Sen cyklistů: dolů podél Svratky na Vysočině

  • 47
Celý den na kole nádhernou přírodou a pořád s kopce - to je sen mnohých cyklistů. Pokud ho chcete zrealizovat, vydejte se vlakem na Vysočinu. Ze Žďáru nad Sázavou nebo Nového Města na Moravě je to zpočátku asi 12 km mírného stoupání k pramenu řeky Svratky pod Žákovou horou (810 m). Pak už ale pojedete kouzelnou krajinou plnou zajímavých památek pořád dolů podél řeky až do Tišnova.

Cestou nejenže klesnete o půl kilometru a prokličkujete kolem všech kopců, ale zároveň potkáte krásnou krajinu a významné technické i kulturní památky.

Řeka Svratka

patří k významným českým řekám, která svým horním tokem vytváří linii staré zemské hranice mezi Čechami a Moravou. Pramení ve Žďárských vrších na východním úbočí Žákovy hory v nadmořské výšce 760 m. Odtud teče nejdříve k severu, pak se však stáčí na východ a posléze na jihojihovýchod až jih. Protéká Českomoravskou vrchovinou, Boskovickou brázdou, Bobravskou vrchovinou, Brnem a Dyjsko-svrateckým úvalem, kde po 174 km vtéká do vodní nádrže Nové Mlýny a ve výšce 170 m se spojuje se s Dyjí.

Plocha povodí Svratky činí 7118,7 km², průměrný průtok u ústí je 27,24 m³/s. Nejvýznamnějšími přítoky jsou levostranná Svitava (u Brna) a pravostranná Loučka (u Tišnova).



Mělké údolí Svratky ve Žďárkých vrších
* VÍCE KRÁSNÝCH FOTEK Z PUTOVÁNÍ PODÉL SVRATKY - ZDE

Po staré zemské hranici

Drobně se vlnící pramínek na hladině upravené studánky pod Žákovou horou uprostřed rozlehlých lesních komplexů Žďárských vrchů je místem, kde se rodí řeka Svratka. Tak jako pramen každé jiné významnější řeky, má i tohle místo svůj půvab a mystiku. Vedou k němu turistické značky, naučná stezka, navštěvují jej pěší i cyklisté. Součástí pietního místa je žulový památník, sdělující, že právě zde vyhlásil dne 27. června 1970 československý prezident Ludvík Svoboda Žďárské vrchy za chráněnou krajinnou oblast.

Svratka pod Žákovou horou je pouhý zurčící potůček, který z okolních lesů sbírá další a další stružky. Lesní asfaltová cesta, kopírující jeho tok, příjemně klesá a za chvíli se napojuje na silnici.



Pramen Svratky pod Žákovou horou

Česká Cikánka, Moravská Cikánka

Les končí a kolem dokola se otevírá typická náhorní krajina Žďárských vrchů. Plochá zalesněná návrší střídají mělká údolí s podmáčenými loukami, na nichž jsou rozsety vesnice nebo roztroušené chalupy.

Uprostřed nich meandruje Svratka, která kdysi tvořila zemskou hranici mezi Čechami a Moravou. Souvisle zastavěné obce kolem svých břehů dříve dělila na "české" místní části, patřící pod rychmburské panství a "moravské" místní části, spravované Pernštejny. V mapách proto i dnes najdeme Českou a Moravskou Cikánku, České a Moravské Křižánky, České a Moravské Milovy atd.

Krajem malířů

Povodí horního toku Svratky je malebným krajem, jenž v minulosti učaroval mnohým umělcům. V městečku Svratka působil například malíř Antonín Slavíček, jehož známý obraz "U nás v Kameničkách" pochází z vedlejší vsi.

V sousedních Křižánkách se zase scházeli v hostinci U lípy Jan Šír a František Cína Jelínek. Dnes se tady scházejí především chalupáři, jimž patří většina místních staveb. Zachovalý komplex lidových domů na českém i moravském břehu Svratky je v Křižánkách chráněn jako vesnická památková rezervace.

Kolem řeky Svratky vede prakticky pořád ve větší či menší vzdálenosti silnice. První výjimku představuje asi šestikilometrový úsek Krásné – Spělkov – Borovnice, kde je nutné vzít za vděk v mapě naznačenou "zpevněnou cestou".

Pro cyklistu ukolébaného komfortem neustálého klesání a kvalitního povrchu je tento úsek docela zrádný, neboť vyasfaltovaná polňačka z Krásné zcela nečekaně stoupá strmě vzhůru. Za Spělkovem se navíc v rozporu s mapou ztrácí v loukách a objevuje se teprve až po jednom kilometru v lese. To je ale opravdu výjimka, jinak se opravdu jede skoro pořád dolů.



Střední tok řeky Svratky u Prudké

Kde se zrodili Broučci

Významnou obcí na horním toku Svratky je Jimramov. Poklidné maloměsto ukryté v tichém údolí ožívá v neděli dopoledne, kdy se do místního kostela sjíždějí lidé z širokého okolí.

V Jimramově se narodila a delší čas pobývala řada významných osobností: Karel Slavíček – jezuita, matematik, hvězdář a hudebník; Jan Karafiát – evangelický farář a autor známých Broučků; spisovatelé Alois a Vilém Mrštíkovi a řada dalších. Městečko si do dnešní doby zachovalo starobylý ráz. Domy v okolí náměstí tvoří městskou památkovou zónu vyhlášenou v roce 1991. Za návštěvu stojí Síň rodáků s originálním výjevem z Karafiátových Broučků od národního umělce Jiřího Trnky.

Šest kilometrů pohodlné jízdy od Jimramova leží Dalečín se dvěma pozoruhodnými stavbami. První je budova obecního úřadu, která připomíná chalupu jako odněkud z tyrolských Alp. Podobnost není vůbec náhodná – původně se jednalo o tvrz, kterou v polovině 19. století přestavěli Heinrischové do podoby alpské chaty a využívali ji jako lovecký zámeček.

Tato tvrz vznikla koncem 16. století po zániku středověkého hradu, jehož torzo se nachází pár kroků od bývalého zámečku. Zachoval se poměrně mohutný úsek oválné tzv. plášťové hradby, která původně souvisle ohraničovala celý hradní areál.



Zřícenina hradu v Dalečíně

Okolo Vírské přehrady

VÍRSKÁ PŘEHRADA
sloužící jako zdroj pitné vody pro Žďársko a doplňkově i pro Brno byla postavena v letech 1954–57 a zaplavila údolí Svratky v délce 9,3 km. Betonová hráz o výšce 76,5 m a délce 390 m zadržuje masu vody o celkovém objemu 56,3 mil m3, která dosahuje v nadmořské výšce 469 m plochy 223,6 ha. Největší hloubka jezera činí 65,6 m. Kromě vodárenských účelů je přehrada využívána k výrobě elektřiny.

Součástí Vírské přehrady je také vyrovnávací nádrž Vír II s malou hydroelektrárnou, která slouží k zajištění rovnoměrného odtoku. vody.

Za Dalečínem začíná vzdutí vodní hladiny přehradní nádrže Vír a zároveň nejkrásnější cyklistický úsek. Zpevněná cesta vede z Dalečína podél přehrady až k hrázi a klikatí se víceméně v konstantní výšce nad břehy jezera.

Krajina okolo je nádherná – samé lesy, opuštěné zátoky, skály spadající až do vody a žádní lidé. Přehrada totiž slouží jako nádrž na pitnou vodu a na březích proto nevyrostly žádné chaty ani rekreační střediska. Vedle cesty je zřízeno několik vyhlídek na překrásné okolní scenérie, ozdobené blýskající se vodní hladinou. Nepříjemné rozčarování na vás může čekat na hrázi, pokud je cesta zatarasena mohutnou železnou mříží. Pak nezbývá, než ji obejít vpravo lesem po skalách.

Na celém zbytku trasy údolím Svratky od Víru až po Tišnov není z cyklistického pohledu co řešit. Jede se pořád mírně dolů podél vody, silnice se odklání z údolního dna pouze krátce před Nedvědicí a ve čtyřkilometrovém úseku mezi obcemi Doubravník a Borač (zde je však možné jet podél vody nejdříve po vedlejší silnici a z osady Prudké po červeně značené turistické pěšině).



Betonová hráz Vírské přehrady vysoká 77 m a dlouhá 390 m

V panství Pernštejnů

Jízdu stále hlubším údolím Svratky si lze zpestřit návštěvou několika zajímavých památek. Nedaleko Víru a Štěpánova se nad údolím tyčí zříceniny Pyšolec a Zubštejn, kousek za Nedvědicí stojí notoricky známý Pernštejn. Návštěva těchto hradních objektů ovšem znamená opustit pohodlné údolní dno a podrobit se poměrně intenzivním výšlapům do kopce.

To však není vůbec zapotřebí, k uspokojení kulturních potřeb bohatě postačí i samotné údolí. V obci Černvír se zachoval překrásný krytý dřevěný most přes Svratku z roku 1718, který vzácně dokumentuje podobu mnoha západomoravských mostu v minulosti. Obdobné, jen o něco užší kryté lávky najdete také v osadách Švařec a Prudká. Monumentální sakrální architekturu zastupuje cenný kostel v Doubravníku a hlavně proslulý portál v Předklášteří u Tišnova – jedna z našich nejcennějších gotických stavebních památek.



Mramorový" kostel Povýšení sv. Kříže v Doubravníku

KOSTEL POVÝŠENÍ SV.KŘÍŽE V DOUBRAVNÍKU
bývá označován také jako "mramorový“, neboť byl postaven z kvalitního mramoru, lámaného v lomech u Nedvědice. Monumentální stavba z let 1535–57 sloužila jako pohřebiště Pernštejnů, kteří patřili k nejvýznamnějším moravským rodům své doby. Pod podlahou svatostánku se nacházela hrobka, kam byli Pernštejnové ukládáni ve stříbrných rakvích a s bohatými dary. Bohužel Švédové na konci třicetileté války kostel vyrabovali, hrobku rozkradli a kosti poházeli.

V presbytáři se však zachovalo 8 náhrobních desek členů slavného rodu, částečně přenesených ze staršího kostela. Odpočívá tu nejslavnější člen rodu Vilém z Pernštejna, který žil v letech 1438–1521. Doubravnický kostel představuje nejhodnotnější sakrální stavbu Pernštejnů a jedno z nejvýznamnějších stavebních děl na přelomu gotiky a renesance v našich zemích.

Za Tišnovem řeka Svratka opouští Vysočinu a vtéká do Boskovické brázdy. Dá se podél ní jet i nadále, krajina se však mění a kouzlo malebné Vysočiny se vytrácí. K ukončení cyklistického putování podél Svratky právě v "bráně Vysočiny" – v Tišnově vybízí kromě krajinářských změn také vlakové nádraží. To nabízí časté a rychlé vlakové spojení ve směru na Brno i na Prahu.

Dřevěný most přes Svratku v Černvíru

Hrad Pernštejn

"Mramorový" kostel Povýšení sv. Kříže v Doubravníku

Pramen Svratky pod Žákovou horou

Mělké údolí Svratky ve Žďárkých vrších

Náměstí v Jimramově

Střední tok řeky Svratky u Prudké

Zřícenina hradu v Dalečíně

Zátiší nad Vírskou přehradou

Betonová hráz Vírské přehrady vysoká 77 m a dlouhá 390 m

Na hrázi Vírské přehrady

Městečko Nedvědice v údolí Svratky