Jedinečnou možností je cestování na mořském kajaku – toto strhující dobrodružství kromě rizika přináší i pestré zážitky a nezvyklý pohled na zdejší severskou přírodu. Průvodce vám během plavby budou dělat nebojácní tuleni, majestátně plachtící mořští orli a při troše štěstí i kosatky či velryby keporkaci.
Z brněnské hospody do Strait of Georgia
Na cestu jsme se vydali ve třech – plán cesty jsme vymysleli s Michalem a Lenkou u piva v jedné brněnské hospůdce a za dva měsíce už jsme ve Vancouveru nakládali obrovské kajaky na střechu dodávky.
Z bezpočtu vhodných lokalit, které nabízí členité pobřeží amerického kontinentu a jemu přiléhající ostrov Vancouver Island, jsme pro týdenní expedici na vodě zvolili jižní část průlivu Strait of Georgia, zvaného pro jeho příjemné počasí Sunshine Coast.
Náš kamarád Zdeněk se uvolil a převezl nás i kajaky svým obrovským autem na začátek plavby, do 70 km vzdáleného městečka Egmont. Domlouváme si s ním sraz po týdnu na pláži ve Vancouveru a vyplouváme do liduprázdného fjordu.
Hody na ústřicové pláži
Zdánlivě hladká hladina však hned na počátku plavby ukazuje svoji zrádnost – kvůli vrcholícímu přílivu se v úzkém průlivu musíme s úsilím prokousávat silným proudem směrem k našemu prvnímu tábořišti. Teprve když vplujeme do širokého zálivu Jervis Inlet, trochu si odpočineme a s radostí sledujeme vodopády Friel Falls, u kterých bychom podle mapy mohli najít tábořiště.
Stany stavíme na pláži plné ústřic, kterými si zpestřujeme tábornickou stravu. Ještě, že s sebou vezeme citróny – za náš ústřicový předkrm by se nemusela stydět ani stylová francouzská restaurace!
Na ústřicové pláži
Setkání s tuleni a orly
Následující den se probouzíme do mlhy a záhy po vyplutí dokonce začíná pršet. Michal s Lenkou, ač na mořském kajaku úplní začátečníci, si s dlouhým deblkajakem rozumí a statečně navzdory dešti razí cestu vpřed.
Proplouváme úzkým hrdlem průlivu a hledíme na strmé svahy, zvedající se po obou stranách do půlkilometrové výšky. Jako v trychtýři usměrňují stěny průlivu vítr, který nás v silných nárazech tlačí do ústí průlivu.
Držíme se raději u břehu, kde můžeme pozorovat purpurové shluky těl hvězdic, kterých se na skalnatém pobřeží objevuje obrovské množství. Seznamujeme se ale i s dalšími zdejšími živočichy: nad hlavou nám přelétne ledňáček a v dálce pozorujeme černou "bójku“ – hlavu zvědavého tuleně, nejběžnějšího savce této oblasti.
Tuleni patří k hlavní potravě dalšího savce – dravé kosatky. Tito černobílí obři je dokonce neváhají při lovu pronásledovat až na pláž. Kosatky zde patří k běžným zvířatům, stejně jako jinde vzácní orli bělohlaví, kteří nás dennodenně pozorují z větví smrků rostoucích podél břehu.
"Na plné plachty"
Ostoróvnyj Jerry
Od třetího dne plavby opouštíme chráněné fjordy a dostáváme se do 40 km širokého průlivu mezi pevninou a největším ostrovem západního pobřeží Ameriky. Ostrov Vancouver Island, jehož hornaté pobřeží se v dálce ztrácí v oparu, je mimo jiné proslulý největší koncentrací horských pum na světě. Na jeho západním pobřeží najdeme mlžné pralesy s obrovskými tújemi, jimž zdejší lidé neřeknou jinak než červené cedry.
Jak plujeme podél pobřeží na jih, pomalu houstne lodní doprava a na malých ostrůvcích se objevují první domky. Na jenom ostrůvku hodláme přespat – máme totiž tip, že tu žije dobrý člověk, navíc taky mořský kajakář. Jerryho najdeme na jeho pozemku a i když nás vůbec nečeká, ukazuje nám místo na táboření. Ze stanů máme perfektní vyhlídku na moře a přímo nad námi krmí hnízdící orli svá mláďata.
"Dóbre ranó, jsem ostoróvnyj Jerry, dáte si malíny k snidáni?“ Probouzí nás ráno rozesmátý Jerry a podává nám misku obrovských jahod. Později se dozvídáme, že byl večer na pevnině a od kamaráda – českého emigranta – se naučil pár slov.
Romantické tábořiště
Může se hoditCentrem oblasti je velkoměsto Vancouver. Ve městě najdete několik půjčoven kajaků a dokonce přímo ve městě se dá uskutečnit celodenní výlet na kajacích do fjordu Indian Arm. Trajekty Půjčovné |
Zachráněné tulení mládě
Poslední dva dny naší expedice směřujeme do nitra fjordu Howe Sound. Na ploše 30 km hlubokého fjordu leží několik ostrovů s romantickými místy na táboření i s usedlostmi, připomínajícími svou polohou vysoko na žulových útesech orlí hnízda.
Obraz nedotknuté přírody však narušuje vzdálená silueta celulózky s kouřícím komínem. Projíždíme kolem vorů, svázaných z obrovských kmenů jedlí a smrků. Tyto plovoucí zásobárny dřeva pro celulózku připomínají obrovské, až stometrové hady, ukotvené u skalnatého pobřeží.
Naši pozornost náhle upoutá obrovský orel bělohlavý, kroužící nízko nad jedním z vorů. K našemu překvapení na voru nacházíme maličké mládě tuleně, bezmocně zaklíněné mezi dva kmeny. Probíráme s Michalem situaci a nakonec se rozhodneme k záchranné akci a mládě přenášíme do vody.
Tuleňátko po vysvobození mizí pod hladinou, až se lekneme, že se utopí. Naštěstí jeho hlava po chvilce opět vyplouvá u okraje voru a po chvilce se vedle něj vynoří i jeho máma. Mládě je očmucháno a vzápětí oba mizí pod hladinou.
|
Autor článku Jan Hocek je fotograf a nezávislý publicista. Je autorem knihy Nejhezčí túry světa. Najdete v ní reportáže a fotografie z osmnácti nejhezčích světových túr pěti kontinentů – od Aljašky po Nový Zéland včetně map a praktických rad. Více o autorovi na http://www.hocek.cz/.
|
Záchrana malého tuleně
Cesta na vrchol
Na závěr plavby zanecháváme kajaky na pláži a pěšky se vydáváme na vrchol ostrova Anvil. Hodinové stoupání hustým lesem nás přivádí na skalnatou plošinku s nádherným rozhledem po celém zálivu. Na jedné straně máme jako na dlani celou naši sedmidenní vodní pouť a na druhé straně se přímo z moře zvedají ostré štíty zasněžených pobřežních hor.
Bíle zbarvená voda z ledovců se po celé ploše fjordu mísí s blankytně modrým mořem a vytváří na jeho hladině jakousi obrovskou malířskou paletu. Její barvy promíchávají nejenom vítr, mořské proudy a lodní šrouby plavidel, ale také naše kajakářská pádla...
JAN HOCEK
