Šťastní i bez elektřiny
Stejně poklidný jako tok řeky je i život místních lidí obývajících malé vesničky roztroušené na několika největších ostrovech. Většina z nich dodnes doma nemá zavedenou elektřinu a veškerou obživu si obstarává vlastními silami.
Lepkavou rýži, jež tvoří základ jídelníčku, pěstují v období dešťů na rozsáhlých plochách ve vnitrozemí ostrovů, věčně čerstvou zeleninu na rozkošných, často visutých zahrádkách na říčních březích, a maso v podobě různě zbarvených a tvarovaných šupináčů vytahují z vody přímo před barákem.
Na hlavu jim přitom padají kokosy z všudypřítomných palem. Přestože se zdá, že každý má celý den co dělat, nikdo rozhodně nikam nespěchá a své životní tempo plně přizpůsobuje řece.
Objevení ráje
|
|
Myslím, že to byl právě fascinující pohled na "vyklidněný" život zdejších obyvatel a krásu okolní přírody, jež sem zhruba před 15 lety přilákal první cestovatele. Většina z nich tehdy směřovala na největší ostrov Don Khong.
Tento ostrov je zajímavý především tím, že se na něm narodil současný laoský prezident. S tím, jak se Don Khong se zavedením elektřiny a s rozvojem automobilismu začal pomalu modernizovat, přesunul se zájem cestovatelů - průkopníků (v Loasu to narozdíl od sousedního Thajska v 90. letech 20 století ještě stále platilo) na dva nedaleké menší ostrůvky Don Det a Don Khon. Ty jsou navzájem spojené kamenným mostem.
Postupně zde pak začaly vznikat první guesthousy a restaurace. Ještě na začátku nového milénia stalo na celém Don Detu asi 20 bungalowů, o nichž vědělo jen pár zasvěcenců. Zpráva o "pozemském ráji" na Mekongu se však rychle rozšířila a dnes jich tu už stojí 400. V hlavní sezóně jsou často všechny plné.
|
|
Velký zlom
Nejoblíbenější činností většiny turistů, kteří na Don Det či Don Khon zavítají, je bohapusté nicnedělání vyplněné lenošením v houpacích sítích a popíjením laciného Beerlaa. Ačkoliv je to činnost nanejvýš příjemná, po čase přece jen zatoužíte po nějaké aktivitě. Zajímavých podnětu k výletům se zde koneckonců nabízí víc než dost.
Za zmínku stojí třeba jeden ze dvou velkých vodopádů na Mekongu kousek od hranice s Kambodžou. Říční koryto se v těchto místech dramaticky láme a vodní masa padá dolů o několik desítek výškových metrů. Více než o vodopády se jedná spíš o rozvětvený labyrint větších či menších peřejí.
První pohled na zpěněnou vodní masu razící si nekompromisně cestu skrze dramatická skaliska doslova bere dech. Nechce se ani věřit, že ten ospalý, skoro nehybný Mekong může mít o pár kilometrů výš takovou sílu. No ale koneckonců, jedná se přece o největší řeku jihovýchodní Asie...
Nejkratší železnice
Právě tento velký zlom zabraňuje splavnosti Mekongu po celé jeho délce. Dnes, kdy je koryto řeky čím dál zanesenější naplaveninami a hlavní silnice z Činy přes Vientian až do Phnompenhu je až na několik úseků celá vyasfaltovaná, není už význam říční dopravy zdaleka takový. V nedávné minulosti tomu bylo však přesně naopak.
|
|
Když vládli Indočíně Francouzi, byl Mekong životně důležitou dopravní tepnou. Po řece se přepravovalo hlavně vzácné tropické dřevo z laoských pralesů.
Hrátky přírody nakonec Francouzi překonali důmyslným využitím techniky. Nejdříve spojili Don Det s Don Khonem kamenným mostem a pak přes ostrovy natáhli železnici. S celkovou délkou 7 kilometrů jednu z nejkratších na světě a zároveň jedinou fungující v celém Laosu.
Po kolejích mohli kolem vodopádu bezpečně přepravovat nejen veškeré zboží, ale dokonce i celé lodě. Dnes již železnice dávno nefunguje, jedinou vzpomínkou na koloniální časy jsou dvě přístavní mola, vzpomínaný most a malá zrezivělá parní lokomotiva hrdě pózující skupinkám fotografujících turistů.
|
MŮŽE SE HODIT Na ostrůvky Don Det a Don Khon se dostanete nejlépe lodí z malé vesničky Báň Nakasong, do níž jezdí autobusy jak z jihu od hranice s Kambodžou, tak ze severu z Pakse (největší město na jihu Laosu, kousek od hranice s Thajskem). Pokud se rozhodnete v nich ubytovat, věnujte prosím zvýšenou pozornost bezpečnosti při svícení olejovou lampou. V době mého pobytu lehlo popelem 8 bungalovů zapálených od jedné zapomenuté nesfoukle lampičky. |
Za námahu určitě stojí pěší výlet od mostu po stezce kopírující původní železniční trať. Cestou se můžete kochat pohledem na krásná přírodní zákoutí, adrenalinově se vzrušit při překonávání hlubokých rokli po zbytcích chatrných kolejí, ale hlavně se dostanete na jižní konec ostrova Don Khon. Odtud se totiž snadno přepravíte loďkou k místu, kde je možné pozorovat vzácné sladkovodní delfíny.
Delfín v ohrožení
Delfín irrawadajský byl kdysi rozšířen v hojném počtu takřka po celém toku Mekongu. Průmyslové znečištění a intenzivní rybolov do vrhacích sítí za žábry, při němž padá delfín za oběť nechutí rybářů poškodit drahocenou síť, zredukoval jeho výskyt na minimum. Pár zbylých jedinců přežívá u kambodžského městečka Kratie a zbytek právě na Si Phan Donu.
Nejlepší dobou k pozorování těchto neobyčejně ušlechtilých zvířat je vrcholící období sucha, kdy je v Mekongu nižší stav vody a delfíni se stahují do jedné rozlehlé a hluboké tůně, z které pak nemají kam uniknout.
Pozorování jejich ladných pohybů, při nichž se nad hladinou na vteřinu mihne známá hřbetní ploutev, je pro leckoho jedním z nesilnějších životních zážitků. Pokud ho chcete na vlastní kůži zažít, měli byste si rozhodně pospíšit. Hlas odborníků zní neúprosně: "Jestli se v celé oblasti nezastaví lov do vrhacích sítí za žábry, hrozí delfínům brzké vyhynutí."
