Investice v hodnotě několika miliard dolarů umožnily výstavbu mrakodrapů charakterizujících dnes jeden z nejrušnějších přístavů světa. Drahé butiky tu běžně prodávají pařížskou a newyorskou módu. Cizinci i Číňané proudí do nočních klubů, na ulicích se opět prodávají drogy a sex.
Největší čínské město, které ze sebe setřáslo desetiletí útlumu za vlády komunismu, nyní dychtí předběhnout Tokio a Hongkong a stát se asijským obchodním a finančním centrem. V návštěvě amerického prezidenta George Bushe a dalších hlav států a jiných význačných politiků na víkendovém summitu Rady pro
ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří (APEC) vidí město šanci předvést výsledky prudkého hospodářského vzestupu posledních deseti let.
Šanghaj začala vzkvétat v 19. století, kdy se stala důležitým přístavem pro evropské a americké obchodníky pašující zbraně a opium a kolébkou čínské průmyslové revoluce. Její finanční čtvrť se mohla pyšnit prvními asijskými mrakodrapy. Charakteristickou městskou siluetu nahradila až při boomu v
90. letech 20. století více než tisícovka nových výškových staveb, k nimž by měl v brzké budoucnosti přibýt i nejvyšší mrakodrap na světě. Stavitelské nadšení tak zároveň zničilo stovky domovních bloků ve starých čtvrtích protkaných bludišti
úzkých uliček.
Se svou strategickou pozicí v ústí řeky Jang-c'-ťiang se tato brána do čínského rozlehlého vnitrozemí znovu stává průmyslovým centrem světového významu, kde se vyrábí vše od mikročipů po dopravní letadla. Jejích třináct miliónů obyvatel tvoří pouze jedno procento čínské populace, vyrábí však celou jednu dvanáctinu jejího průmyslového zboží. Do města připlynulo od roku 1980, kdy se Čína otevřela obchodu, 94 miliard dolarů zahraničních investic.
Investoři nadále čelí jistým překážkám, jako je zkorumpovaný čínský právní systém. Zdejší obyvatelé však tvrdí, že město je nabité energií. "Globalizace nám předložila další skvělou příležitost," prohlašuje šéf šanghajského finančního institutu. "Dejte nám 20 let."
Dnes 72letý Čuang si pamatuje, že Šanghaj kdysi neměla sobě rovného v hojnosti a neřesti. Jako teenager po druhé světové válce tančil foxtrot a tango v džezových klubech, které zůstávaly zaplněné do rozbřesku. Ulice lemovaly červené lucerničky, jež lákaly do 10.000 šanghajských nevěstinců. Těžká sladká vůně stoupala z matně osvětlených opiových doupat.
Lesk staré Šanghaje zmizel s nástupem komunistů v roce 1949. Do malé Čuangovy banky vpochodovali vojáci a prohlásili ji za státní majetek. Prostitutky a kuřáky opia obklíčila policie. "Drsné ulice ztichly," vypráví Čuang. "Světla neonů zhasla. Luxusní obleky nahradila standardní modř a zeleň maoistických uniforem."
Dnes se ctnosti i neřesti Šanghaje vracejí, i když v poněkud jiné podobě. Nejpopulárnější drogou je extáze, na diskotékách vládne hiphopová hudba. A prostitutky si své bohaté zákazníky vyhlížejí v barech pětihvězdičkových hotelů či v nevěstincích vkusně maskovaných coby salóny krásy.
