Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Se sněžnicemi na nohou se Krkonoše změní v Aljašku

  17:04aktualizováno  17:04
První sněžnice zkusil valteřický truhlář Tomáš Hanuš vyrobit před čtyřmi lety podle jednoduché kresby v dobrodružné knize o severoamerických indiánech. Počáteční pokusy s výrobou dřevěného rámu ale prý nedopadly nejlépe. Slabé jasanové laťky se mu při ohýbání lámaly pod rukama jako sirky. "Vyrobit lyže je poměrně jednoduché, protože jsou ploché a ohýbají se pouze v jednom směru. Rám indiánských sněžnic má mnohem složitější tvar, a proto jsem si musel vymyslet vlastní technologii, kterou jsem postupně zdokonaloval. Dnes už můj postup funguje naprosto spolehlivě," říká dvaatřicetiletý muž.

Základem úspěchu je prý speciální přístroj, v němž se dřevěné přířezy propaří horkou párou, aby dokonale změkly. "Latičky se po vytažení chovají, jako kdyby byly z gumy. Klidně si je mohu omotat kolem ruky. V tomto stavu však setrvávají pouze  několik vteřin, a proto je musím co nejrychleji ohnout do potřebného tvaru," popisuje Hanuš a jako první se z malého parkoviště vydává do tmy. "Zpočátku to bude trochu práce. Musíme vystoupat tamhle na ten hřeben," ukazuje na obrys  hory tyčící se nad námi asi v půlkilometrové vzdálenosti.

Vyrážíme do strmého kopce

Podle lan lyžařského vleku na pravé straně svahu usuzuji, že kráčíme přímo prostředkem nějaké sjezdovky. Sněžnice pleskají o sníh a vytvářejí v něm typickou stopu. Kdybychom šli bez nich, už bychom se dávno bořili po pás ve sněhu. V tom se naše nohy nečekaně propadají do prázdna. "Pod námi teče potůček, z něhož se odpařuje teplo. Ve sněhu potom vznikají dutiny, které nejsou vidět. Chůzi nám bude ztěžovat i tma, kvůli které se špatně rozeznávají terénní nerovnosti," vysvětluje Hanuš.

Stoupáme stále výš a začínáme se proplétat mezi špičkami smrčků, které vykukují ze sněhu. Překonáváme cestu s běžeckou stopou směřující na Horní Mísečky a sníh pod nohama začíná tvrdnout. "Ve vyšších partiích vytváří vítr pevnou krustu, která je pro chůzi se sněžnicemi ideální. Nohy se neboří a nechtěnému klouzání zpět brání drobné nerovnosti výpletu," říká můj průvodce. Prozrazuje, že na vypletení jednoho páru sněžnic spotřebuje neuvěřitelných šedesát metrů provazu.

"Výplet byl mojí noční můrou. Dlouho jsem hledal vhodný způsob, jímž bych mohl sněžnice vyplést. Když se mi to konečně podařilo, zjistil jsem, že musím začít používat jiný provaz, protože ten původní nedokázal odolat extrémním podmínkám a každou chvíli praskal. Naštěstí jsem objevil provazníka, který mi ho teď vyrábí na zakázku," líčí Hanuš.

Vyplétání sněžnic podle něj není práce pro žádné třasořitky. Na jednom páru musí provést až dvě stě utáhnutí a při každém z nich vyvinout sílu, jako kdyby zvedal třicetikilogramové závaží. Před námi se konečně objevuje poslední stoupání a za chvíli zažíváme pocity horolezců po dobytí vrcholu.

Výš už jít nelze

Vyndáváme z batohu termosku s čajem přiostřeným kapkou slivovice a kocháme se krásným výhledem. Je úplně jasno a na obloze se třpytí hvězdy. Kousek od nás vykukuje z lesa jediná krkonošská kamenná rozhledna a pod námi svítí stovky světýlek ve Vrchlabí, na Benecku, ve Strážném i v osamocených horských chalupách rozesetých po okolních kopcích.

Po chvilce odpočinku se vydáváme na další cestu směrem na Zadní Žalý. Procházíme lesem a ocitáme se na otevřené planině. "Tady jsem jednou zažil takový vítr, že se téměř nedalo jít. Zkusil jsem vystoupat až na hřeben, ale vichr mě obrovskou silou odmrštil zpět. Někdy si i v Krkonoších může člověk se sněžnicemi na nohách připadat jako na Aljašce," podotýká horal. V  dálce se pomalu pohybují reflektory roleb, které na Medvědíně nad Špindlerovým Mlýnem upravují sjezdovky, a přímo před námi se objevuje první větší klesání.

Záklon a pozor na větve!

"Teď je nutné držet se v záklonu, aby tělo nepřepadlo dopředu. Pozor na vyčnívající větve," uděluje můj průvodce poslední rady a vydává se dolů. Chvíli počkám a opatrně se jej pokouším následovat. Bez větších problémů se dostáváme k okraji lesa a vstupujeme mezi stromy. Tma zhoustne a kolem se rozhostí hrobové ticho, protože silná vrstva sněhu na větvích pohltí i ten nejjemnější zvuk.

"Na tato místa se v zimě lze dostat jen se sněžnicemi. S lyžemi na nohách se mezi stromy nikdo neproplete a i kdyby se to někomu povedlo, tak při sjezdu z prvního kopečku skončí na nejbližším stromě. S obyčejnými botami by se zase člověk okamžitě propadl po pás do sněhu," vysvětluje Hanuš. Připomíná, že jej letos navštívilo už několik lesáků s prosbou, aby jim půjčil sněžnice, protože se kvůli obrovskému množství sněhu nemohou dostat ke krmelcům.

V dílně, nebo na sněžnicích?

"Všechny sněžnice, které jsem měl doma, jsou pryč. Během jediného výšlapu na Silvestra jsem získal tři objednávky a hned druhý den jsem sněžnice zájemcům odnesl. V posledních dnech zažívám velké dilema - venku jsou tak skvělé podmínky, že bych chtěl co nejvíc času strávit na sněžnicích, ale současně musím pracovat v dílně, abych uspokojil všechny zákazníky," přiznává truhlář.

Učednická léta má už totiž dávno za sebou a sněžnice vyrábí na zakázku. Každý rok jich prodá přibližně třicet párů. Dřív se okruh zákazníků omezoval pouze na Krkonoše, později se o jeho výrobky začali zajímat i lidé za vzdálenějších koutů republiky. "Většinou jsou to milovníci přírody a romantiky. Mými nejoblíbenějšími zákazníky jsou lidé, kteří ve volném čase žijí jako indiáni. Pro ně dělám nejraději, ačkoliv mi takové sněžnice dají nejvíc zabrat. Na nich musí  sedět každý detail," říká Hanuš a zdůrazňuje, že sněžnice z jeho dílny nejsou pouhou pomůckou pro chůzi v hlubokých závějích.

"Jde mi o to, aby se v nich nejen dobře chodilo, ale aby také dobře vypadaly. Proto jejich řemeslnému zpracování  věnuji velkou pozornost. Lidé si je mohou přes léto připevnit na stěnu jako dekoraci a v zimě je pouze sundají, připevní na  nohy a vyrazí do ticha mezi zasněžené stromy," vysvětluje.

Po zvěři ani památky

Přicházíme k jednomu krmelci, ale máme smůlu. I když jsme šli velice opatrně, abychom zvěř nevyplašili, není tu po ní ani památky. "Přestože letos začala zima poměrně brzy, zvěř má ještě stále dost energie a zůstává přes noc v přírodě. Častěji lze u krmelců na zvířata narazit na konci zimy, kdy jim docházejí síly a stahují se k nim za potravou," sděluje můj průvodce.

Po dvou hodinách v terénu a se čtyřmi kilometry v nohách se vydáváme na zpáteční cestu. Po několika stovkách metrů stoupání úzkou úžlabinou se dostáváme na širokou cestu s lyžařskými stopami a zanedlouho se před námi objevují světla první chaty na okraji Benecka. "Tolik sněhu a tak skvělé podmínky pro výpravy na sněžnicích jako letos jsem ještě nezažil. Loni to bylo se sněhem hodně špatné a lidé začali o sněžnice ztrácet zájem, protože přestávali věřit, že ještě zažijí pořádnou zimu. Teď už si to určitě nemyslí," říká s úsměvem při pohledu na obrovské sněhové čepice na zaparkovaných autech Hanuš..

Autor:




Nejčtenější

Tak samozřejmě, polévání slečen v bikinách šampaňským je přesně to, o čem muži...
Ostrov bude plný sexu, drog a alkoholu, láká na svou dovolenou agentura

Neomezený sex, dvě dívky denně, vstřícný postoj k drogám, alkoholu a jídla, co hrdlo ráčí. Čarokrásné pláže, party na jachtě. Ony čtyři dny na soukromém...  celý článek

Pokuta za porušení zákazu kouření na thajských plážích může dosáhnout až 100...
Za cigaretu u moře pokuta 60 tisíc. Thajsko zakazuje kouření na plážích

Jedna z nejpopulárnějších turistických destinací zavádí od 1. listopadu zákaz kouření na vybraných plážích. Thajský turistický úřad k zákazu přistoupil poté,...  celý článek

Dopravní zácpy na vjezdu do Doveru, které přístav trápily loni v létě.
Brexit ochromí dopravu přes La Manche, Dover se děsí obřích kolon

Vystoupení Británie z Evropské unie ovlivní celou řadu obchodních sfér i životy obyčejných lidí. Velké problémy očekávají provozovatelé přístavu v britském...  celý článek

V Kerkyře na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě
VIDEO: Káva a letadla nad hlavou. Pohodová atrakce na řeckém ostrově

Na Korfu je jedna z nejmenších přistávacích ranvejí v jižní Evropě. Piloti musí mít speciální výcvik, neboť z jedné strany je moře a z druhé nejvyšší hora...  celý článek

Jezero Como patří k těm lokalitám, kam se dá z Česka snadno zaletět na víkend....
Kam létat v zimě: k moři v Maroku se dá dostat už za pětistovku

Nebe nad Evropou nikdy nebylo tak plné, ceny za leteckou dopravu tak nízké a pro cestovatele z Česka se nově přibližují i některé destinace, do kterých...  celý článek

Další z rubriky

Větrný mlýn v Přemyslovicích
Kde mají Keltové svatyni a Švédové šance. Utajená místa uprostřed Moravy

Tohle rozlehlé území západně od Olomouce patří k nejkrásnějším koutům Česka, málokdo však o tom ví. Oblast jako stvořená pro nenáročné vycházky nebo projížďky...  celý článek

Gepardí paterčata ve svém výběhu v pražské zoo (26. srpna 2017)
Pátá nejlepší zahrada světa. Pražská zoo boduje v žebříčku TripAdvisor

Zoo Praha se v konkurenci stovek špičkových zoologických zahrad celého světa umístila na pátém místě. Jde o hodnocení globálního cestovatelského portálu...  celý článek

Sbaleno a jedeme na prázdniny k příbuzným a známým na venkov.
Konečně volno. Kam pojedeme? Romantické začátky turismu v Československu

Letovisko. To slovo voní sluncem, lesy, vodou a svobodou prázdnin. První republika je milovala, chlubily se jimi obce od Krušných hor po Beskydy.   celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.