Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Od hladiny Labe na Velký Winterberg. Babí léto v Saském Švýcarsku

aktualizováno 
Na dnešní trase vás nebudeme příliš šetřit a začneme pěkně zostra. A to překonáním více než čtyř stovek výškových metrů. Během zajímavé túry si ale naplno vychutnáte všechny možné krásy Labských pískovců. Závěrem pak zdoláte druhý nejvyšší vrchol Saského Švýcarska.

Vyhlídka z Malého Winterbergu | foto: Jan Doubravnickýpro iDNES.cz

Půvabná Schmilka

Výlet odstartujeme kousek od našeho Hřenska, u labského nábřeží v sousední saské obci Schmilka. První metry zlehka rozdráždí naše smysly, očím zalahodí zejména pečlivě upravená starobylá stavení s hrázděnými štíty.

Fotogalerie

Naopak chuťové pohárky zaktivuje lákavá nabídka místního minipivovaru umístěného v komplexu historického mlýna, který znovu zpracovává zlatavá zrna obilí.

Otevřená mlýnice v plném provozu si určitě vynutí krátkou zastávku. Úzkou ulici vroubí pestré zahrádky a široké květináče s vzrostlými palmami dávají celému městečku atypický šmrnc jižního letoviska.

Podél fantastických vyhlídek

Zpočátku věrně sleduji žlutě značenou stezku směřující ke Svatým schodům. Ty jsou ale momentálně uzavřeny z důvodu opravy. Na rozcestí odbočuji vpravo a díky široké lesní komunikaci pohodlně nabírám výšku.

Vzápětí po průchodu úzkou roklinou dosahuji náhorní plošiny s křižovatkou značených cest. Odtud pokračuji směrem na Kuhstall. Brzy se objevuje soustava vyhlídek, které svými vyhřátými pískovcovými plotnami vábí k posezení.

Panorama stolových hor na náhorní plošině Malého Winterbergu

Panorama stolových hor na náhorní plošině Malého Winterbergu

Pod nimi zeje nedozírná hlubina vyplněná zvlněnými lesními porosty, z nichž vystupují zubaté skalní útesy i solitéry stolových hor. Po levé straně stezky se tyčí stěny a věže Malého Winterbergu (Kleiner Winterberg). A přestože jsem už Saským Švýcarskem hodně rozmlsán, tak ve mně Malý Winterberg zanechává nesmírně pozitivní náboj. I když je oproti kamenné divočině masívu Schrammsteine mnohem méně členitý.

Vrcholovou kótu Malého Winterbergu stezka obchází. Naštěstí v závěrečném cípu náhorní plošiny si lze odskočit bokem na římsu zčernalého útesu, kde se za větvovím stromů rýsují pískovcové koruny protilehlé skalní bariéry.

Úchvatnou pustinou do romantické rokle

Za Malým Winterbergem mě čeká prudký sestup spojený se ztrátou poctivě vyšlápnutých metrů. Tam též opouštím rušnou magistrálu a vydávám se vpravo, přitom fakticky kopíruji předešlý úsek.

Jenže místo v dechberoucích výšinách se nyní pohybuji podél úpatí nebetyčných stěn. Tento úsek mě mimořádně zahřál u srdce. Zatímco nahoře jsem potkával menší skupinky výletníků, tady jsem si půlhodinku pochodu užíval božského relaxu, jen občas přerušeného krákáním krkavců.

Nad stezkou k rokli Heringsloch se tyčí impozantní stěny.

Nad stezkou k rokli Heringsloch se tyčí impozantní stěny.

I úzká pěšina signalizovala, že sem zamíří převážně pouze znalci. Vedle ní se zvedají jednolité skály: kolikrát je nutné zaklonit hlavu, aby bylo možné dohlédnout k horní hraně. Rovněž přilehlé porosty se z fádní smrčiny postupně změnily na přívětivý smíšený les. První pocestné potkávám až u dolního vyústění suché rokle Heringsloch.

Dávný vulkán

Tady se znovu ohlásí stoupání. Tentokrát po klikaté stezce okolo gigantických balvanů stinné romantické rokle. Zanedlouho jsem opět na náhorní plošině, kousek od bodu, kam mě ráno dovedla přístupová cesta ze Schmilky. Tudíž jsem takřka uzavřel dílčí okruh.

Nyní mě čeká přibližně čtvrthodinka nenáročné chůze. Pak se v přítmí lesa vynoří nízká vrcholová skalka Velkého Winterbergu (Grosser Winterberg, 556 m). Ta je ale zbudována z vulkanického čediče s typickou sloupcovitou odlučností.

Úvodní pasáže při průchodu roklí Heringsloch

Úvodní pasáže při průchodu roklí Heringsloch

Velký Winterberg s chatou a rozhlednou

Velký Winterberg s chatou a rozhlednou

Velký Winterberg představuje důležitý turistický uzel, kde se kříží velké množství značených cest. A vévodí mu areál rázovité horské chaty s restaurací a rozhlednou, který pamatuje počátky masovějšího objevování unikátních krás česko-saského příhraničí.

Své jméno obdržel díky drsnému klimatu a dlouhému trvání sněhové pokrývky. Četné informační prameny u Velkého Winterbergu zdůrazňují výjimečný kruhový rozhled. Zasouvám tedy eurovou minci do turniketu a po rozvrzaném schodišti prosyceném historií mířím do nejvyššího patra věže.

Boční stěny interiéru rozhledny září čerstvou výmalbou, v níž působivě zůstaly zachovány ostrůvky původní omítky popsané jmény a vzkazy mnoha generací návštěvníků. Bohužel, časy kruhového výhledu už dávno minuly. A kdysi velkolepá panoramata omezily rozložité koruny listnatých stromů. Mimo vegetační období snad může být situace příznivější. Také postrádám bližší vysvětlivky k výhledům. Přece jen nejsem zdejší.

Pokouším se improvizovaně orientovat podle mapy: vcelku pěkně je otevřen obzor na naši stranu hranice. Tam se napůl odhalil monumentální Růžovský vrch. A dále zejména linka kuželů, o nichž se domnívám, že patří Studenci a jeho blízkému okolí. Poslední zajímavost Velkého Winterbergu tvoří budova „ledárny“ s přírodovědně laděnou expozicí správy Národního parku Saské Švýcarsko.

Pohled na naši stranu hranice se sopečnými kužely

Pohled na naši stranu hranice se sopečnými kužely

Kipphornaussicht. Fotografům doporučuji sem zajít brzy zrána, když svítí...

Kipphornaussicht. Fotografům doporučuji sem zajít brzy zrána, když svítí východní slunce.

Labe jako na dlani

K závěrečnému sestupu nazpět do Schmilky volím delší variantu vyznačenou červenou tečkou. Ta se zprvu klikatí podél státní hranice. Zde jsou dobře patrná ostrá rozhraní čediče a pískovců. Brzy následuje vyhlídka Kipphornaussicht.

Hodně lituji změny počasí, protože dopolední slunce vystřídal zachmuřený opar. Tu se totiž krásně ukáže ohromující údolí Labe lemované zubatou nitkou bariéry Schrammsteine a uzavřené smyslnou bradavkou mé nejoblíbenější hory Saského Švýcarska – Liliensteinu. Přímo naproti vyhlídce jsou zase efektně naskládány obrysy Zirkelsteinu, Velkého Zschirnsteinu a našeho Děčínského Sněžníku.

Může se hodit

Jak se tam dostat
Vlakem z Děčína do zastávky Schmilka-Hirschmühle a pak přívozem na protilehlý břeh Labe. Výhodné je využití příhraniční jízdenky Labe-Elbe, která platí i pro většinu přívozů. Autem se k východisku snadno dostaneme z Hřenska. Celková doba výletu trvá přibližně pět hodin, včetně zastávek a návštěvy rozhledny.

Internet
www.ceskosaske-svycarsko.cz
www.elbsandstein.de

Prohlédněte si krásy Českého i Saského Švýcarska:

Autoři:



Nejčtenější

Nové mapy cestovatelských rizik ukazují, kterým zemím se vyhnout

Označení zemí z hlediska bezpečnosti. Nejbezpečnější země jsou označeny zelenou...

Chcete co nejvíce zvýšit pravděpodobnost, že nebudete během cest řešit žádné problémy? Vydejte se do Finska, Norska...

VIDEO: Řidiče v Maďarsku překvapilo obrovské stádo jelenů

Řidiče v Maďarsku šokovalo obrovské stádo jelenů.

V jednu chvíli se zdálo, že je to nekonečný proud. Vytvořily ho stovky jelenů přebíhajících přes silnici poblíž...



Kde sídlili Keltové i páni. Výlet za tajemnými hrady Drahanské vrchoviny

Repešský žleb

Podzimní lesy bez listí jsou ideálním obdobím pro hledání starých zřícenin, ze kterých toho mnoho nezbylo. Doslova...

Stopem po Africe. Občas to je jako cesta do koncentráku, říká cestovatel

"Kromě řidiče jedou vždy aspoň čtyři další lidé vyzbrojení krumpáči, rýči,...

„Četl jsem, že Kongo je srdcem temnoty, a je to tak. Málokdo se usměje, nikdo nepomůže. Ta země je neskutečně chudá,“...

Vánoce a silvestr v teple. Kde si užívat pohodu a zapomenout na stres

Pláž Postiguet se nachází přímo v centru Alicante, u hlavního pobřežního korza.

Soudě podle statistických odhadů je to stále oblíbenější trend: vydat se přes Vánoce a Nový rok nikoli na hory, ale...



Další z rubriky

Teplou Vltavu letos kvůli suchu splulo výrazně méně lodí než loni

Vodáci mají šanci zajistit si splutí nejkrásnější části Vltavy.

Úsek Teplé Vltavy, která vede šumavským národním parkem, letos splulo 2 139 lodí. Je to přibližně o tisíc plavidel méně...

VIDEO: Zaniklé tratě v Česku. Po stopách unikátní železnice v Praze

Lokomotiva 354.1217 na přejezdu přes Zenklovu ulici na Palmovce, 13. 6. 1980

V prvním dílu seriálu Zaniklé tratě zamíříme asi na nejznámější dráhu s pohnutým osudem. Jednokolejná spojnice...

Za jedovatými pavouky na Moravu. Začíná seriál procházek v přímém přenosu

Během dne, kdy vůbec nebylo pěkné počasí, začalo na chvíli zpoza mraků...

V dalším díle seriálu Cesty kulturní krajinou jsme zavítali do krajiny Moravského Toskánska, vinařského kraje kolem...



Najdete na iDNES.cz