Sarajevo. Je podzimní večer. Když se podívám z okna hotelového pokoje v centru Starého města, vidím minaret mešity a v pozadí katolický kostel, z něhož zní silné vyzvánění. Kouřem komínů se proplétá zpěvná modlitba z mešity.
Najednou mě vyruší známý zvuk - je to zvonek tramvaje. Po kolejích jede starý model československé tramvaje z dílen ČKD a já si připadám trochu jako doma.
Podobný pocit měla před 33 lety také olympionička Olga Charvátová, která zde v roce 1984 na zimních olympijských hrách získala ve sjezdu vůbec první zimní olympijskou medaili pro Československo.
„Lidé nás Čechoslováky tehdy v Sarajevu brali, jako že jsme jejich. Byl to velký svátek pro tehdejší Jugoslávii,“ vzpomíná dnes 55letá sportovkyně.
Olympiáda byla prý dobře připravená a olympijská vesnice splňovala veškerý standart. „Sportovci moc času chodit po městě neměli, ale Jugoslávie na tom byla tehdy lépe než ČSSR, třeba co se týká zboží v obchodech,“ dodává.
Staré město - Baščaršija
Hlavním lákadlem Sarajeva je starý osmanský bazar – Baščaršija. Překlad „hlavní tržiště“ je výstižný, Baščaršija je labyrint uliček, v jehož středu stojí nejkrásnější památky, Gazi Husrev-begova mešita s hodinovou věží.
Bosna a Hercegovina je po Kosovu a Albánii zemí s největším podílem muslimů na počet obyvatel v Evropě a zde, na tržišti, pouhých 800 kilometrů od české hranice, pozná návštěvník opravdový muslimský svět včetně každodenních modliteb, mužů myjících si rituálně nohy, zpěvů muezzina a dalších tradic.
Hlavním lákadlem Sarajeva je starý osmanský bazar – Baščaršija. Překlad „hlavní tržiště“ je výstižný, Baščaršija je labyrint uliček, v jehož středu stojí nejkrásnější památky, Gazi Husrev-begova mešita s hodinovou věží.
Přestože Sarajevo není bohaté město, tramvaje a domy jsou omlácené a zaprášené, ulicemi se denně prochází tisíce turistů. „Bylo cítit, že jsou obyvatelé Sarajeva na soužití kultur zvyklí,“ komentovala své poznatky z roku 1984 Olga Charvátová. A má pravdu.
Mezi turisty z Japonska se proplétají saudsko-arabské ženy schované před světem v burce, muslimky dávající na odiv své bohatství krásnými šperky a společně s Američany, Italy, Francouzi a mnoha dalšími národnostmi se věnují místní atrakci, krmení obrovského hejna holubů.
Bazar láká nejen na památky, ale zejména na desítky restaurací s typickou pleskavicí a pivem a na všudypřítomné kavárny s vodní dýmkou a tureckým čajem. Prostě orient i Evropa se zde prolínají stejně dnes jako před staletími.
Národ zničený válkou
Sarajevo, založené někdy ve 13. století, bylo v době listopadové revoluce v Československu hrdé město. Na počátku 90. let zde žilo 300 tisíc obyvatel. Jenže pak přišla v roce 1992 válka, Sarajevo bylo obklíčeno a z okolních kopců odstřelováno děly a tanky. Tehdy začalo nejdelší obléhání města v moderní historii - trvalo skoro čtyři roky.
Během blokády byl vypálen parlament, zničena téměř veškerá infrastruktura. Zásobování bylo možné jen vzdušným mostem nebo úzkým podzemním tunelem zvaný „Spása“, ze kterého je dnes také turisty oblíbené muzeum a stojí hned vedle letiště. Za čtyři roky zemřelo přes 11 tisíc obyvatel Sarajeva, tramvaje z ČKD stály spálené v ulicích, vraky aut se povalovaly v řece Miljacce. Hrdé olympijské Sarajevo zničila válka.
„Nikdy jsem v Bosně před válkou nebyl, ale řekl bych, že ta válka změnila celý národ. Od uzavření míru (Daytonská dohoda, pozn. red.) uplulo 20 let a země je ve zvláštním „zakousnutém“ stavu, že se nedokáže pohnout kupředu,“ říká ředitel neziskové organizace Člověk v tísni Šimon Pánek. Právě Bosna byla jednou z jeho prvních velkých misí.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Víte, kde strávil poslední rok svého života Karel IV. a kde sepsal svojí závěť? Odpověď najdete v aktuálním čísle týdeníku 5plus2. |
Mír sice nastal, národnostní spory, zejména mezi pravoslavnými bosenskými Srby, muslimskými Bosňáky i katolickou menšinou Chorvatů, ale trvají dodnes. „Jsme tady na Balkáně, nikdo v Evropě o nás neví a nikoho nezajímáme. A největší zlo této země jsou politici,“ stěžuje si 25letý Ermin. Skepse je patrná, ať se bavím s řidičem tramvaje, seniorkou na ulici, nebo servírkou.
„Tamní lidé si musí uvědomit, že je třeba směřovat do Evropy a nenechat se oblbovat místními nacionálními politiky,“ dodává Pánek s tím, že může trvat deset patnáct let, než se vše pohne.
Galerie 11
Válka vzala lidem chuť do života a dodnes se z ní nevzpamatovali. Debaty se vždy stočí k válce. Člověk nemusí navštěvovat ani památníky či výstavy, stačí se během procházky pozorně rozhlížet. V ulicích snad není dům, kde by nebyly vidět díry po kulkách.
Deset minut chůze po hlavní třídě z velkého tržiště stoji Katedrála Srdce Ježíšovo a v jejím stínu slavná Galerie 11. Pokud se chcete dozvědět něco o válce, zhlédnout filmy i fotografie a podívat se zblízka, co byl masakr v Srebrenici, pak je to zde. Za vstupné zaplatí návštěvník v bosenské měně 12 konvertibilních marek, tedy přibližně šest eur.
Katedrála Narození Panny Marie patří mezi největší chrámy Srbské pravoslavné církve na Balkánském poloostrově.
Trh v historickém středu Sarajeva
„Asi to opravdu chce vidět. Jen tam běžte až na konci návštěvy Sarajeva, ať vám to nezkazí náladu na celý pobyt v tomto úžasném městě. A rada druhá, běžte až po obědě, protože jinak na něj ztratíte chuť. Už dlouho mě nic tak silně nezasáhlo,“ zní první český příspěvek na portálu TripAdvisor, kde návštěvníci píší své dojmy a hodnocení. Nedaleko galerie pak hoří věčný oheň za válečné oběti.
Nejpohostinnější k turistům
Ač to obyvatelé třímilionové země asi nevědí, je pro českou zahraniční pomoc Bosna a Hercegovina číslo jedna nejen v Evropě, ale i ve světě. „Je to jedna z šesti prioritních zemí světa, které vždy na období sedm let vybere vláda ČR,“ říká Štěpán Šantrůček z České rozvojové agentury, který má projekty pomoci v Bosně a Hercegovině na starosti.
„V Sarajevu podporujeme třeba meteorologický institut, ve městě Gradačac jsme postavili čističku odpadních vod a budujeme kanalizační síť. Ročně zde investujeme kolem 90 milionů korun,“ zdůrazňuje Šantrůček s tím, že realizaci projektů zajišťují zejména české firmy s českými technologiemi.
A do Bosny už několik let míří i turisté včetně těch českých. Není divu, že se v roce 2013 tato země na Světovém ekonomickém fóru objevila na 8. místě nejvíce pohostinných států světa k zahraničním turistům. Česko tehdy bylo kupříkladu na 66. místě (žebříček vedl Island a Nový Zéland).
Pro české turisty je asi nejlepší a nejrychlejší vydat se do Bosny a Hercegoviny letadlem. Nízkonákladové společnosti nabízejí v poslední době zpáteční letenku do Bosenského města Tuzla za přibližně 20 eur (520 Kč). Létá se několikrát týdně z Bratislavy nebo třeba z Norimberku.
Občanská válka v Bosně a HercegoviněNejkrvavější dějství rozpadu Jugoslávie si za víc než tři roky (1992-1995) vyžádalo přes sto tisíc životů. Obléhání Sarajeva srbskými silami se stalo symbolem války. Až v roce 1994 vyřešili Bosňáci a Chorvati vzájemné rozpory a začali postupovat koordinovaně. Po několika masakrech muslimských civilistů srbskými milicemi v roce 1995 na srbské pozice po celé zemi udeřily letouny NATO a dotlačily Srby k jednacímu stolu. Příměří z 11. října 1995 znamenalo i konec války, stvrdily ji dohody z Daytonu. Bosna je od té doby rozdělena na muslimsko-chorvatskou Federaci Bosny a Hercegoviny (51 % území) a Republiku srbskou (49 %). Obě části žijí prakticky nezávisle na sobě. Z původně dočasného řešení se ale stalo víceméně trvalé. Především ze srbské strany zaznívají hlasy, že Bosna a Hercegovina je mrtvý stát. Země se potýká jak s etnickým napětím, tak s hospodářskými těžkostmi, vysokou nezaměstnaností a ztrátou iluzí. To provází úbytek obyvatelstva - v roce 1991 v ní žilo 4,4 milionu obyvatel, v roce 2013 pak 3,5 milionu. |
