Začneme trošku slovíčkařením a vlastně i sportem. Synchronizované skoky, synchronizované plavání - „co to je?“ napadne nejednoho z nás a ačkoliv významům těchto slov rozumíme, nevíme, co si pod tím představit. Co takhle AKVABELY? To už naše představivost přece jenom trochu zaboduje a víme o co zhruba jde. Ale pořád je to „divné a nudné“ slovo. A co slovíčko KRASOPLAVCI ? Tak tady už musí české srdce skákat radostí nad neobyčejně výstižným významem. Sice nevíme jak se dá krasoplavat, ale je to slovo, u kterého se člověk zasměje a představivost jede naplno.
Když se mi dostal do ruky letáček s fotkou devíti mužů středního věku, oblečených do plavek jak vystřižených z Rozmarného léta, hned mě napadla kouzelná formulka: „Tento způsob léta zdá se mi býti poněkud nešťastným…….“,kterou pronese pan Hrušínský a počne vylézat z vody. A teď si představte takových pánů Hrušínských devět, pěkně vedle sebe, různého věku, různé výšky, různých vah, různé délky vousů ale stejného zapálení se pro věc. Tou věcí je KRASOPLAVBA.
Krasoplavci rovná se akvabely, ale tak trochu naruby. Obě skupiny provozují něco jako taneční figury ve vodě, ale pak už nastávají diametrální rozdíly. Dámy (tedy akvabely) soutěží, pánové (krasoplavci) nikoliv, protože nemají s kým - chybí konkurence. Akvabely vydrží delší dobu ve vodě a mají náročnější program, ale krasoplavci se nebojí a ačkoliv jsou to pánové středního věku, je neuvěřitelné co dokážou. Akvabely jsou půvab sám, krasoplavci dohánějí krásu archaickým střihem plavek a recesí prodchnutýám programem.
Krasoplavci dorazili do Sydney a v úterý 26/9/00 měli v plaveckém bazénu Cook+Phillip Park krátkou show. Přišel jsem akorát na čas a už tam ti pánové postávali, oblečení do pruhovanách plavek s nohavičkami, na hlavách buřinky a pilovali na suchu jednotlivé figury. Chvilkami mi to připadalo, že si na něco vzpomínají přímo na place, ale o to víc jsem se těšil. Organizátoři přehradiili polovinu bazénu, početná česká divácká veřejnost se usadila i s vlajkami kde se dalo a očekávala věci příští. Pánové nastoupili pod dohledem své trenérky k blokům, někteří se rozvičili pár dřepy, jiní na sebe chrstli několik hrstí vody, sundali buřinky a za zvuků reprodukované hudby se jeden po druhém, překvapivě velmi synchronizovaně (a tu máme to slovo!), se žbluňknutím svalili do vody. Obrazec pak střídal obrazec, cákanec cákanec a nechyběly ani nohy trčící z vody. Neuvěřitelné, nečekané a hlavně legrační. Následovala housenkovitá synchroplavba ke schůdkům, jedno tempo vpřed, jedno vpravo, jedno vlevo a po krátkém pohovoru na suchu přidali pánové ještě jeden, neméně kvalitní kousek. Australani co seděli vedle mě, nevěřili svým očím. Možná čekali víc, možná nevěděli, že to má být recese, kdoví… Zato fotografové se mohli strhnout, stavěli si krasoplavce do různých poloh, mávající, sedící, ležící. Jsem zvědav co najdu v novinách - tohle by mělo trumfnout i některé portovní výsledky.
Na to, že nás je jen zhruba dvakrát méně než Australanů a jsme malá země, tak je u nás hodně lidí, co dokážou vymyslet naprosto neuvěřitelné ptákoviny. Krasoplavci jsou toho důkazem a když budete mít možnost, tak se na ně jděte mrknout. Je to sranda.
 Krasoplavci právě zahajují své vystoupení. |
