Skandinávský slalom mezi ostrovy

Postarší žena nahazuje přes zábradlí háček do vody, kde se zrcadlí narůžovělá budova parlamentu. Dělá to jako každý, kdo si chce ve Stockholmu vyzkoušet své rybářské štěstí: na kamenném nábřeží (nebo na břehu některého z místních ostrovů) rozloží své nádobíčko, hodí udičku a pak už jen čeká, zda něco zabere. Chladným březnovým vzduchem, který je čerstvý jako vzduch ze samého počátku času, prolétávají sluneční paprsky a neškodně se odrážejí od vodní hladiny - zdá se, že po nich nezůstává ani stopa tepla. Dlouhé čekání na ryby není nic příjemného - není divu, že rybářů na břehu nepostává mnoho.
Vody zálivů a průlivů mezi čtrnácti stockholmskými ostrovy jsou nyní, na počátku jara, ještě prázdné. Stovky lodí, loděk a lodiček kotví u mol Östermalmu, Djurgardenu či Skeppsholmu a čekají na svůj čas: na rašící duben a rozkvétající květen, na léto či na slunný podzim. O to jasněji se v lesknoucí hladině odrážejí siluety a tváře města: jeho Stadshuset, temně rudá radnice s vysokou věží, hnědavý masiv královského paláce nebo zdobné fasády bílých a rudých secesních domů, které zvědavě nakukují přes nábřeží do vody. Z břehu je vidět hodně, ale nic nenahradí projížďku lodí mezi stockholmskými ostrovy. Ta může začít v zálivu Nybrovik, na molu ostrova Kungsholm či v některém z přívozů okolo mostu Slussen: odtud vyjíždějí lodě na protější ostrov Djurgarden s jeho Skansenem a s pietně uchovávanou troskou majestátní válečné lodi Vasa. Ne vše je vidět ve vodě nebo z vody. Cestou do starého Stockholmu musí návštěvník vstoupit do labyrintu uliček na ostrově Gamla Stan. Právě na něm město před více než 750 lety vzniklo a právě tam zůstává nejvíce památek na minulost i nejvíce barvitých zákoutí. Ozdobné fasády domů jsou dnes pýchou náměstí Stortorget, odkud deště už dávno smyly krev osmdesáti šlechticů, popravených zde sto let před Bílou horou za vzpouru proti dánské nadvládě. V nedaleké katedrále Storkyrkan se svatý Jiří chystá už pět století k setnutí ostnaté dračí hlavy. Přilehlý královský palác už neobývá žádný král, a tak ho o víkendech kromě turistů oživuje jen pravidelné střídání stráží. Obří budova pro švédské vládce zvěčňuje aspoň památku na královnu Kristinu, u níž se Jan Ámos Komenský snažil zachránit samostatnost a náboženskou svobodu Čechů, a také na dva muže, kteří tu skončili svou životní dráhu: na filozofa René Descarta a na vojáka francouzské revoluce, nepřítele králů Jeana Baptistu Bernadotta, který tu dožil jako švédský panovník. Klikaté a srázné uličky Gamla Stanu, jako Prästgatan, Västerlanggatan či Stora Nygatan, lákají aspoň svými obchůdky a drobnými restauracemi. Jejich starobylá patina ostře kontrastuje s moderními nákupními třídami Vasagatan nebo Drotninggatan, které začínají hned naproti Gamla Stanu, v Norrmalmu. Ostrov se starým jádrem města obklopují drobné satelity. Ostrov Skeppsholmen je známý rozsáhlými muzei starého i moderního umění. Jen majestátní bílý trojstěžník u jeho břehů připomíná, že původně to nebyl ostrov muzeí, ale ostrov lodí, po nichž dostal jméno. Helgeandsholmen se pyšní budovou parlamentu a ve vznosném chrámu na ostrůvku Riddarsholmen zase odpočívají ostatky řady švédských králů. Náměstí před kostelem mrtvých panovníků nese paradoxně jméno jarla Birgera, "tvůrce" králů, nekorunovaného vládce země a zakladatele Stockholmu, který padl s ruským velkoknížetem Alexandrem Něvským roku 1240. Jarlovi vzdává "jeho" Stockholm poklonu ještě u Stadshusetu, který se tyčí jen kousek přes vodu, naproti Riddarsholmu. U zdí cihlové budovy, známé díky každoročnímu ceremoniálu udělování Nobelových cen, se blyští jarlův zlacený náhrobek. Dokud paprsky zpříma dopadají na město a nekloužou po vodní hladině do stínu, soupeří zlatý lesk náhrobku se stříbřitým leskem vody. S přicházejícím večerem však zlato zmatní a obrysy města začnou temnět. Blýská se už jen rýha ve vodě, kterou po sobě zanechává poslední přívoz na Djurgarden.

michal.mocek@mfdnes.cz