Sidi Bou Said leží pouhých dvacet kilometrů severovýchodně od hlavního města Tunis. Vzniklo ve 13. století z malé vesničky Jabal el-Menar, přičemž jméno dostalo po muslimském světci Sidi Bou Saidovi, který se tu usadil na zpáteční cestě z Mekky.
Proslulo svou modrobílou krásou a prolamovanými ptačími klecemi, tvarem připomínajícími místní domy. Jedinečnou podobu mu vtiskli muslimové vyhnaní v 16. století z Andalusie, kteří se zde usídlili.
Opředeno je mnoha pověstmi a legendami. Podle jedné objevil toto místo francouzský král Ludvík IX. během osmé křížové výpravy, zamiloval se tady do berberské princezny a pod změněným jménem s ní šťastně žil až do smrti. Skutečnost je však méně prozaická. Ludvík IX. zemřel při neúspěšné výpravě před branami Tunisu patrně na následky tyfu nebo úplavice.
V 19. století objevili kouzlo nádherného městečka protkaného úzkými dlážděnými uličkami zámožní Tunisané, kteří zde nacházeli útočiště před letním vedrem. Obsadili pohádkově vyhlížející domy a Sidi Bou Said s pěti a půl tisíci obyvateli se zakrátko stal luxusním předměstím tuniského hlavního města.
Velké oblibě se těší také u umělců a intelektuálů. Tak tomu bylo ostatně i v dřívějších dobách. Jedním z prvních Evropanů, který se zde usídlil, byl baron Rodolphe d´Erlanger. Ten si to tu tak zamiloval, že kariéru bankéře vyměnil za malířský stojan.
Jinou významnou osobností v dějinách Sidi Bou Said byl August Macke, který zvěčnil známé Café des Nattes.
Tento obraz se později stal přímo symbolem Sidi Bou Said. Mezi další malíře, kteří si místo oblíbili, patřil Švýcar Paul Klee. A tady se v roce 1939 narodila italská superhvězda Claudia Cardinale.
Zákon o modré a bílé
Za svůj unikátní modrobílý nádech vděčí letovisko právě baronovi d´Erlanger. Ten se rozhodl, že kouzlo Sidi Bou Said je třeba uchovat pro další generace, skoupil všechny místní paláce a přesvědčil krále, aby vydal dekret, že se tady nesmí nic měnit.
Kavárna Café Sidi Chebaane
Sidi Bou Said
Příkaz platí dodnes, a pokud by některý z obyvatelů zákon o modré a bílé porušil, nejen že by dostal mastnou pokutu, ale musel by mříže, plot nebo bránu opět přemalovat. Ani nové domy nemohou porušit ráz lokality, platí pro ně, že nesmějí být vyšší než vzrostlá palma.
Centrum Sidi Bou Said tvoří náměstíčko lemované kavárničkami a krámky se suvenýry. Okouzlí vás prostým stylem, vše je navíc obklopeno záplavou květů buganvilií dodávajících místu orientální nádech. O kus dál stojí palác Dar el-Annabi, který je stejně jako mnoho dalších otevřen pro veřejnost. Tento 300 let starý dům má 55 místností a z jeho teras se naskýtá strhující výhled na scenerie města a zálivu.
Určitě odtud uvidíte i maják stojící na místě původní staré pevnosti, ribátu, z počátku 9. století. Ten společně s ribáty v Sousse a Monastiru sloužil po staletí jako obranný systém pobřeží Tuniska.
I v noci najdete na ulicích města čilý život.
Café des Nattes, na nějž ve 20. letech minulého století nedali dopustit především avantgardní umělci, se stále těší velké popularitě. Přes den bývá zaplněno turisty, večer a časně z rána ho obsadí místní. Na stěnách visí nažloutlé fotografie se slavnými hosty, kteří do něj zavítali.
Po stopách natáčení
Populární ságu Angelika zná snad i dnes každý. A právě v Sidi Bou Said se natáčel poslední z nezapomenutelných filmů o Angelice a hraběti Joffreyovi de Peyrac. Prodána do otroctví pirátem d’Escrainvillem skončila markýza v harému sultána, vládce Maroka Mulaje Rašida a měla se stát jeho třetí manželkou. Bičována, ohrožována muži a ženami žila v luxusním paláci uprostřed modrobílého městečka, které je od té doby zaplavováno davy turistů, kteří chtějí spatřit vše na vlastní oči.
Můžete se tu projít po uličkách, schodištích a zdánlivě pozapomenutých prostranstvích, kde se dobrodružný děj odehrával. Třeba po hlavním tržišti, dnes přeplněného turisty a trhovci, které filmařům posloužilo k natáčení scén z dražby přivezených otroků, mezi nimiž byla samozřejmě jako nejcennější kořist půvabná markýza.
Nalévání čaje je zde tak trochu umění.
Sokolníci v ulicích jsou zde poměrně častým obrázkem.
Na nádvoří jednoho ze starobylých domů zase vznikaly záběry, kde statečná a věrná žena trpěla pod rukama krutého kata poté, co se odmítla poddat sexuálním choutkám sultána, bažícího po jejím sněhobílém těle. Určitě vás potěší i pohled na dům, který podmanivá Michèle Mercier obývala. Zdánlivě nekonečná vodní plocha pak posloužila filmařům jako kulisa pro Peyrakova lodní dobrodružství, při nichž se snažil získat krásnou manželku zpět.
Během natáčení filmu se stalo i několik kuriózních příhod. Když například Michèle Mercier jezdila se svým Mercedesem 600 po tuniských silnicích, stavěli se vojáci i policisté do pozoru a salutovali. V celém Tunisku totiž existoval pouze jediný takový vůz, který vlastnil tehdejší prezident, a tak si mysleli, že zdraví hlavu státu.
Káva a čaj s piniovými oříšky
Procházku po Angeličině městě zakončete v terasovitě členěné kavárně Café Sidi Chebaane na okraji útesu, oblíbeném místě bohémů 19. století. Dejte si sladký mátový čaj s piniovými oříšky a vychutnejte výhled na Středozemní moře a Tuniský záliv.
Při jasném počasí dohlédnete až na břehy Sicílie vzdálené zhruba 140 kilometrů. Pod vámi uvidíte moderní přístav s četnými restauracemi a hotely. Za letních večerů tady bývají koncerty vážné hudby přitahující turisty i místní.
Pokud budete chtít v poznávání zdejších zajímavostí pokračovat, navštivte ještě elegantní čtvrtě La Marsa a Gammarth, které v létě ožívají skupinkami bezstarostné mládeže. V tomto případě nevynechejte ani Café Saf-Saf v La Marsa, v němž sněhobílý velbloud čerpá vodu ze staré studně.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditDo Sidi Bou Said se z hlavního města Tunisu nejjednodušeji dostanete vlakem. Zvýhodněný zpáteční lístek z hlavního města vás přijde přibližně na 40 korun. Chtějte lístek do Sidi Bou Said „aller et retour“. Cesta trvá pouhých dvacet minut. V městečku navštivte bývalý palác barona d´Erlanger přeměněný na muzeum. Ze vznešené nádhery Paláce Venušiny hvězdy budete mít pocit, že jste se ocitli v pohádce Tisíc a jedna noc. Na památku si kupte ptačí klec, většinou jsou opravdu nádherné a skvostné. Ale dejte si pozor, některé jsou jen napodobeniny pro turisty, tak se nenechte napálit. Vyberte si takovou, která vám padne do oka a na kterou bude vaše peněženka stačit. Navštivte rovněž bájné Kartágo, které je odsud vzdáleno jen několik kilometrů. Uvidíte pozůstatky jednoho z nejbohatších a nejvýznamnějších měst starověku, které vládlo zemi s rozvinutou kulturou, obchodem i vojenstvím. Nedaleko od Sidi Bou Said se také nachází poslední armádní hřbitov, který Spojené státy zřídily mimo své území. Je na něm pohřbeno 2 841 vojáků padlých během druhé světové války, přičemž pohled na bělostné kříže vyrovnané v pravidelných řadách, občas přerušených Davidovou hvězdou, si budete dlouho pamatovat. |
