Údolí řeky Popradu za Kežmarkem otevírá bránu severní části Spiše. Tudy se putuje do Pienin i k rázovitým podtatranským vískám, nad nimiž se ostře zvedají nebetyčné štíty. A právě dolina Popradu je perfektně stvořená pro poznávání, aktivity i odpočinek.
Navenek mezi blízkými prvotřídními destinacemi může působit nezáživně. Nicméně Spiš skvěle zpestří váš program, poslouží k rozptýlení na delší cestě, případně vybídne ke strávení několika dnů.
Především ale odhalí charakteristický kolorit Spiše. Počínaje mimořádně cennými památkami, nádhernými díly lidové architektury, poutavými přírodními divy a specifickou atmosférou slovenského východu s jeho kontrasty. Místy ostrá hranice odděluje vyšperkovaná centra turismu od divokých zón „osadníků“, kterým je třeba se raději vyhnout.
Léčivé vody
Slunečnému červenci zde jasně udává tón modrá barva, kterou přiřazujeme vodnímu živlu. Ten kromě dravého a leckdy zakaleného proudu Popradu zosobňují početné vývěry minerálek. Často o nich vědí pouze místní. Nově realizovaný projekt Cesta minerálních pramenů si klade za cíl situaci změnit.
Minerálky doprovází lázeňství. Ľubovnianske kúpele se pyšní zřídlem s nejvyšším obsahem hořčíku na Slovensku. Nejznámějšími lázněmi severní Spiše jsou ale Vyšné Ružbachy. Ty už skýtají širší spektrum aktivit než ucucávání bublinek. Hlavním magnetem je za horkých dnů koupání v mírně termální vodě s ideální teplotou, která osvěží a nestudí.
Letní termální koupaliště Izabela už funguje dekády let a pamatuje vzestup zdejší lázeňské slávy. Na starých fotografiích ho poznáte podle nezaměnitelného ostrova se vzrostlým smrkem u okraje bazénu a honosnou budovou v pozadí.
Termální koupaliště Izabela v lázních Vyšné Ružbachy
Ostrov se smrkem existuje pořád. Internetové recenze koupaliště oscilují od pozitivních až po kritické, my jsme tu ke všeobecné spokojenosti strávili příjemný půlden během třicetistupňového vedra.
Stejný nápad pochopitelně dostala spousta dalších lidí, žádné davové šílenství se ale nekonalo. Všichni si rovnoměrně našli vhodný plácek, aniž by docházelo k narušení soukromí a osobních zón. Dle webu provozovatele bude ale v letošní sezoně (platí pro rok 2020) koupaliště zavřené.
Kráter v obležení
Zdejší prameny obsahují velké množství rozpuštěného uhličitanu vápenatého, který se z nich pak sráží v podobě horniny travertinu. Postupně travertin vytváří mocné desky a typické kupy, respektive kužely, na jejichž vrcholu probublává jezírko. Travertinové kupy se podobají vulkanickým kráterům. Ty velké vznikly díky propadu a zborcení vnitřku tělesa kupy. Právě kužel s jezírkem a současně chráněné dílo přírody tvoří hlavní symbol lázní. Výstižně se jmenuje Kráter. Obdobných útvarů na Slovensku najdeme více. Tento je ale bezkonkurenčně největší.
Kráter napájí termální voda teplá 24 stupňů.
Při mojí první návštěvě před 25 lety působilo opuštěné jezírko v pošmourném deštivém počasí opravdu romanticky: ostrá zubatá bariéra travertinu pevně svírala ohromné modravé oko, jehož průzračná hladina signalizovala značnou hloubku. Nikde poblíž nebylo živé duše. Pouze zdevastované lázeňské objekty spoluvytvářely smutnou kulisu vzdálenou bývalému ruchu.
Ovšem nyní, jakmile zavládla tropická vedra, okupovaly travnaté úbočí Kráteru davy lidí. Cedule se zákazem koupání plnila roli komické vsuvky a jezero se hemžilo plavci. Prostě těžký punk. Pokud doopravdy netrpí příroda, tak vzájemná tolerance je žádoucí. Navíc na Liptově se v menších travertinových kráterech lze běžně koupat. Byť z důvodů bezpečnosti a odpovědnosti samozřejmě výhradně na vlastní risk – bez oficiálního dobrozdání a bez zákazu. Nicméně s daným řádem. Hezké zákoutí v lázeňském parku rovněž vykouzlí travertinový vodopád.
Na druhou stranu – příroda tu dokáže být i pěkně nevyzpytatelná. A krutá. Opačné zrcadlo jezírku nastavuje suchý kráter, kde dochází k občasným výronům oxidu uhličitého. Ten pro drobné živočichy znamená neviditelnou smrtící past.
Pohled do údolí po proudu Popradu s vesnicí Podsadek a místní osadou
Travertin z Vyšných Ružbachů se uplatnil jako dekorativní kámen, díky snadné opracovatelnosti si získal oblibu mezi sochaři, které sem lákala mezinárodní sympózia. Díla umělců jsou vystavena v ojedinělé galerii pod širým nebem.
Poklady středověku a renesance
Modrá barva jasného nebe poskytne nádherný rám historickým památkám. Typické zákoutí Spiše, z něhož čiší starodávný genius loci, vyčaruje vesnice Strážky. Ta spadá pod město Spišská Belá. Tam, přímo u silnice, upoutá pozornost nízký gotický kostelík svaté Anny. Interiér svatyně tají nástěnné malby éry pozdní gotiky, během našeho výletu byl ale uzavřen. Kostelu sekunduje nejvýraznější lokální prvek zdejší historické architektury: samostatná renesanční zvonice – kampanila. Bez podobné zvonice se neobejde většina blízkých městeček, Popradem počínaje. Obvykle je zdobí sgrafita a členité cimbuří.
Zámku ve Strážkach předcházel hrad. Byť se na jeho architektuře promítly i pozdější přestavby, pořád nese punc významné ukázky renesance.
Koncert renesance pak pokračuje dál, neboť ihned naproti církevnímu souboru ostře září bělostná fasáda zámku. Dnes se pod jeho střechou ukrývají expozice Slovenské národní galerie. A návštěvníkům odhalí poklady výtvarného umění Spiše i noblesní zámeckou knihovnu.
Posezení u dobré kávy mezi arkádami nádvoří přinese pohodu ve stylových kulisách, stejně jako partie šachu uprostřed přilehlého anglického parku.
Memento bohatýrských časů
O něco níže po proudu Popradu leží Podolínec, který je městskou památkovou rezervací. Malé přívětivé centrum se snadno obejde za půl hodiny. O turistu tam sotva zavadíte. I když náměstí dominuje chrám s vysokou věží, ani zde nechybí úhledná renesanční zvonice. Dobové prameny hovoří, že na Spiši se tehdy zvonilo až desetkrát denně a vyzvánění někdy trvalo i pár hodin. Zvony upozorňovaly obyvatele na mimořádné události.
Hrály ale také rituální roli: například měly rozehnat blížící se bouřku. A dokonce symbolizovaly bohatství. Více zvonů uvnitř zvonice znamenalo vyšší prestiž města. Zvonice z Podolínce se stala tváří jedné ze slovenských poštovních známek emise „Krásy naší vlasti“. Uvnitř sousedního kostela starší paní zrovna aranžovala květiny, tudíž jsme dostali příležitost spatřit vzácné gotické fresky.
Zvonice v Podolínci nyní skrývá čtyři zvony. Stavba pochází z roku 1659.
Druhou církevní památku zastupuje klášterní chrám. Počátkem padesátých let minulého století byli v mnišských celách internováni kněží a řeholníci. Místní obyvatelé se vzbouřili a pokusili se je osvobodit. Následoval tvrdý zásah.
Hřbitovní kostelík zase tají pozůstatky románské rotundy. Jedná se o nejstarší architektonickou památku severní Spiše. Po tatarských vpádech město obepnuly pevné kamenné hradby a zčásti ho svírají dodnes. Honosné staré domy potvrzují, že dříve Spiš patřila k bohatým regionům, kde se žilo na vysoké úrovni. Podolínec i Spišská Belá ve svém historickém jádru nezapřou městský charakter.
Zajímavou kuriozitou je obec Hniezdne. Na návsi je plno starobylých domů, zcela odlišných od venkovských dřevěnic. Vysvětlení je jednoduché: ve středověku Hniezdne patřilo ke svobodným královským městům. Občas bývá označováno za nejmenší královské město bývalých Uher. Turisté sem míří kvůli volnočasovému areálu Nestville. Tam se vše točí okolo ranče, koní a zdejší palírny whisky.
Příběh krále Madagaskaru
Pozici metropole severu Spiše si drží okresní centrum Stará Ľubovňa. Podle pověsti tamní hrad nezbudovali lidé, nýbrž nadpřirozené bytosti pod vedením zlé víly, které starý šlechtic Ľubovenský zaprodal svoji duši.
Hradní trosky jsou silným magnetem, oproti neutěšené situaci devadesátých let minulého století hrad praská ve švech. Rozlehlé půvabné trosky a nádherný výhled do přilehlého kraje odmění každého návštěvníka. Část prostor slouží výstavám, jejich pečlivá prohlídka zabere pár hodin.
Jižně od Staré Ľubovně se vypínají Levočské vrchy.
Přízemí věže například přiblíží dobrodruha Mórice Beňovského. Ten sice pocházel od Trnavy, ale tu na Spiši se oženil, pak si šel zabojovat do Polska, vrátil se zpět a byl uvězněn právě ve věži zdejšího hradu. Z vězení utekl a vydal se do světa. Válčil v Rusku, potuloval se po Asii i Africe. Na Madagaskaru ho náčelníci místních kmenů zvolili za krále. Poté opět dorazil domů, kde mu jeho žena porodila dvě dcery a na další cesty vyrazila s ním. Beňovský se zapojil do boje během Americké revoluce, záhy znovu odcestoval na Madagaskar, tentokrát ve službách Francouzů. Tam Beňovský obchodoval s otroky a nakonec se díky intrikám stal cílem francouzské trestné výpravy. Na Madagaskaru též zemřel.
Během sezony hrad mnohokrát ožije různorodými akcemi. V podhradí se současně nachází středověký tábor i vojenské muzeum. A hlavně nádherný skanzen. Zde padne do očí poslední forma modře severní Spiše, která z omítky podezdívek roubených chalup posílá vzkaz bezmračné obloze.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hodit |
