Sicilané považují Etnu za přítele

Sádrová soška Panny Marie na lávovém podstavci se zachvěla, když sopečné výbuchy otřásly okny horské chaty. "Je to jako obvykle, není se čeho bát," uklidňovala Rosa Puleová s úsměvem, když sopka Etna s velkým hlukem vyvrhla další proud lávy. Rosa se svým manželem Augustem sedí na schodech jejich obchodu se suvenýry v horském středisku Sapienza, posledním turistickém stanovišti před výstupem ke kráteru. Vše, co je a několik dalších kiosků odděluje od žhavé masy, je narychlo zbudovaný ochranný násep asi o tři metry dál.

Pracovníci civilní ochrany se v posledních dnech snažili odvrátit proud lávy, který
středisko ohrožoval; kiosky by však ještě předtím mohla pohřbít silná vrstva sopečného popela. Z vrcholku aktivního vulkánu dopadá další sopečná nadílka.
"Nikdy jsem se Etny nebála. Žijeme s touto sopkou, je jako člen rodiny a většinu času spolu vycházíme dobře. Poslední dobou sice moc nespím, protože nám hrozí, že přijdeme o své živobytí, ale to neznamená, že mám na Etnu vztek," vypráví Rosa.
   

Místní lidé, kteří žijí ve stínu největší evropské sopky, ji nazývají dobrým obrem. Obrovský vulkán se probudil k aktivitě před více než dvěma týdny a navzdory své údajné dobrotě od té doby zničil lyžařské vleky a část střediska Sapienza, poškodil
horskou silnici a vychrlil velké množství žhavého magmatu. Proud lávy se nyní zastavil asi čtyři kilometry od obce Nicolosi na úbočí sopky. "Jsme zvyklí žít s lávou nad hlavou," tvrdí Alessandro Corsaro. "Rozdíl je jen v tom, že nyní nám jde o krk," dodává.
   

Alessandro pochází ze třetí generace hoteliérské rodiny, která byla v minulosti několikrát nucena znovu budovat svá zařízení. Současný hotel Corsaro byl postaven na místě lávového proudu z roku 1983, který předchozí budovu srovnal se zemí. Poslední erupce napůl zničily také restauraci, kterou rodina vlastní.  "Všechno kolem nám připomíná nestálost hmotných objektů. Doufám, že my budeme ušetřeni, ale pokud ne, můj bratr a já začneme znovu stejně jako náš otec a dědeček," říká mladý muž.
   

Vulkanologové se domnívají, že Etna začala poprvé soptit před více než půl miliónem let. Římané si mysleli, že hora je domovem boha Jupitera a jeho kováře. Ve středověku byla Etna dávána do souvislosti s katolickou doktrínou očistce a byla považována za výspu pekla v úrodném ráji Sicílie. Místní lidé v Nicolosi, nejvýše položené obci na svazích sopky, si však po generace vytvářeli zvláštní intimní vztah k 3000 metrů vysokému vulkánu.
   

V noci se lidé vydávají na vyhlídku, odkud pozorují nádherný barevný ohňostroj. Rytmus běžného života ve městě, které mimo sezónu čítá asi 7000 obyvatel, ale zůstává nepřerušen. "Na občasný hluk, rámus a otřesy si zvyknete," tvrdí mladý
lékař Onofrio Provenzano, který se do Nicolosi přistěhoval před několika lety za svojí ženou. "Vzpomínám si, že když jsme spolu chodili, vyskočil jsem pokaždé, když se země pohnula, ale moje přítelkyně to tehdy brala s klidem."
   

Přátelství mezi místními usedlíky a Etnou popsal kdysi sicilský spisovatel Leonardo Sciascia takto: "(Sopka) je jako velká domácí kočka, která tiše dříme, občas se probudí, zívne, líně se protáhne a jedním máchnutím své tlapky zničí tu údolí, tam smete městečko, vinici nebo zahradu."

O stěhování ale nikdo z místních neuvažuje. "Každé ráno, když vyhlédnu z okna, moje srdce zaplesá," popisuje Gaetana Di Stefanová, majitelka obchůdku se suvenýry. "Je radost žít v sousedství takové úžasné přírodní síly," říká přesto, že její tržby značně poklesly, když davy lyžařů, horolezců a návštěvníků oblast opustily. Ne všichni jsou tak romantičtí. "Věřím faktům, ne emocím," argumentuje učitel na penzi Vito Scandurra. "Průvodce, který zná tuto horu lépe než jakýkoliv odborník, říká, že tentokrát se bude Etna uklidňovat jen pomalu."

"To je všechno vina novinářů, kteří přehánějí," soudí Matteo, pracovník místního turistického úřadu. "Podívejte se kolem,vypadají tito lidé vystrašení?"

Láva z Etny pohltila ve čtvrtek stanici lanovkové dráhy. (27. července 2001)


Témata: Hluk, Itálie, Sicílie