovenský ráj nabízí hory, jeskyně i hrady

  • 5
Stále ještě přemýšlíte, kam se vydat na dovolenou? Pokud nechcete jet daleko ani utratit mnoho peněz, vydejte se k našim sousedům do Slovenského ráje. Tento národní park patří k nejvýznamnějším oblastem turistiky Slovenska a je skutečným přírodním skvostem. Prohlédněte si desítky fotek ve fotogalerii.

Výchozím bodem nejvíce turistických cest do roklin Slovenského ráje je Podlesok.

Najít tu ubytování o prázdninách ale není jednoduché. K dispozici je sice nespočet soukromých penzionů, hotýlků a kempů, ale nával Čechů a Poláků tyto kapacity převyšuje. Pokud se tedy chcete vyhnout tomu, abyste po celodenní jízdě autem sháněli někde v noci ubytování, zarezervujte si ho před odjezdem.

Prielomem Hornádu
Z Podlesku (nebo Čingova) můžete vyrazit na velmi oblíbenou, přibližně 3,5 hodinovou túru - Prielom Hornádu. Kaňon, který Hornád vytvořil je dlouhý 11 km a místy hluboký až 150 m. Na trase je postavených 7 kovových mostíků a lávek, mnoho stupaček a dřevěných lávek.

Na své si přijdou i ti nejnáročnější, jelikož přechod přes stupačky s řetězy upevněnými na skalách je opravdu silným zážitkem. Zvláště, chytne-li Vás na trase bouřka a průtrž mračen.

Cesta podél vody trvá asi dvě hodiny, pak cesta začíná stoupat na Tomašovský výhled, což je místečko na samotném okraji skalního výběžku s rozhledem do dalekého okolí.

Nebýt toho velikého slejváku, mohli jsme si tu udělat super piknik. Zpáteční cesta může být za slunečného počasí krásnou lesní procházkou, ale když jste promočeni na kost a nad hlavou Vám burácí hromy a blesky, pospícháte co nejdříve odsud. I přesto, že jsme přišli do hotelu úplně promáčení a zmrzlí, ale stál Prielom Hornádu za to!

Cesta vede korytem potoka, po dřevěných stupačkách či žebřících. Převýšení má zhruba 450 m a trasa je jednosměrná.

Suchou Belou mokrou nohou
Následující den jsme se vydali na jedno z nejromantičtějších míst Slovenského ráje - Suchou Belou. Do rokliny s významnými geomorfologickými jevy, množstvím vodopádů a zachovalým lesním ekosystémem. Ne nadarmo se říká, že Suchá Belá je nejnavštěvovanější roklinou.

Jelikož jsme se na dovolenou vypravili v době dešťů, zažili jsme zde opravdu veliké dobrodružství. Jak se později ukázalo, přejít Suchou Belou suchou nohou, jak se psalo ve všech průvodcích, bylo opravdu nemožné. Nikdo z nás si navíc nevšiml varovné cedule, že túry do těchto míst jsou v současné době zakázány, takže jsme se neohroženě vydali vstříc novému dobrodružství.

Ihned na začátku trasy jsme narazili na menší problém, totiž rozvodněná řeka se hrnula po celé šířce svého koryta. Tudíž celý "turistický chodníček" byl pod vodou. Asi do půlky trasy jsme vydrželi řeku přeskakovat z kamene na kamen, plazit se po přilehlých skalách, abychom si udrželi boty v suchu. Velice často se totiž stávalo, že dřevěné stupačky (dvě kulatiny s přibitými prkénky či kulatina se zářezy) končily ve vodě. Jenže pak jsme zjistili, že úsek trvající 20 minut jdeme už přes hodinu!

Konečně jsme se dostali k prvnímu vodopádu  - Misovému. Zdaleka nevypadal jako na fotkách, kde ze skály padalo pár kapek, ale díky tomu, že už třetí den téměř bez přestání pršelo, voda se hrnula dolů neuvěřitelnou rychlostí.

Vedle Misového vodopádu se tyčil na strmé skále asi 20m žebřík, takže nezbývalo než zatajit dech a začít stoupat. Nahoře se voda prodírala mezi dvěma skalami a nám opět nezbývalo nic jiného, než co nejopatrněji pokračovat dál k, dle mého názoru, nejkrásnějšímu Okienkovému vodopádu.

Hledáte ubytování ve Slovenském ráji? Širokou nabídku hotelů, penzionů a ubytování v soukromí najdete ZDE.

V ledové vodě
Zde jsme zároveň prožili nepříjemnou věc, jelikož tady měla voda už takovou sílu, že všechny stupačky a dřevěné klády byly pod vodou. Nezbývalo, než skočit v botách do ledové vody a brodit se do půli lýtek vysokým proudem.

Po třech hodinách jsme konečně dorazili na vrchol k samotnému pramínku, úplně zmáčení a vyřízení. Vylili jsme vodu z bot a vydali se na cestu dolů. Ta je sice rychlejší, ale už ne tak zajímavá (štěrková lesní cesta). I když byla túra na Suchou Belou nemilosrdná, určitě za to dobrodružství stála.

Dobšinská ledová jeskyně
Pokud by Vás na dovolené zastihlo deštivé počasí jako nás a nechtělo se Vám nikam do lesa nebo do skal, neváhejte navštívit Dobšinskou ľadovou jaskyni. Tento chráněný výtvor je jeden z nejvzácnějších a nejpozoruhodnějších jevů na Slovensku. Cesta z parkoviště sem trvá pouze 10 minut.

Jeskyně Vás nezklame bohatou výzdobou stalaktitů, stalagnitů a perfektními ledovými tunely.

Už v roce 1887 byla Dobšinská ľadová první jeskyní v Evropě s elektrickým osvětlením. Celkový objem ledu se odhaduje na cca 110 000 m3 a celý rok se tu teplota udržuje okolo 0° C. Je proto dobré i v parném létě pořádně se obléknout, protože prohlídka trvá 45 min a ke konci je už opravdu pěkná zima.

Na Spišský hrad!
Dalším tipem je nedaleko Spišské Nové Vsi návštěva Spišského hradu. Na vápencové skále ve výšce 634 m vládne tato národní kulturní památka Slovenska celé Spišské kotlině. Svojí rozlohou, převyšující 4 ha, se považuje za jeden z největších hradních komplexů ve střední Evropě.

Bohužel po požáru v roce 1780 se z hradu stala zřícenina, která se až v současnosti opravuje a rekonstruuje. Pro veřejnost jsou přístupná všechna nádvoří, hradby, věž, muzeum i původní gotické a renesanční obytné budovy majitelů hradu, upravené dnes jako vyhlídkové plochy s nádherným výhledem do širého okolí.

Dobšinská ľadová jaskyňa, celkový objem ledu se v jeskyni odhaduje na 110.000 m3.

Teplota se v jeskyni po celý rok udržuje okolo 0 stupňů Celsia, takže i v létě doporučujeme přibalit na cestu teplou bundu.

Již v roce 1887 byla Dobšinská ľadová jaskyňa první jeskyní v Evropě s elektrickým osvětlením.

Jeskyně Vás nezklame svou bohatou výzdobou stalaktitů, stalagmitů a perfektními ledovými tunely.

Pokud si chcete udělat pěknou odpolední procházku, můžete vyrazit na 3,5 hodinovou túru Prielom Hornádu.

Atraktivní stupačky přidělané na skalách lemující koryto Hornádu.

Kamenné hradby jsou přístupné veřejnosti. Je odsud opravdu překrásný výhled do širokého okolí.

Spišský hrad je postaven na vápencové skále ve výšce 634 metrů, odkud vládne celé Spišské kotlině.

Skála, na které je hrad postaven byla osídlená již v mladší a pozdní době kamenné. Pravěké osídlení však vyvrcholilo na přelomu našeho letopočtu.

Velké nádvoří (pol. 15. století) sloužilo nejen na ochranu vojska, které zde tábořilo, ale mohlo poskytnout ochranu i okolnímu obyvatelstvu. V jeho spodní časti jsou znatelné základy kruhového objektu. Byla to obytná věž postavená v 1.pol. 15. století.

Štrbské pleso (1346 m) je nejznámější a najnavštěvovanější tatranské pleso.

Štrbské pleso v pozadí se skokanským můstkem.

Při túře na Suchou Belou si zcela jistě přijdou na své i ti největší dobrodruzi.

Jeden z mnoha vodopádů lemující trasu Suché Belé.

Stoupáním po skalách Vám stoupne hladina adrenalinu.

Velká voda dokáže udělat i z přijemné procházky náročný výstup.

Jelikož jsme se do Slovenského ráje vydali v období dešťů, řeka se hrnula dolů obrovskou rychlostí.

"Velká voda" sebou brala i kusy kulatin, které sloužily jako dřevěné chodníky. Suchou nohou tak nemohl v tuto dobu nikdo suchou nohou přejít.

Rozvodněná Suchá Belá. Pokud máte odvahu přeskakovat chybějící prkénka nebo se brodit vodou, prožijete veliké dobrodružství.

Občas se i velkým dobrodruhům zatají dech...

Nepříjemné překvapení. Kulatiny jsou stržené vodou, sbohem suché boty!

Asi v polovině cesty Prielom Hornádu přijdete na Tomašovský výhled. Pokud svítí sluníčko, je z okraje skály vidět opravdu daleko, ale dešti neporučíme.

Pohled z okraje skály přímo pod Vás dolů je děsivý.

A takhle to vypadá, dostanete-li se na Tomašovský výhled za obrovské letní bouřky!