Nešlo se sem dostat, ostřelovači stáli na všech kopcích kolem Sarajeva, na které se chci zaměřit… „To je hotel Holiday …?“ ustrnula jsem pohledem na prázdné výplně této kdysi krásné, moderní budovy. „A to je kolej?“ studentská ubytovna by nebyla vhodná ani pro skladování neživých věcí natož aby mohla splňovat původní účel…
Pamatuji si, jak mešity s uraženými minarety, stolky v kavárnách se “kynklaly“ v dírách od granátů, místy vypálené budovy v centru byly už pár let samozřejmostí… Já zvyklá na náš svět, klidný život v historické Praze, nemohla jsem si tehdy zvyknout na to kolem. Já jsem teď stála jakoby na druhém břehu světa a přece tak blízko…
Záchod? Chtěla jsem na záchod. Neptejte se kam jsem si šla odskočit, když jsem prošla kolem ostnatých drátů, které vymezovaly nebezpečné zaminované části… Tehdy jsem si nestíhala uvědomovat své emoce a všechno to kolem… Ale nevěřila bych jaké to tu bude už za další čtyři roky.
Když dnes přijedete do Sarajeva, oceníte určitě to, že tu už nehrozí nebezpečí nevybuchlé miny, na kterou šlápnete. Soudím tak na základě svých zkušeností, jezdím sem každý rok. Miny jsou ve většině případech odstraněny a je-li někde nebezpečí pohybu, je toto místo viditelně označeno!
I cesty se spravují, hotel Holiday je zas moderní budovou, hlavně díky finanční pomoci jiných států a to hlavně Arabů, také muslimů, kteří do Bosny a Hercegoviny vkládají, ale nejen tyto státy, celý svět pomáhá! Pozdě ale přece! Fungují obchody, tržnice, banky, služby, školy, doprava /můžete se svést v námi dovezených starších typech tramvají i trolejbusech a autobusech/ a vychutnat si rušný společenský, dokonce i turistický život.
Už se sem jezdí podívat nemálo cizinců a myslím, že rok co rok jich bude více. A není toho málo k vidění…! Sarajevo je bohaté i na historické památky a i když ve válce vyhořela třeba jejich národní knihovna a bylo zničeno dost mešit, hlavní Begova mešita (vystavěná Turky) vydržela nálety…
Je to skoro zázrak, je krásné zblízka pozorovat evropský islámský život. Jsou tu muslimové, ale některé byste nepoznali od západoevropana. Nejsou to ty po paty zahalené ženy nebo muži s „turbanama“, ale obyčejní lidé, kteří mají zvláštní oblek, když se jdou pomodlit a jinak jsou naprosto normální. Dokonce jsou tady i katolické kostely, tedy taková všehochuť.
Sarajevo je krásné a i když je poničené, stojí za to ho vidět.
A vízum?
Od června do září není třeba.
A doprava?
Bez problémů přímá autobusová linka z Vídně nebo letadlo z Prahy, také přímá linka, také z Dubrovníku /4 hod. cesty, můžete jet na dovolenou a pak se třeba na den dopravit, ale to už je na vás.
 |
 |
 |
 |
 |
