Odpoledne jsme se slunili (Jana šla obhlédnout BC Pumori), přespali další noc a v sobotu ráno kolem půl deváté jsme se naposled pokochali pohledem do mohutné, ledové, v závislosti na úhlu slunečních paprsků proměnlivé a nepopsatelně nádherné západní stěny sedmitisícovky Nuptse.
Pak jsme sestupovat. Bylo nás jen šest, protože Vladimír a Láďa odešli z Gorak Shepu již v pátek odpoledne, aby se přes Chukhung vydali napřed pod Peak38 vybrat místo pro základní tábor. Robin by si přál basecamp na trávě jako na Tarke Kangu kvůli pohodlí, tak uvidíme, co kluci vyberou.
Zastávka v italské pyramidě
Cestou z Gorak Shepu jsme se s sestavě Robin, Libor, Luboš, Kalda, Alice a Jana zastavili v Italské pyramidě, kterou nechal postavit pro vědecké účely italský profesor Ardito Desio, zakladatel moderní italské geologie a vedoucí první úspěšné expedice na osmitisícovku K2, v letech 1987-89 v postranním údolí asi 20 minut před Lobuche.
Když jsme se vrátili zpět na hlavní cestu, potkali jsme se s Američankou, která se chce v následujících dnech pokusit sjet Everest. Je to sympatická blondýna s polodlouhými copy, která si nosí batoh i lyže sama a neprovází ji žádná veliká reklama (nikdo kromě Miss Hawley o ní nic nevěděl), ani průvody jejích osobních nosičů. V oblasti Everestu má za sebou již sjezd Cholatse (6440 m).
Vegetarináská masová rolka
V Lobuche jsme si dali Vegetable Spring Roll, na kterou jsme se moc těšili (zeleninový jarní závitek, jak se to vaří, napíšeme někdy příště až ze základního tábora, kde nás to snad naučí Niru - náš sirdár a zároveň prý vynikající kuchař). Ke zklamání nás vegetariánů tam však tentokrát chlapík, aby nám udělal radost, přidal kousky masa.
Pokud jste šli někdy cestou z Lobuche do Duglhy nebo naopak, možná si budete pamatovat na tu vůni, co udeří do nosu každého, kdo míjí konec jazyka ledovce Khumbu. V těchto místech, kde končí Khumbu ledovec a kde pak o kousek dál mají nad Duglhou památníčky horolezci a Šerpové, kteří zahynuli na Everestu, roste keř, který velice intenzivně voní a z něhož místní lidé vyrábějí vonné tyčinky.
Samozřejmě tento keř roste na mnoha a mnoha místech, ale tady, mezi památníčky nad Duglhou a Lobuche, tu vůni cítí každý a to v libovolnou roční dobu, ať svítí slunce, nebo mrzne, až praští. Robin ztratil po cestě od pomníčků do Duglhy ťapku z batohu a vracel se pro ni. Je to trochu do kopce, to zamrzí. Ťapku našel.
Alice, Kalda a Jana šli z Duglhy do Dingboche horem a minuli Pheriche, Robin, Libor a Luboš šli spodem, údolím přes Pheriche, aby zde vyzvedli jeden notebook a spoustu dalších věcí, které jsme netáhli nahoru a nechali je jako depozit v nejspodnější lodži jménem Khumbu.
A trochu deště nakonec...
Večer se spustil hrozný liják, kluci ho trochu chytili. V Dingboche jsme se ubytovali v nové Peak 38 View Lodge (ještě nad Island Peak Lodgií, která je poslední lodgií po pravé straně na cestě do Chuckungu), která v zimě ještě nestála (stála jen malá kamenná chýš, která je dnes kuchyní = srdce celé lodgie).
Napsáno 20.9.2003
