Jedinečný ráz zdejšímu rázovitému kraji dodávají roztroušené dřevěné usedlosti ve stráních a na kopcích, z nichž mnohé ještě stále slouží trvalému bydlení. Neobvyklé jsou také pohledy na beskydské hory z opačné strany.
Posvátná hora Živčáková
Tato hora jihovýchodně od obce Korňa vysoká 788 m zatím do povědomí turistické veřejnosti příliš nepronikla, byť mezi věřícími nejen na Slovensku je to veliký pojem. Mariánské poutní místo se svatou vodou je známé také pod názvem Turzovka a patří pochopitelně mezi reklamovaných sedm divů. Turistická značka sem ovšem nevede a i nejnovější české mapy se tváří, jakoby tady téměř nic nebylo. O tom, jak se na Živčákovou nejsnáze dostat, zjistíte v podstatě jenom z webových stránek poutního místa, kde jsou schématické plány přístupových cest.
Nejkratší a dalo by se říci klasická výstupová a zároveň poutní trasa na posvátnou horu vede z místní části Turzovky Vyšný koniec, kde je u lávky přes řeku Kysucu parkoviště. Poblíž je rovněž železniční zastávka Turzovka. Místy docela strmě stoupající chodník v délce 3 km vede lesem i po pasekách. Lemují ho jednotlivá zastavení křížové cesty a hlavně stovky svatých obrázků a citátů přišpendlených jen tak na stromy okolo. Správný poutník má ze sebe vydat oběť v podobě fyzického utrpení a potu, což je v případě úspěšného absolvování této trasy s převýšením cca 250 m docela reálné.
Vzhůru na svatou vodu
Historie poutního místa sahá do temného období komunistického režimu roku 1958, kdy uběhlo právě 100 let od zjevení Panny Marie ve francouzských Lurdách. Dne 1. července měl místní hajný Matúš Lašút u lesního pramene pod Živčákovou vidění Panny Marie, což nezůstalo bez odezvy. Nejdříve místní, později i věřící ze vzdálených míst začínali Živčákovou pravidelně navštěvovat. Nezabránily tomu ani perzekuce ze strany tehdejších úřadů, které vrcholily v době církevních svátků. Hajný Lašút byl několikrát vyšetřován a dokonce léčen na psychiatrii.
S důstojnou úpravou poutního místa se mohlo začít teprve po roce 1989. Dnes tu najdete kapli Panny Marie s pietním místem, kousek opodál řadu upravených pramenů vody a poněkud megalomanský a zatím nedostavěný chrám Panny Marie. O tom, že je zdejší svatá voda v kombinaci s vírou a modlitbou silně léčivá a uzdravující, nenechají nikoho na pochybách desítky děkovných sdělení vyrytých do kamenných desek vsazených do boční stěny kapličky. Celý areál působí hezky, nově a věrohodně. A aby bylo všem jasno, tak jedna z informačních cedulí hrdě hlásí, že na Živčákové se peníze z bruselských fondů rozhodně neutrácely.
Zamrzlý pramen ropy
Trasa výletuTurzovka, zast. – Živčáková (křížová cesta), 3 km – Korňa, dřevěný kostel (křížová cesta, lesní silnice), 7 km – Majtánovci (silnice), 9 km – Hrtusovci (červená značka), 12 km – Šulcovci, starý větrný mlýn (neznačeno), 13 km – lípy na Vígľaši (neznačeno), 15,5 km – ropný pramen (neznačeno), 16,5 km – nový větrný mlýn (žlutá), 17 km. |
Na trase výletu narazíte na další zajímavost, která se dostala na seznam sedmi divů - na přírodní vývěr ropy, zpřístupněný žlutou turistickou značkou. Ropné prameniště, jež se v létě prozrazuje charakteristickým pachem, má rozlohu několika málo čtverečních metrů. Jeho centrální část vyplňuje hnědočervené bahniště, kterým pronikají drobné bublinky metanu. Ten má údajně schopnost se občas i samovolně vznítit. Celý nevelký areál je obehnán ohradou a nově osazen dřevěnou konstrukcí, jež má zřejmě připomínat ropnou věž.
V minulosti ropný pramen využívali obyvatelé okolních chalup a používali ropu ke svícení. Na přelomu 19. a 20. století a v době Slovenského štátu se v okolních vrtech těžilo „černé zlato“ dokonce i ve větším množství, dnešní zásoby jsou ovšem nerentabilní. V zimním období ale pramen zmrzne a zmizí pod sněhem, takže příliš atraktivní není.
Mezi další divy v Korni, na něž cestou narazíte, patří památné lípy na Vígľaši, starý dřevěný kostel v centru obce i dřevěná lidová architektura v okolních osadách. Jedním z divů jsou také tzv. hricové (slovensky hricovia) – hlučné maškary v maskách a kožiších ozdobené stuhami, které chodí dům od domu den před Štědrým dnem a nahánějí hrůzu hlavně nezbedným děvčatům.
Větrný mlýn jako ze supermarketu
Na závěr si povšimneme i malého větrného mlýnku z roku 2013, který vás praští do očí, pokud se do Korni vydáte údolím po silnici. I ten byl zařazený mezi sedm divů, čest jim ale rozhodně nedělá. Mlýnek totiž připomíná spíše než technickou památku sériově vyrobenou budku určenou na zkrášlení zábavného dětského hřiště.
Stojí tu sice informační cedule Evropské unie, ale ani slovo o tom, kde se tady ten mlýnek vzal a proč. Za objasněním tajemství musíte vyrazit do okolních kopců a strání, kde je roztroušena spousta osad. Místní obyvatelé tu měli odjakživa těžké živobytí a mnoho z nich zajíždělo za prací do dolů a hutí na Ostravsku. A právě z Ostravska si jeden z místních pasekářů přivezl rozebraný malý dřevěný mlýnek s větrnou turbínou a vedle svého domu si ho znovu postavil, aby v něm za příhodného větru šrotoval obilí. Mlýnek sloužil svému účelu do roku 1985 a dodnes stojí, byť ve špatném stavu, v osadě Šulcovci severně od centra obce. Osada je dnes již neobydlená a orientačně obtížně dostupná.
Nový větrný mlýn v Korni měl být kopií původního mlýnku v osadě Šulcovci, výsledkem je ovšem turistická atrakce v podobě atrapy, která má s původní předlohou jen málo společné. Paradoxní přitom je, že obec si nechala udělat návrh od největšího českého odborníka na větrné mlýny, ing. Jana Doubka. Toho však nakonec výsledek natolik znechutil, že starostu obvinil ze zneužití svého jména a mlýn přirovnal ke zboží ze supermarketu.
Může se hoditJak se tam dostat
Návrh trasy Mapa |