V prvním díle našeho miniseriálu se cestovatel Jan Kubánek vydal na cestu z Hanoje do Muong Lay. Tentokrát s ním pojedeme z Muong Lay do Sapy, navštívíme Bac Ha a vrátíme se zpět do Hanoje.
Výlet do mraků
Cesta od Muong Lay je dost zlá, jen uježděná hlína se spoustou děr a nepředvídatelně hlubokých kaluží. Asi po 30 kilometrech naštěstí odbočuji do hor směrem na Sin Ho a zbavuji se tak spousty prachu a náklaďáků.
Menší městečko je vzdálené asi 40 km v horách a leží v nadmořské výšce jednoho kilometru. Cesta nahoru je díky neuvěřitelným výhledům naprosto úžasná a oproti tankodromu z Muong Lay je to radikální zlepšení. A provoz je tu téměř nulový.
Stoupání do Sin Ho
Na obědě u místních
Kousek před Sin Ho zajíždím k nějaké miniprodejně, kde v zadní části probíhá hostina domorodců. Paní od krámku mě hned tahá za bundu a za chvíli usedám mezi místní chlapy.
Na talířku mi přináší jedno jídlo za druhým. Nevím co jím, ale je to dobré a s místními ještě stihnu vypít asi pět menších panáků. Zábava je v plném proudu, ale další panáky už musím kvůli jejich síle odmítat.
Děda kolo opravuje, vnuk anglicky diskutuje
Do Sin Ho se neustále stoupá, ze Sin Ho se neustále klesá. Kousek před Lai Chau má moje motorka první defekt, ale naštěstí mám kliku a stihnu dojet k jakémusi domácímu pneuservisu. Zatímco děda opravuje zadní kolo mého stroje, jeho vnuk si se mnou procvičuje angličtinu.
Okolí Sapy
Zbývá 70 kilometrů a hodina světla. Jedu, co to jde, ale cesta je docela špatná a zbývajících 40 kilometrů překonávám už za tmy. Projíždím soutěskou Tram Tom a i když toho moc nevidím, obrysy okolních hor vypadají za měsíčního svitu úchvatně. Jakmile se cesta přehoupne průsmykem ve výšce 1 900 metrů, klesám do slušné zimy a začínám šetřit benzin.
Může se hoditZažijte netradiční dovolenou ve Vietnamu. |
Sapa
Sapa je turisty nejnavštěvovanější lokalitou severozápadního Vietnamu a na sklonku léta je tu opravdu příjemně. Člověk má výhled na hory, na panorama kaskádovitě uspořádaných rýžových políček a také na mraky, které potvrzují, proč se Sapě říká oblačné město.
Nadmořská výška 1 600 metrů dělá své. Fouká tu svěží horský vánek a možná i ten byl tím pravým důvodem, proč se Francouzi rozhodli postavit své "letovisko" zrovna zde.
Sapa
Spousta kaváren a restaurací vytváří odpočinkovou atmosféru, kterou občas narušují některé neodbytné prodejkyně různých etno suvenýrů.
V posledních letech Sapa zažívá nebývalý rozmach související s přívalem zahraničních turistů, kteří jsou pro mnoho horských kmenů hlavním zdrojem financí právě díky výrobě a prodeji etnických suvenýrů.
Hmongové
Mezi místními deseti horskými kmeny převažují příslušníci Hmongů a Dzao. Hmongové přišli do Vietnamu z Číny a jsou zde nejpočetnější národnostní skupinou horských kmenů. Mezi sebou se dělí na různé podskupiny a nejvýraznějším elementem příslušnosti k určité hmongské skupině patří barevnost tradičního oblečení.
Trh v Sapě
Takže tu jsou k vidění Hmongové Bílí, Pruhovaní, Červení, Zelení, Černí, nebo i Květinoví. Mají vlastní jazyk, hmongštinu, a jejich kroj je v podstatě jejich všední oblečení.
S jednou Hmongkou jménem Há jsem si v Sapě i popovídal. Vypadala na dvanáct, ale prý už jí bylo šestnáct. Neumí číst ani psát, protože škola se musí platit. Angličtinu válí, přízvuk má perfektně britský a selského rozumu na rozdávaní. A taky má mobil.
Trh v Bac Ha
Ze Sapy si můžete dát výšlap na nejvyšší horu Vietnamu Fansipan (3 143 m), zajít si pro výhledy na soutěsku Tram Tom, ale nabízí se i výlet po okolních vesnicích mezi rýžovými políčky nebo výlety po místních vodopádech (Stříbrný, Vodopád lásky).
Je sobota a protože se zítra ve 120 kilometrů vzdáleném Bac Ha koná tradiční nedělní trh, vyrážím na cestu. Jedu přes město Lao Cai. Při čínské invazi do Vietnamu v roce 1979 bylo takřka srovnané se zemí, tak jím jen projíždím.
Z Lao Cai jedu po méně frekventované silnici 4E. Cesta je dobrá, občas se ale nějaké výmoly objeví. S menšími přestávkami zvládám cestu do Bac Ha za čtyři hodiny.
Nabídka restaurací, hotelů a aktivit je tu o mnoho omezenější než v Sapě, ale přípravy na zítřejší trh jsou v plném proudu. Ve městě je poměrně teplo, leží totiž o 900 metrů níže než Sapa.
Květinový trh v Bac Ha
V neděli se to na trhu Květinovými Hmongy opravdu hemží. Oproti jiným trhům tu nabízejí zvířat, k mání jsou vodní buvoli, vepři, koně, krávy i různé druhy zpěvného ptactva, které jsou asi momentálně ve Vietnamu "in".
Pro většinu cizinců je silným zážitkem část, kde se prodává maso. Na trhu se nabízí i místní kukuřičná kořalka a povídá se, že prý je tak silná, že občas dochází k jejímu samovznícení.
Odvoz vepřů z trhu v Bac Ha
Bac Ha – Hanoj: 340 km
Vyrážím do Hanoje a cestou dolů do údolí potkávám jeden turistický minibus za druhým. Ráno bych napočítal na trhu tak 20 turistů, ale později jich tam musely být stovky.
Po 100 kilometrech je provoz minimální a silnice na motorku slušná, dalších 100 kilometrů hustota narůstá. Cestou vidím první smrtelnou nehodu na motorce a asi 150 kilometrů před Hanojí přichází opravdová hrůza. Spojují se tady dvě důležité silnice a kamiony, autobusy, auta a hlavně motorky se tlačí na cestu.
Další bouračka, další mrtvý. Po předchozích prázdných silnicích je příjezd do Hanoje opravdové peklo. Další bouračka, tentokrát snad bez mrtvého. Najít směr centrum je nadlidský výkon. Ukazatele tu nejsou žádné.
Jízdu na motorce v tomto závěrečném úseku rozhodně nedoporučuji, není důvod proč tu jet a je to vážně nebezpečné. Lepší je využít vlakového spojení mezi Lao Cai a Hanojí, protože motorku můžete naložit na vlak a v klidu dojet nočním spojem do Hanoje. Pro toho, kdo hledá dobrodružné cestování, je ale celá cesta zážitkem na celý život.
Severozápadní Vietnam – popsaná trasa
