Vrcholek ostrova Skellig Michael se většinu roku halí do těžkých dešťových mraků a skrývá klášter putovních mnichů ze sedmého století chráněný organizací UNESCO.
Už devadesátiminutová plavba na ostrov je zážitkem, na který se hned tak nezapomíná. Náš odjezd se kvůli počasí posouvá o tři hodiny, a to jsme první lodí, která po týdnu orkánů může vyplout. Koupě limitovaných jízdenek není zárukou, že se skutečně pojede. O tom rozhoduje na poslední chvíli až náladový oceán.
V malé rybářské osadě Portmagee nasedáme do člunu, fasujeme plovací vesty, na ně pláštěnky v barvě maskáčů a kousek kandovaného zázvoru proti nevolnosti. Pomalu ztrácím přehled, kolik vrstev oblečení na sobě mám. Že jsou ve střední Evropě tropické třicítky, mi při pohledu na zahalené postavy spolucestujících přijde legrační
Přesně v momentě, kdy z relativně klidné zátoky vyjíždíme na otevřené moře, se nepříjemné mrholení mění v prudký déšť. A mě v tu chvíli dochází, že nejsem dobrodruh a coby středoevropan ani mořský živel. A že tato plavba bude „jiný kafe“ než nedávná cesta parníkem po klidném Luzernském jezeře.
S vytřeštěnýma očima pozoruji stometrové pobřežní útesy, které v pravidelných intervalech mizí za třímetrovou vodní stěnou barvy olova.
Nohama zapřená o bok člunu se jednou rukou křečovitě držím lavice, druhou se snažím fotit a třetí bych potřebovala, abych mohla foťák aspoň trochu ochránit od sladké vody padající z nebe a slané stříkající z moře. Divím se, že nikdo nezvrací, ale buď máme štěstí na odolné spolupasažéry, nebo zázvor skutečně zabírá. Možná je však každému jasné, že vstát se nedá a nikdo nemá chuť přijet na ostrov se snídaní v klíně.
Z temně šedé mořské hladiny splývající v dálce se stejně šedou oblohou se nejdřív objevuje menší z obou Skellig ostrovů - Little Skellig, který je chráněnou ptačí rezervací. Na deseti hektarech tu najdete nejen druhou největší kolonii tereje bílého, ale i dalších druhů: kormoránů, buřňáků a racků. Za ohlušujícího křiku krouží nad bizarně rozeklanými štíty desetitisíce opeřenců a vzduch je naplněný ostrým zápachem ptačích výkalů
Irský ostrov Skellig Michael
Našim cílem je naštěstí zadní, strmější a ještě dramatičtější Skellig Michael. Při pohledu na tuto nepřístupnou hromadu kamení, jejíž návštěva si každoročně vyžádá několik obětí, se mi vybavuje varovné video na webových stránkách ostrova: nutná fyzická kondice je nezbytná, stejně jako pořádné boty a jistý krok ve výškách. Teď je mi naprosto jasné, co znamenalo upozornění na „neklidný přejezd“.
Po několika pokusech se nám konečně daří přistát, jenže s pevnou půdou pod nohama dobrodružství ještě zdaleka nekončí. Úzká stezka vedoucí od miniaturního mola se chvilku obtáčí kolem skály, pak se jde téměř kolmo vzhůru. Míříme po 640 strmých dohladka vyšlapaných a vlhkých schodech až na vrcholek v 217 metrech nad mořem.
Těžký život mnichů plný odříkání
Tady na nás čeká magický, téměř archaický svět. A také výhled, na který se nezapomíná. Dívám se na nekonečný oceán, na malý Skellig a čluny houpající se kvůli příboji v bezpečné vzdálenosti, připadám si jak na konci světa. A vlastně tu i tak trochu jsem. Každopádně pro irské putovní mnichy, kteří se zde v sedmém století na malé plošině těsně pod vrcholkem usadili, byly tyto ostrovy skutečně koncem tehdy známého světa a pomezními kameny před hranou „zemské placky“.
Tady, v naprosté izolaci na těžko přístupném nehostinném ostrově vydaném napospas nemilosrdnému Atlantiku, chtěli být Bohu blíž. A vydrželi tu extrémně spartánský život plný odříkání. V malých nízkých příbytcích z navršených kamenů, které se podobají včelím úlům, bez oken a topení, ve vlhku a temnu. Voda byla darem nebe, bylinky a zeleninu dodávala mini zahrádka, o zbytek se muselo postarat moře.
Při pohledu na malou kapličku, miniaturní hřbitov s keltskými kříži a šest skromných obydlí obehnaných hradbami mi běhá mráz po zádech. Jako bychom se po „nebeských schodech“ přemístili nejen do výšek, ale i staletí nazpět.
Tato scenérie má něco z irského Machu Picchu a zapomenutých filmových rekvizit včetně mlžných efektů a akustické kulisy hučícího moře. Jak však mniši dokázali před více jak 1 700 lety vysekat schody do zvětralé skály bez jakýchkoli technických pomůcek, je dodnes záhadou. Stejně jako důvod, proč ostrov ve dvanáctém století najednou opustili.
Byla příčinou odchodu na pevninu perioda chladného počasí, nebo stále častější útoky Vikingů? Podle legendy byl jeden z nich, Olav Tryggvason, na ostrově dokonce pokřtěn, a to pouhé dva roky předtím než se roku 995 stal norským králem.
Domov ptačích klaunů
Skellig Island není jen nábožensko-historickou památkou a neodmyslitelnou součástí irské mytologie, ale i jedinečným rájem ptáků. Spolu se severnějšími vulkanickými ostrovy Blaskets je Skellig Michael útočištěm nejen jedné z největších kolonií buřňáků severních, ale i vzácných a úžasně roztomilých papuchalků. Nám se líbí spíš jejich anglické označení puffins, které okamžitě počešťujeme na „pufníky“.
Ti na ostrově hnízdí v jarních měsících od dubna do června, a to skutečně všude. Nejen pod každým převisem, v každém výklenku a jeskyňce, ale i na trávou porostlém svahu, tedy v bezprostřední blízkosti „nebeských schodů“. Moje obavy, že tyto papoušky Atlantiku uvidím jen kdesi vysoko na skalách, byly zbytečné. Papuchalkové se nám svou nemotornou a tučňákům podobnou chůzí doslova pletou pod nohama, a tak místo zoomování a přehazování objektivů musíme spíš dávat pozor, abychom na některého nešlápli.
Jak se později dozvídám, jsou pro zvídavé pufníky návštěvníci nejen vítaným zpestřením, ale i účinnou ochranou před dravými a dvakrát tak velkými racky. Ti zůstávají rizikem jen ve vzduchu, kde se agresivními akrobatickými nálety snaží papuchalkům uloupit poctivě nalovené rybky naskládané v zobáku napříč mezi jazykem a horním patrem.
Nám papuchalkové doslova učarovali. Svou velikostí a vizáží působí jako živé hračky. V černém kabátku s bílou náprsenkou nad oranžovýma kachníma nohama, černo žluto šedým tříhranným zobákem a černě nalíčenýma očima vypadají jako legrační klauni.
Na světě už není moc míst s nadpozemskou atmosférou, které vás naplní zvláštním klidem a pokorou. Skellig Michael je rozhodně jedním z nich. Irský spisovatel George Bernard Shaw ho popsal jako místo plné magie, které tyčí sedm set stop z ledového Atlantiku. Místo, kde člověk opustí prostor a čas a přenese se do jiného světa. Jen ten, kdo pohlédne z jeho vrcholku, kdo spatří prastaré příbytky a náhrobní kříže, teprve ten je schopný pochopit kouzlo Irska.
Ptačí klauni papuchalkové
 
|
Ostrov Skellig Michael
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
