Základem úspěchu je prý speciální přístroj, v němž se dřevěné přířezy propaří horkou párou, aby dokonale změkly. "Latičky se po vytažení chovají, jako kdyby byly z gumy. Klidně si je mohu omotat kolem ruky. V tomto stavu však setrvávají pouze několik vteřin, a proto je musím co nejrychleji ohnout do potřebného tvaru," popisuje Hanuš a jako první se z malého parkoviště vydává do tmy. "Zpočátku to bude trochu práce. Musíme vystoupat tamhle na ten hřeben," ukazuje na obrys hory tyčící se nad námi asi v půlkilometrové vzdálenosti.
Vyrážíme do strmého kopce
Podle lan lyžařského vleku na pravé straně svahu usuzuji, že kráčíme přímo prostředkem nějaké sjezdovky. Sněžnice pleskají o sníh a vytvářejí v něm typickou stopu. Kdybychom šli bez nich, už bychom se dávno bořili po pás ve sněhu. V tom se naše nohy nečekaně propadají do prázdna. "Pod námi teče potůček, z něhož se odpařuje teplo. Ve sněhu potom vznikají dutiny, které nejsou vidět. Chůzi nám bude ztěžovat i tma, kvůli které se špatně rozeznávají terénní nerovnosti," vysvětluje Hanuš.
Stoupáme stále výš a začínáme se proplétat mezi špičkami smrčků, které vykukují ze sněhu. Překonáváme cestu s běžeckou stopou směřující na Horní Mísečky a sníh pod nohama začíná tvrdnout. "Ve vyšších partiích vytváří vítr pevnou krustu, která je pro chůzi se sněžnicemi ideální. Nohy se neboří a nechtěnému klouzání zpět brání drobné nerovnosti výpletu," říká můj průvodce. Prozrazuje, že na vypletení jednoho páru sněžnic spotřebuje neuvěřitelných šedesát metrů provazu.
"Výplet byl mojí noční můrou. Dlouho jsem hledal vhodný způsob, jímž bych mohl sněžnice vyplést. Když se mi to konečně podařilo, zjistil jsem, že musím začít používat jiný provaz, protože ten původní nedokázal odolat extrémním podmínkám a každou chvíli praskal. Naštěstí jsem objevil provazníka, který mi ho teď vyrábí na zakázku," líčí Hanuš.
Vyplétání sněžnic podle něj není práce pro žádné třasořitky. Na jednom páru musí provést až dvě stě utáhnutí a při každém z nich vyvinout sílu, jako kdyby zvedal třicetikilogramové závaží. Před námi se konečně objevuje poslední stoupání a za chvíli zažíváme pocity horolezců po dobytí vrcholu.
Výš už jít nelze
Vyndáváme z batohu termosku s čajem přiostřeným kapkou slivovice a kocháme se krásným výhledem. Je úplně jasno a na obloze se třpytí hvězdy. Kousek od nás vykukuje z lesa jediná krkonošská kamenná rozhledna a pod námi svítí stovky světýlek ve Vrchlabí, na Benecku, ve Strážném i v osamocených horských chalupách rozesetých po okolních kopcích.
Po chvilce odpočinku se vydáváme na další cestu směrem na Zadní Žalý. Procházíme lesem a ocitáme se na otevřené planině. "Tady jsem jednou zažil takový vítr, že se téměř nedalo jít. Zkusil jsem vystoupat až na hřeben, ale vichr mě obrovskou silou odmrštil zpět. Někdy si i v Krkonoších může člověk se sněžnicemi na nohách připadat jako na Aljašce," podotýká horal. V dálce se pomalu pohybují reflektory roleb, které na Medvědíně nad Špindlerovým Mlýnem upravují sjezdovky, a přímo před námi se objevuje první větší klesání.
Záklon a pozor na větve!
"Teď je nutné držet se v záklonu, aby tělo nepřepadlo dopředu. Pozor na vyčnívající větve," uděluje můj průvodce poslední rady a vydává se dolů. Chvíli počkám a opatrně se jej pokouším následovat. Bez větších problémů se dostáváme k okraji lesa a vstupujeme mezi stromy. Tma zhoustne a kolem se rozhostí hrobové ticho, protože silná vrstva sněhu na větvích pohltí i ten nejjemnější zvuk.
"Na tato místa se v zimě lze dostat jen se sněžnicemi. S lyžemi na nohách se mezi stromy nikdo neproplete a i kdyby se to někomu povedlo, tak při sjezdu z prvního kopečku skončí na nejbližším stromě. S obyčejnými botami by se zase člověk okamžitě propadl po pás do sněhu," vysvětluje Hanuš. Připomíná, že jej letos navštívilo už několik lesáků s prosbou, aby jim půjčil sněžnice, protože se kvůli obrovskému množství sněhu nemohou dostat ke krmelcům.
V dílně, nebo na sněžnicích?
"Všechny sněžnice, které jsem měl doma, jsou pryč. Během jediného výšlapu na Silvestra jsem získal tři objednávky a hned druhý den jsem sněžnice zájemcům odnesl. V posledních dnech zažívám velké dilema - venku jsou tak skvělé podmínky, že bych chtěl co nejvíc času strávit na sněžnicích, ale současně musím pracovat v dílně, abych uspokojil všechny zákazníky," přiznává truhlář.
Učednická léta má už totiž dávno za sebou a sněžnice vyrábí na zakázku. Každý rok jich prodá přibližně třicet párů. Dřív se okruh zákazníků omezoval pouze na Krkonoše, později se o jeho výrobky začali zajímat i lidé za vzdálenějších koutů republiky. "Většinou jsou to milovníci přírody a romantiky. Mými nejoblíbenějšími zákazníky jsou lidé, kteří ve volném čase žijí jako indiáni. Pro ně dělám nejraději, ačkoliv mi takové sněžnice dají nejvíc zabrat. Na nich musí sedět každý detail," říká Hanuš a zdůrazňuje, že sněžnice z jeho dílny nejsou pouhou pomůckou pro chůzi v hlubokých závějích.
"Jde mi o to, aby se v nich nejen dobře chodilo, ale aby také dobře vypadaly. Proto jejich řemeslnému zpracování věnuji velkou pozornost. Lidé si je mohou přes léto připevnit na stěnu jako dekoraci a v zimě je pouze sundají, připevní na nohy a vyrazí do ticha mezi zasněžené stromy," vysvětluje.
Po zvěři ani památky
Přicházíme k jednomu krmelci, ale máme smůlu. I když jsme šli velice opatrně, abychom zvěř nevyplašili, není tu po ní ani památky. "Přestože letos začala zima poměrně brzy, zvěř má ještě stále dost energie a zůstává přes noc v přírodě. Častěji lze u krmelců na zvířata narazit na konci zimy, kdy jim docházejí síly a stahují se k nim za potravou," sděluje můj průvodce.
Po dvou hodinách v terénu a se čtyřmi kilometry v nohách se vydáváme na zpáteční cestu. Po několika stovkách metrů stoupání úzkou úžlabinou se dostáváme na širokou cestu s lyžařskými stopami a zanedlouho se před námi objevují světla první chaty na okraji Benecka. "Tolik sněhu a tak skvělé podmínky pro výpravy na sněžnicích jako letos jsem ještě nezažil. Loni to bylo se sněhem hodně špatné a lidé začali o sněžnice ztrácet zájem, protože přestávali věřit, že ještě zažijí pořádnou zimu. Teď už si to určitě nemyslí," říká s úsměvem při pohledu na obrovské sněhové čepice na zaparkovaných autech Hanuš..
 |
