Historku vám rád vypoví jak průvodce cestovní kanceláře, tak vedoucí hotelu nebo úřednice za přepážkou turistické centrály.
"Společnost několika Rusů v drahém hotelu byla v ráži. Po dobré večeři se zeptali číšníka, jaké nejlepší víno má k dispozici. Jeho nabídka je neuspokojila a chtěli nejlepší francouzské víno. Someliér tedy okamžitě poslal auto Ženevy, aby odtamtud přivezlo požadovaný nápoj. Za pár hodin ho číšník neslo ke stolu. Jednalo se o takovou cennost, že se s lahví chodí pomalu, aby se víno zbytečně nepromíchalo. Večeře stála v přepočtu 460 tisíc korun a láhev vína přišla na 180 tisíc korun. Rusové si nechali víno nalít, přivoněli k němu, ochutnali ho …a vlili do něho sklenici coca coly pro zlepšení chuti!"
Takové výstřednosti se dějí ovšem dějí v prvotřídních hotelech pod sjezdovkami, kde se platí za dva pokoje, chodbu a sociální zařízení v přepočtu čtyřicet tisíc korun za noc.
Většina ostatních ubytoven dole v údolí je však podstatně levnější a české cestovní kanceláře dokážou pro své klienty zajistit týdenní zájezdy s ubytováním, cestou a permanentkou za osm až deset tisíc korun.
Široká a rozmanitá Saulire
Nejhezčí vysokohorské lyžování zažijete především v horách nad střediskem Courchevel 1850.
"Dole se jezdí v lese, místy jsou mezi sjezdovkami dlouhé ploché přejezdy," říká postarší sjezdař Jiří Neužil, který vede lyžařské školy a zájezdy v Česku i v cizině. "Ale také tam najdete několik padáků, které nejsou pro každého a zvládne je jen zkušený jezdec."
Nepřímo na něj navazuje i pětadvacetiletý lyžařský instruktor, který se představuje svým klientům zásadně jako Eduard. "Důvodem, proč se jezdí lyžovat do vedlejšího Mottaretu nejsou tamní tratě, ale skutečnost, že po ránu se na vrchol Saulire dostanete o půl hodiny dříve, než z Courchevelu."
Po tomto krátkém proslovu naposledy pohledem přelétne své svěřence, odpíchne se a dlouhými oblouky řeže červenou sjezdovku stejného jména jako kopec. Na závěr spojí jízdu ještě s další tratí Stade.
Teprve u lanovky v Courchevelu si všichni vydechnou. Mohou mu konečně dát za pravdu, protože tak široká, výborně upravená a rozmanitá trať se vidí málokde. Když jí jedete mezi prvními po čerstvě urolbovaném manšestru a s minimem lyžařů okolo sebe, můžete se dostat do sjezdové extáze.
Velký kuloár pro terénní jezdce
Z konečné obří lanovky na Saulire (2738 m n.m.) vedou dva směry. Doleva klesá urolbovaná sjezdovka Saulire, ale doprava se vine jako had ostrý sněhový hřeben. Šipka nad ním ukazuje směr Grand culoir. Pokud nás tedy omrzí lyžařské dálnice, zkusme vyrazit na pořádný freeride do terénu.
Nejprve jedeme ostřím hřebene po uzoučké vyjeté stopě do sněhových kotlů. Divoký sjezd je tu značený směrovkami a posléze zapíchanými tyčemi. Najednou se pod námi objeví prázdno a trasa se láme prudce dolů do široké rokle zvané Velký kuloár. Směr je tedy jasný, teď zbývá jen se odpíchnout a zkusit, jak prudký svah zvládneme.
Pozor na laviny
Nelze doporučit jízdy hned po ránu, kdy zde leží nově nafoukaný nebo napadaný sníh. Zkoušky, zda je lavinézní, můžete nechat na někom jiném a počkat ještě pár hodin, až případné laviny utrhají předjezdci.
Ve shodě s místními lyžařskými instruktory přesto doporučujeme, abyste používali lavinový hlásič, nebo aspoň recco destičky zašité do bundy či vlepené do přezkáčů. Od věci rozhodně není parta kamarádů na případnou záchranu, a v každém batohu lopata, lavinová sonda, lékárnička a mobil.
Rekreační sjezdovky dobře poslouží v mlze
Courchevel je středisko nejen pro lyžařské náruživce všeho druhu, ale také centrum odpočinku. V okolí středisek Courchevel 1850 a Courchevel 1650 si můžete vybrat přehledné modré nebo červené sjezdovky v úrovni lesa, kde se rekreační lyžaři vyžijí daleko příjemněji než na vršcích hor.
"V takovém terénu se dá jezdit, i když je mlha nebo dokonce nepříjemné difuzní světlo," doporučuje český zástupce francouzské informační agentury Ski in France Jan Linhart. "Na sněhových pláních v takovém počasí nevíte, kde je nahoře a kde dole, jak rychle jedete a jestli vůbec jedete. Tady dole v Courchevelu se oko může zachytit na stromech nebo skalkách v okolí sjezdovek a dávat mozku povely, kudy jet."
Skisafari, neboli turistika na sjezdovkách
Courchevel patří do největší lyžařské oblasti světa Tři údolí. Je propojený několika lanovkami se sousedním Mottaretem a nižším Meribelem, jedna lanovka vede dokonce až do Brides les Bains ve výšce pouhých šest set metrů nad mořem. Další lanovky lyžaře zavezou do dalšího údolí, kde stojí střediska nahoře Val Thorens, uprostřed Les Menuires a dole Saint Martin de Bellevile.
Na všechny tyto oblasti včetně Courchevelu si můžete koupit oddělené permanentky, ale vřele doporučujeme zakoupit týdenní jízdenku na celá Tři údolí a věnovat aspoň jeden den skisafari. Sami nebo s instruktorem si udělejte celodenní výlet na sjezdovkách a objeďte všechna střediska. Ačkoliv si v každém středisku sjedete jen jednu či dvě tratě, budete mít co dělat, abyste se do večera vrátili.
Ale pozor – po skončení pracovní doby vleků přestávají jezdit zdarma skibusy. Pokud se tedy ztratíte nebo nestihnete poslední lanovky do Courchevelu, budete se muset vracet normálně placenými linkovými autobusy.
|
Může se hodit |
|
Nejlepší období: únor a březen Co se bude konat: |
