náhledy
Sídla bývalých diktátorů se stávají turistickými atrakcemi, které lákají statisíce návštěvníků z celého světa, napsal americký server CNN. Jednou z nejvyhledávanějších je Orlí hnízdo, jak se česky přezdívá horské chatě Adolfa Hitlera, ležící v nadmořské výšce 1 834 metrů nedaleko jihobavorského města Berchtesgaden. Rezidence na vrcholu hory Kehlstein, kterou Hitler dostal od Martina Bormanna k padesátým narozeninám, se německy jmenuje Kehlsteinhaus. Bombardování na konci druhé světové války kupodivu sídlo nezasáhlo, a tak dnes slouží turistickým účelům. Autobusy s návštěvníky vyjíždějí po silnici Kehlsteinstrasse, která byla zbudována za pouhých třináct měsíců s převýšením 800 metrů. Pak pokračujete výtahem v tunelu ve skále, který vás za 41 sekund vyveze do Orlího hnízda o 124 metrů výše.
Autor: Profimedia.cz
Stalinova vila u Černého moře na předměstí ruského Soči, města, které v roce 2014 bude hostit zimní olympijské hry. Oblíbené letní sídlo sovětského diktátora, který sem rád utíkal z Kremlu. Na zakázku postavená rezidence se stanovišti ostřelovačů a palmami dovezenými z Kalifornie dnes slouží jako hotel a muzeum. V něm můžete spatřit i voskovou figurínu jednoho z největších masových vrahů u svého pracovního stolu.
Autor: Profimedia.cz
Velkolepá neoklasicistní Villa Torlonia v Římě byla sídlem italského diktátora Benita Mussoliniho. Vila s přilehlými zahradami kdysi patřila šlechtickému rodu Torloniů. Stavět ji začal bankéř Giovanni Torlonia v roce 1806, dokončil ji jeho syn Alessandro. Později si vilu od Torloniů pronajal za symbolickou liru ročně italský fašistický diktátor Mussolini, který zde pobýval v letech 1925 až 1943. Il Duce tady nechal vystavět tenisový kurt a pořádal večírky s promítáním filmů. Dnes v budovách sídlí několik muzeí a můžete zde třeba zhlédnout filmy z vily v době, kdy Mussolini žil. Muzeum je otevřené od úterý do neděle od 9 - 19 hodin, vstupné od osmi eur.
Autor: Profimedia.cz
Královský palác El Pardo v Madridu je španělskou variantou italské Villy Torlonie, žil tady až do své smrti v roce 1976 diktátor Francisco Franco. Dnes tu přebývají státní návštěvy, pokud ale není využíván, pořádají se zde prohlídky s průvodcem, vstupné je devět eur.
Autor: Profimedia.cz
Zámek Château de Fontainebleau se nachází asi 55 kilometrů od centra Paříže. Před odjezdem do vyhnanství v něm žil Napoleon Bonaparte. Ten za časů své největší slávy zámek Fontainebleau celý velmi nákladně přestavěl ve snaze trumfnout tak zámek ve Versailles. Otevřeno pro veřejnost je denně kromě úterý, vstupné stojí 11 eur. Většina nábytku a vybavení pochází z napoleonské éry.
Autor: Profimedia.cz
Hitlerův hlavní stan Vlčí doupě je ukrytý v lesích na severovýchodě Polska, u měsečka Gierlož. Nacistický vůdce tady strávil přes 800 dní, od června 1941, kdy byl zahájen útok na Sovětský svaz, do listopadu 1944. Po odjezdu do Berlína dal Hitler příkaz bunkr zničit. Vlčí doupě se mimo jiné zapsalo do dějin dne 20. července 1944 jako dějiště nezdařeného pokusu o atentát na Hitlera, který zosnoval plukovník Claus Schenk von Stauffenberg. Do Vlčího doupěte se ročně přijede podívat 180 až 200 tisíc návštěvníků, jedna z budov komplexu dnes slouží jako hotel. Mezi atrakce patří střelnice a projížďky ve vojenských vozidlech.
Autor: ČTK
Takový nenápadný domeček. A přitom uvnitř tají vstup do nejtajnějšího objektu bývalé Jugoslávie - Titova bunkru. Tyto identické domky stojí na úpatí bosenského pohoří Bjelašnica celkem tři, vzdálené jsou od sebe pár desítek metrů. Bunkr se skrývá přibližně pět kilometrů jihovýchodně od města Konjic, poblíž ústí říčky Ljuta do Neretvy.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Podzemní labyrint o celkové ploše 6 584 metrů čtverečních dělilo od zemského povrchu 200 metrů masivu. Odolat měl i atomovému výbuchu o síle 20 kilotun TNT, píše publicista a cestovatel Jakub Hloušek, který bunkr navštívil. Historie objektu se začala psát počátkem 50. let minulého století po legendární Titově vzpouře proti Stalinovi. Díky obavám z válečné konfrontace začala Jugoslávie intenzivně budovat vlastní zbrojní průmysl. Právě tehdy se postavil u Konjice závod na výrobu munice s tím, že část provozu se umístila do speciálně zajištěných podzemních prostor. Po 15 letech pak v části továrny vznikl kryt, který se měl stát nouzovým útočištěm špičky armády a hlavně Tita, prvního muže Jugoslávie. Přísně tajný komplex byl znám pod strohým označením D nula: písmeno D znamená den a příslušná číslovka počet dnů nezbytných k provedení mobilizace a zahájení účinné obrany.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz