Saské Švýcarsko - nezapomenutelný zážitek

Pískovcová oblast Saské Švýcarsko patří mezi oblíbené cíle českých turistů, přestože se rozkládá na německém území. Konkrétně na obou březích Labe od státní hranice až po saské okresní město Pirnu. Na většině území, tvořícího skutečnou ozdobu našich hranic, vystupují skály, celá skalní města, věže či stolové hory s vyhlídkami. Na pravém břehu je nejnavštěvovanějším místem Bastei (bašta či kazatelna) - téměř dvě stě metrů vysoká skalní stěna zakončená upravenou vyhlídkou.

Do těsné blízkosti je možné dojet autem, které lze nechat na přilehlém parkovišti. Mimo turistické vyhlídky je na velké plošině luxusní hotel, lidové restaurace a malé kiosky. Z vyhlídky je neopakovatelný pohled na údolí Labe, na pevnost Königstein a na české vrcholy Růžák a Děčínský Sněžník.

Od Bastei překlenuje hluboké údolí kamenný, sedmdesát šest metrů dlouhý most s několika oblouky, postavený v roce 1851. Umožňuje návštěvu malého skalního hrádku Neurathen, pocházejícího ze 13. století. Má bezpečně upravený prohlídkový okruh na visutých lávkách a v nádvoří stojí kopie vrhacího praku. Hluboko pod námi je malé jezírko a od něho vlevo je vidět hlediště lesního divadla. Hraje pouze v sezoně a na programu bývají většinou indiánky na motivy románů Karla Maye.

Turistickou atrakcí je také osobní doprava na Labi. Je současně technickou památkou - vždyť některé kolesové parníky (Pilnitz nebo Meissen) jezdí již přes sto let.

Další zajímavé místo je hora Lilienstein (Liliový kámen), vysoká 415 metrů. Až do této výšky je třeba od parkoviště poctivě vyšlapat. Z členité plošiny je možné místy vyhlížet do okolí. Veliký obelisk, který se tu nachází, připomíná návštěvu saského kurfiřta Augusta I. koncem 16. století.

Na levém břehu Labe se rozkládá veliká stolová hora s pevností Königstein. Původní hrad byl založen Václavem II. Tehdy totiž toto území patřilo k Čechám. Později byl vystaven klášter a to vše bylo v průběhu dvou století změněno na renesanční barokní pevnost.

Ve výšce 250 m nad Labem vznikla na ploše 9,5 hektaru stavba s kasárnami, palácem pro důstojníky, sklady proviantu i munice, kostel, pekárna a další. Samostatnou budovou je studna (Brunnenhaus). Šest let ji hloubili horníci z Krušných hor, než dosáhli hloubky 153 metrů. K obsluze studny sloužila lidská síla, pak pára a nakonec elektřina. Způsob tahání vody ze studny dnes názorně vysvětlují vystavené modely. Pevnost nikdy nebojovala a až do roku 1922 sloužila jako vězení. Naposled ve druhé světové válce zde byli internováni vyšší francouzští důstojníci.