Při obřadu Puja jsme poprosili Bohy naší hory, aby nás pustili k sobě na kopec a byli naší malé lyžařské výpravě příznivě nakloněni.
Slavnostní obřad Puja
Během slavnosti, kterou vedl náš sirdár Niru, jsme nejdříve podle Nirových pokynů snesli pod kamennou mohylu (čorten), kterou jsme postavili už včera, své zbraně, tj. skialpy a cepíny.
Pak Niru s Dhanym, tj. kuchařem a druhým ze dvou nepálských členů naší výpravy, navázali do pěti směrů od špice čortenu barevné modlitební praporky.
Na zemi v ploché proutěné ošatce už měli připraveny vonné tyčinky, svíčku a misky s rýží, těstem a jinými dobrotami, které budou obětovány bohům.
Niru uvázal kolem špičky čortenu hedvábnou bílou katangu, zapálil první hrst vonných tyčinek a směsí těsta a dobrot za mumlání modliteb pomazal nejdříve několik pravděpodobně nějak důležitých kamenů na špici čortenu a vzápětí i hlavy všech našich cepínů a špičky našich lyží.
Pak zapálil další svazek vonných tyčinek, se kterými on i Dhany obešli s modlitbou na rtech a úklonami čorten tak, aby ho měli stále po své pravici. Niru pak vložil hořící vonné tyčinky do štěrbiny mezi kameny čortenu, nabral si do ruky hrst rýže a elegantním rozmachem jí čorten pokropil. Tak to udělal třikrát, než předal misku se sypkou směsí rýže a mouky Robinovi.
|
Pořád sněží. Slunce, které vysvitlo zhruba na 10 minut, se uvolnilo několik lavin na protějších svazích a opět se schovalo do neprůhledné mlhy. |
Teď i každý z nás, počínaje Robinem, soustředěně třikrát vějířovitě pokropil rýžovou směsí čorten. Všichni jsme jednou směrem doleva čorten obešli (opět podle Nirových instrukcí), připili si popořadě z víčka malinké lahve whisky a obřad, který si nedovolí žádná horolezecká výprava vynechat, byl za námi.
Snad se počasí, při kterém se stále ještě silně projevuje jen pomalu končící monzun, umoudří a slunce rozežene mlhu.
ÚTERÝ 23. září
Všuichni kromě kromě Luboše a Jany, (kteří museli zůstat v základním táboře, protože byla očekávána návštěva styčného důstojníka) se vydali s první vynáškou na místo, které bylo vyhlédnuto pro C1.
Na místo prvního výškového tábora bylo vyneseno asi 600 metrů fixního lana, jeden výškový stan, všechny sněhové kotvy, několik plynových bomb, vařič, trochu jídla atd. Kalda, Robin, Alice, Libor, Vladimír i Láďa se pustili do budování plošiny pro stan, Láďa postavil luxusní záchod a kuchyňku, která sice postrádá dřez a tekoucí vodu, ale jinak je výstavní.
Plošina pro stan je prý nádherně rovná a její dokonalost ještě umocňuje okolní suťové pole poseté samými velikými balvany. Večer pohodlnou podlážku vysílačkou pochválili Vladimír a Láďa, kteří se jako jediní nevrátili z C1 do BC, aby se
ve středu pustili do fixování cesty nad C1.
Počasí se ale významně zhoršilo, viditelnost byla téměř nulová a tak se museli spokojit jen s 200 vyfixovanými metry vedoucími po 45 stupňovém suťovisku, které má ledový podklad, je rozděleno několika trhlinami a vede jím přístup ke skále samotné. Tudy se v nejbližších dnech bude tahat hodně materiálu.
Jakmile bude prostoupena a vyfixována cesta po skále z C1 do C2, od BC jen hodinu a půl vzdálený C1 ztratí svůj význam jako pobytový tábor a bude sloužit spíše jako skladiště.
PONDĚLÍ 22. září
Cesta k jižní stěně a průzkum stěny
Vladimír a Láďa se na průzkum cesty k jižní stěně a stěny samotné vypravili nedočkavě hned v pondělí ráno, když jsme my ostatní teprve vycházeli z Chukhungu do BC.
"Nejdřív se musí slanit ze svahů Island Peaku, kde stojí ve výšce kolem 5200 metrů náš základní tábor, na boční morénu ledovce Lhotse Shar. Přibližně v jedné třetině cesty do C1 se vleze na samotný rozpukaný ledovec, kterým se pak kličkuje mezi ledovcovými jezery a trhlinami k moréně pod JV pilířem Lhotse Shar," popisuje Vladimír.
Tam se prý musí vylézt 20 m po nataženém fixním laně nahoru po skále na kamenitou rampu přímo pod stěnou. To je místo, kde byl ve výšce kolem 5330 metrů vybudován C1.
Změna plánu: skrze séraky se nepůjde
Vladimír s Láďou při průzkumu zjistili, že séraky na úpatí jižní stěny Peaku 38 jsou zcela neprůchodné a objevili přístupovou cestu ke skále, po níž je chtějí obejít.
|
Séraky (obrovské bloky ledu, vytvořené roztrháním ledopádu v místech vzniku největších sil a tlaků) ve spodní části ledopádu Lhotse Shar jsou nejen podle Vladimíra, ale i podle Ládi příliš živé, ledopád pořád intenzivně pracuje a séraků je tam příliš. |
"Ledopád, kterej končí tady pod náma, by se sice dal přejít, ale po druhé straně by bylo hrozně nebezpečné se pohybovat pod západní stěnou Shartse a Cho Polu, protože tam pořád něco padá shora a muselo by se jít pod skálama. A kromě toho na neprůstupnost séraků dole bychom narazili pravděpodobně i tam. Takže do toho se nám nechtělo a tak jsme vymysleli druhou variantu, že to nejhorší místo, pás nejhůře vypadajících séraků, které se jeví neprůstupné, se obejde po skále," vysvětlil Vladimír.
Jestli je cesta nahoru po skále vymyšlena dobře, se ale uvidí až po vylezení prvních přibližně 100 metrů v ní. Výš kluci nevidí, brání jim v tom skalní útvar, který pojmenovali Hruška.
Napsáno ve středu 24. září
 Cesta do prvního výškového tábora vede po ledovci Lhotse Shar. Na fotografii Kalda a Alice. |
 Při obřadu Puja jsme pod kamenný čorten naskládali své horolezecké zbraně. |
 Niru, náš sirdár, při obřadu Puja |
 Stavba plošiny pro stan prvního výškového tábora. |
