Slavnou italskou kávu drtí globalizace

Bar Monopole poblíž milánského vlakového nádraží kypí v pravé poledne čilým ruchem. Taxikář Pietro DeSantini do sebe zvrhne u pultu espresso a už spěchá zpět ke svému autu. Byl to ten den jeho pátý šálek a zřejmě ani zdaleka poslední. "Lépe se mi pak řídí," říká. Podezíravě sleduje reklamu, která ohlašuje nástup amerického kávového giganta. "Tak to by u nás asi skutečně málokdo vypil," tvrdí DeSantini. Opravdu? Zástupci italských společností s obavami sledují trendy v jiných evropských zemích. Zdá se jim, že kavárny v americkém stylu hrozí převrátit Itálii vzhůru nohama.

"Mezi italskou mládeží se může stát nástup amerických společností opravdovým hitem," řekl Carlo Pellegrini, šéf proslulé římské kavárny Caffe Greco, která láká milovníky kávy již od roku 1760. Bylo by to rána pro italské kavárny i celý průmysl. Podle průzkumů se v italských barech, kterých je v zemi sto deset tisíc, vypije každý den 70 milionů šálků espressa. Jejich zvyky se ovšem nezmění ze dne na den.

To vše, že by se mělo teď změnit? děsí se majitelé kaváren. Alespoň se uklidňují, že nástup amerických gigantů se bude týkat spíše mladé generace. "Mládež to bezpochyby okouzlí," připouští Silvano Corsini ze sdružení italských pražitelů kávy. "Starší generace však určitě neusedne k šálku do nějaké obdoby McDonald´s."

Italové by opustili část své tradice. Podle průzkumů považuje ranní šálek esperessa ve stoje u baru za naprostou nezbytnost čtyři z pěti Italů. Z různých druhů kávy přitom upřednostňují právě espresso tři čtvrtiny Italů. "Pití nápojů je součástí jedinečné národní kultury," říká Carlo Petrini, který stojí v čele ctitelů italské kuchyně. "Byla by škoda na to rezignovat."  

Italské tradice pití kávy ovšem obdivuje i Howard Schultz, šéf americké firmy Starbucks, která plánuje mohutnou invazi na Apeninský poloostrov. "Naprosto jistě vím, že první šálek skutečně výborné kávy jsem ochutnal v Itálii," sdělil Schultz. Někdejší pobyt v Itálii vidí jako první impuls ke vzniku svého kávového impéria. Teď sní o tom, jak se každý Ital bude dlouhé desítky minut mazlit se svým nápojem v jeho úhledných a čistých podnicích.

Je v jiné situaci než třeba americké rychloobčerstvovny ve Francii, kde ctitelé tradic kritizují krátkou dobu, kterou podniky nového střihu dávají k posezení. Tradiční káva je naopak pro Itala otázkou minut: proto chtějí Američané tento okamžik prodloužit. "Chceme, aby si každý u nás poseděl v klidné atmosféře," říká Helema Bendictová, která dělá marketing pro americkou společnost. "Káva není důvodem, aby u ní člověk prostál čtvrt hodiny," odmítl to Carlo Petrini.

S jídlem je to podobné, jako s kávou

Také tradiční kuchyně je pro opravdového Itala svatá. Pizzu vytaženou z mrazáku by nejedl za nic na světě. "Co to mají v Americe za zvyky," podivil se publicista Mario Colonnelli, když se vrátil před časem z cesty po USA. V Itálii přesto mají také v supermarketech mraženou pizzu, někdy i deset druhů. Přesto se marketingoví znalci přepočítali: když nabídli Italům "texaskou" či "kalifornskou" pizzu, plnou kukuřice a klobásy, Italové míjeli jejich balení bez povšimnutí. Po několika měsících musela být tato balení stažena z prodeje.

Pokud však velké firmy nezasahují Italům přímo do jejich hájemství, lidé se novotám nebrání. Takže hamburgery všeho druhu si nestojí na trhu až tak zle. Mnozí proto před vpádem cizí kuchyně varují. Zmizí "pozitivní efekt" středomořské kuchyně, říkají.

"Změna jídelníčku vyvolala i změnu v tradičních nemocech mladých Italů," upozornil nedávno ministr zdravotnictví Umberto Veronesi. Uvedl, že dříve se trpělo především na játra, kvůli šťávám doprovázejícím špagety. "Dnes začínají problémy se žaludečními vředy, které byly u nás dosti výjimkou. Je to následek tuctů hamburgerů, které mladí Italové konzumují," řekl ministr. Vše je způsobeno i novým, uspěchaným způsobem života. Tomu se přizpůsobily i mnohé firmy. V městech roste počet "Pastarito" či "Pizzarito", kde je možno se rychle najíst za přijatelnou cenu.