Konstrukční práce a dodávku nejdůležitějších součástí lanovky měla na starosti Transporta Chrudim, zatímco ocelové konstrukce, některá elektrická zařízení a kabinky pro lanovku zajistily podniky z různých částí Jugoslávie. Místní podniky také měly na starosti samotnou montáž.
Dohlíželi na ně odborníci vyslaní z Československa, mimo jiné zkušený Bohumír Hattan, který už před druhou světovou válkou pracoval na lanovce na Lomnický štít.
Přesto se jen pár týdnů před termínem zprovoznění ukázalo, že některé části jsou zabudovány opačně, kladkové konstrukce jsou poškozené a nefunkční a k úhoně přišlo také jedno z nosných lan. Nakonec se ale nasazení všech montérů podařilo lanovku na Trebević dokončit a zprovoznit včas.
Pět desítek kabinek mohlo za hodinu přepravit čtyři sta lidí v jednom směru, a když se v poledne oné květnové neděle lanovka poprvé rozjela, čekaly před spodní stanicí nedaleko centra města stovky nedočkavců.
A ačkoli se jezdilo až do osmi hodin večer, na dva tisíce Sarajevanů se při premiéře „žičary“ podle svědectví dobového tisku vůbec nedostalo. A velký zájem cestujících pokračoval také v další dny, s návalem přišly i nečekané problémy.
„Děti házejí z kabinek za jízdy kameny. A museli jsme vydat zákaz převozu vzduchovek, protože někteří cestující z nich stříleli na kolemjdoucí,“ svěřil se ředitel sarajevského dopravního podniku Ibro Slavić, který si postěžoval, že lidé rozkrádají vybavení kabinek.
Objevily se i potíže s dodávkou elektřiny, protože během otevření se rekonstruovalo jedno z vedení vysokého napětí u Sarajeva, nakonec se podařilo mouchy vychytat a lanovka se stala oblíbenou atrakcí.
Během následujících dekád však pomalu chátrala a několikrát musela být kvůli opravám načas uzavřena. Naposledy ji postihl zákaz provozu na podzim 1989 a tato pauza nakonec trvala téměř třicet let. Během občanské války v Bosně a Herecgovině v letech 1992 až 1995 byla lanovka prakticky zničena, mimochodem jednou z prvních obětí konfliktu se v březnu 1992 stal technik z horní stanice Ramo Biber. Po válce se objevila řada plánů obnovy, práce však začaly až v roce 2017.
Místo repasované lanovky ze Švýcarska, jejíž součásti už v roce 2011 dovezli do Sarajeva, nakonec město pořídilo zcela nové zařízení. Zhruba třetinu z deseti milionů eur daroval americký byznysmen a filantrop Eddy Offermann, který si vzal bosenskou vědkyni Maju Serdarevicovou.
Nová lanovka, která vozí cestující do výšky 1 160 metrů nad mořem, funguje k obecné spokojenosti od dubna 2018. Její jedinou vadou na kráse jsou ceny, tedy ty pro cizince. Ti platí za zpáteční jízdenku v přepočtu deset eur, zatímco domácí jen tři.
