Sella Ronda: Kolikrát za den se dá na lyžích objet?

V oblasti Sella Ronda jsme za necelých sedm hodin ujeli 73 kilometrů sjezdovek po oranžovém okruhu. Přiznávám, byla to magořina, ale nádherná. Překonali jsme 11,5 výškových kilometrů a strávili dvě hodiny a deset minut čistého času ve sjezdech. Zkuste tipovat, kolikrát jsme legendární okruh Sella Ronda v Dolomitech zvládli.
Sasso Lungo

Sasso Lungo | foto: Dana Emingerová, pro iDNES.cz

Sella Rondu většina českých lyžařů zná, neboť propojená střediska kolem masivu Selly patří se svými 400 kilometry sjezdovek k evropské špičce. Tratě se vinou pod kolmými stěnami mohutného horského uskupení i na protilehlých svazích věhlasných oblastí jako je Alta Badia, Arabba, Val di Fassa či Val Gardena.

Osvícený nápad

Sama myšlenka „Sella Rondy“ je stará přes sto let. Zrodila se v hlavě jednoho meranského horala dávno před nápadem propojit vleky v jednotlivých údolích mezi sebou. Ve své době nevídané dobrodružství podnikl průkopník lyžování Peter Böttl, když se v lednu 1912 vydal jako první na lyžařskou okružní cestu kolem Selly.

Vrátil se živ a zdráv a celou houpačku přes čtyři vysokohorská sedla a pět údolí zvládl za dva dny. Dnes v celé oblasti funguje 215 lanovek a rychlovleků s hodinovou kapacitou 240 tisíc lidí.

Běžný lyžař díky tomu obvykle zvládá čtyřicetikilometrový okruh tak za čtyři hodiny. Tedy když se příliš často neobčerstvuje a neodbočuje z hlavní trasy.

Vleky se rozjíždějí v 8:30 ráno a páteřní spoje fungují do 16:30 (prosinec, leden) a do 17 hod (únor, březen), některé dokonce i trochu déle. V průvodcích se radí vyrazit dopoledne do 10 hodin a nejpozději v půl čtvrté přejet průsmyk do „svého“ výchozího údolí. Doporučuje se nechat si na dojezd dostatečnou časovou rezervu, neboť po uzavření lanovek už vás zachrání jen taxi.

„Obyčejný smrtelník“ si Sella Rondu plánuje jako celodenní výlet. A ať už zvolí kratší zelenou trasu (39 km), či delší oranžovou (42 km), na konci dne ho trochu bolí nohy. A hlavně je rád, že po cestě přes tři italské provincie – Trentino, Jižní Tyrolsko a Benátsko – nikde na poslední chvíli nezabloudil.

A teď si představte, že náš průvodce a bývalý juniorský reprezentant Oskar Schwazer vyprávěl, že zná závodníky, kteří dokázali objet Sella Rondu pětkrát!

Arabba Porta Vescovo (2 478 m) - první kolo

Cože? Dosud jsme věřili, že třeba dvakrát by se to zvládnout dalo. Ale pětkrát? Profesionální sjezdaři sice poletí na svazích „s větrem o závod“, na lanovkách však budou trčet stejně dlouho jako ostatní. Když máte garmin, který zaznamenává rychlost, vzdálenosti i dobu strávenou na vlecích, zjistíte, že váš skutečný sportovní výkon za celý den se dá měřit spíš na minuty než na hodiny. A proto jsme si řekli: „Zkusíme to!“

A tak jsme vloni na konci března, když už na sjezdovkách není moc lidí a vleky končí až po páté, podnikli na vlastní kůži ztřeštěný lyžařský experiment. Kolikrát jsme schopni nejproslulejší lyžařský okruh Alp za den zvládnout, když pojedeme opravdu svižně, bez zastávek, bez objížděk, bez odpočinku a téměř bez čůrání?

Slavnou Sellu jsme se rozhodli v týmu pěti zkušených lyžařů vykroužit ve směru hodinových ručiček po oranžové trase přezdívané Veneziano.

Na padání není čas

Brzy ráno ještě před spuštěním vleků už stepujeme v Corvaře. V půl deváté nasedáme jako první do žluté „vajíčkové“ kabinky vedoucí na dvoutisícový Piz Boe. Obvykle tam všichni ještě rádi povyjedou dvousedačkou do dvou a půl tisíc na Vallon, nejvyšší místo Sella Rondy, odkud padá perfektní černá sjezdovka. My si však musíme tentokrát na tuhle lahůdku nechat zajít chuť, protože honíme čas.

Skočíme do vázání a po široké červené míříme z Piz Boe k prvnímu průsmyku na hranici Jižního Tyrolska s Benátskem. Kolem se třpytí v ranním oparu rozeklané štíty Dolomit. My však máme oči jen pro bílou dálnici před sebou. Na jízdu se musíme plně soustředit. Úkol je lyžovat rychle, ale bezpečně. Nepadat, nezdržovat.

Lanovka na Passo Gardena - první kolo

Arabba - druhé kolo

Za pár minut už jsme v průsmyku Campolongo (1 875 m) a znovu stoupáme expresní čtyřsedačkou. Z pahorku Bec de Roces (2 075 m) pokračujeme dál. Po jižně orientované červené řežeme dlouhé oblouky na hranách po nedotčeném manšestru pěkně zostra a bez odpočinku na jeden zátah. Pořád se rozhlížím po svých spolujezdcích, aby nedošlo k nějaké kolizi.

Ve čtvrt na deset, po 45 minutách jízdy, dorážíme do Arabby (1 602 m). Malebné městečko sevřené horami se při pohledu zblízka mění v rušnou tranzitní křižovatku, kde se setkává řeka lyžařů proudících po Sella Rondě s davy mířícími k ledovcovým sjezdovkám na Marmoladu. S nimi vstupujeme do obří betonové budovy – údolní stanice dvou lanovek pod hřebenem Porta Vescovo (2 478 m) s prudkými sjezdovkami a mnoha skalními bloky.

Volíme rychlejší stomístné jumbo. Nahoře se snažíme předběhnout dav valící se z lanovky a na jeho čele se vrháme do strmého trychtýře mezi skalami. Nohy zatím nebolí, sníh je nádherný. Prožíváme euforii, neboť za chvíli budeme v polovině okruhu. V průsmyku Pordoi (2 239 m) vjíždíme do Trentina – dnes již třetí italské provincie.

První kolo za dvě hodiny

Po krátkém mírném sjezdu se vyvezeme osmisedačkou pod Belvedere (2 377 m). Tam nás čeká prostorná dálnice po holé pláni, která se nakonec vnoří do lesa a zúží. Tady už míjíme hodně pomalejších lyžařů. Po zastávce sice ještě netoužíme, ale v kabince pod průsmykem Passo Sella (2 244 m) si dopřáváme pár doušků vody.

A už jsme ve Val Gardeně, které dominuje mystická homole Sasso Lungo. Na zdlouhavé přejezdové trati se proplétáme kamenným městem a lesem. Obvykle si tenhle méně záživný úsek oživujeme odbočkou na závodní černou trať Saslong do noblesního letoviska St. Christiny, ale nyní nás lyže vedou přímo po oranžové trase.

Sasso Piatto a Sasso Lungo - druhé kolo

Ve Wolkensteinu nastupujeme do pohodlné oranžové kabinky Dantercepies. Veze nás na stejnojmenný dvoutisícový vrcholek nad průsmykem Gardena (2 137 m), odtud už nás čeká v podstatě poslední dlouhý sjezd zpět do Alta Badie. Je čtvrt na jedenáct, když nám pod letoviskem Colfosco zbývá překonat jediný nelyžařský úsek Sella Rondy. Pohupujeme se v obousměrné sedačce do Corvary, odkud jsme v půl deváté vyjeli.

První kolo, které představuje 27 kilometrů čisté jízdy po sjezdovkách, jsme zvládli za dvě hodiny při průměrné rychlosti 36 km/h. Můj garmin zachytil i maximální rychlost 81 km/h. Kdepak jsem to asi nabrala?

Beze slov

Všichni běžíme na toaletu a v 10:35 už se znovu kolébáme ve žlutém „vajíčku“ pod dvoutisícovým Piz Boe. Černý svah Vallon vysoko nad námi už nás vůbec nezajímá a metelíme do Arabby. Snová červená oproti ránu povolila, manšestr zmizel, provoz zhoustl, takže musíme lyžovat mnohem opatrněji.

Do páteřního obřího jumba na Porta Vescovo se cpou davy. Nahoře zjišťujeme, že jedna kolegyně chybí. Turniket v údolí ji na poslední chvíli za námi nepustil do přeplněné lanovky. Netrpělivě, ale solidárně čekáme na její příjezd a kocháme se úžasným výhledem na ledovec a mohutný severní svah Marmolady.

Po deseti minutách jsme zase v plném počtu. Strmý trychtýř pod vrcholem je však plný boulí a lidí, takže představuje opravdu náročný test naší lyžařské kondice. Také dojezd po modré končící poblíž klikaté vysokohorské silnice pod Passo Pordoi už za moc nestojí. Kolegyně, kterou jsme dočasně ztratili v Arabbě, se svěřuje, že tímhle tempem s námi další okruh už určitě nezvládne.

Masiv Sella - třetí kolo

Masiv Sella

Na lanovce mlčíme a pozorujeme protější skalní zuby Sasso Piatto a Sasso Lungo, dokud nás sedačka nemilosrdně vyplivne na červenou dálnici pod Belvedere. Motáme se mezi pomalejšími lyžaři a těšíme se, že ve Val Gardeně si v lanovce na Dantercepies konečně dáme oběd. Oskar vytáhne z batohu chleby s jihotyrolským špekem. Pochoutka vrací sílu do svalů. Ještě krátká zastávka ve dvou tisících na Piz Seteur, kde si dáváme rychlý drink.

Zbytek cesty prolétneme a za hodinu jsme opět v Corvaře. Průměrná rychlost klesla na 34 km/h, na maximálku alespoň 70 km/h už se nikdo nedostal.

Na hrdinství není správný čas

Začíná třetí kolo, je nás o jednoho míň. Sníh je jarně rozbředlý a tahá za unavené nohy. Lidí ubylo, protože obědvají na prosluněných terasách vyhlídkových restaurací. Také bychom si rádi odpočinuli, ale je lépe využít volných sjezdovek a pokračovat v kroužení.

V Arabbě nikoho tentokrát neztrácíme. Zato v nepohodlném postoji už pořádně cítíme nohy. Jak se kolébáme nad Porta Vescovo, napadá mě kacířská myšlenka tady zůstat a užít si stále dobrého sněhu na zdejších severních sjezdovkách. Jenže dali jsme se na vojnu, tak musíme bojovat...

Na sedačkových lanovkách už nemlčíme. Naopak. Jak ubývají síly, hecujeme se nejrůznějšími vtípky. V druhém průsmyku kdosi provokuje, že bychom si mohli zpestřit cestu výjezdem k vyhlídce na téměř třítisícový Sass Pordoi (2 950 m). Z vrcholu sice nevede žádná sjezdovka, ale „jsme frajeři, určitě zvládneme tamní krásný freeride skalním kuloárem“.

Masiv Sella - třetí kolo

Přes svalnaté řeči si teď nejvíc užíváme nudné traverzování ve Val Gardeně, kde se mírná sjezdovka proplétá mezi lidmi, kameny a stromy. Odbočku na závodní Saslong už tu nikdo nepřipomíná a opravdu se těšíme do každé lanovky. Třítisícovka Sasso Lungo (3 181 m) nad námi teď vypadá jako mocný bůh, k němuž spíš modlíme, aby té magořiny byl konec. Sice pořád ještě dokážeme zvládnout kopec na jeden zátah, ale nůžky ve výkonu se čím dál více rozevírají. Závodník Oskar na nás musí dole u lanovek pořád déle čekat.

Když vidíme nápisy ceduli ve třech jazycích Passo di Gardena, Grödnerjoch a Jëuf de Frea (Oskar zvládá italštinu, němčinu i trochu ladinštinu), bavíme tím, že na lanovce zkoušíme překládat různé blbosti do všech tří řečí: „Also vážení, alora, aloha! Šupito presto pronto! Schnell, debota, ať tu oranžovou sci alpino abaxadu Abfahrt do città Stadt luech Corvara stihneme ještě viermal quater quattro.”

Obousměrná sedačka v Corvaře - třetí kolo

Po třetí jsme zpátky v Corvaře. Kdybychom dopoledne neztratili skoro čtvrt hodiny v Arabbě, nejspíš bychom ještě čtvrtý okruh mohli dát... Ale teď už se nám nechce. Proč v jarní břečce riskovat, že uvízneme ve Val Gardeně? Už toho máme fakt plné zuby. Prostě tři Sella Rondy stačí. V nohách máme podle garminu 74 kilometrů. Překonali jsme 11,5 výškových kilometrů. Od 8:30 do 15:15 jsme strávili 2 hodiny 10 minut čistého času ve sjezdech.

Oskar by určitě ještě čtvrtý okruh stihl... Místo toho nás vzal v Alta Badii do slavného tanečního apres ski klubu Moritzino v nadmořské výšce 2 000 metrů nad městečkem La Villa. Konečně jsme se najedli. Objednali jsme si skvělé italské kafe a těšili se na okamžik, kdy západ slunce obarví slavný masiv Dolomit do zlatova. A právě o to – o ty krásné výhledy v dramaticky proměnlivé krajině kolem Selly – jde nakonec nejvíc.

Autor: , pro iDNES.cz
  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře

29. března 2024

Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...

Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil

29. března 2024

Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...