Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Salvadorský minikurz surfování po břiše

  11:30aktualizováno  11:30
Surfing, to nemusí být nutně ďábelský slalom v desetimetrové "troubě" někde na Havaji. Stačí úplně obyčejně zalehnout na břicho na obyčejné krátké surfové prkno a počkat si na obyčejnou dvouapůlmetrovou pacifickou vlnku, která mne popadne a vyplivne po 200 metrech až na písku u nohou krásné snědé Salvadorky.

Chytit správnou vlnu a položit se na ni není vůbec jednoduché. | foto: Profimedia.cz

Komu se povede právě popsaná spanilá jízda, může se nazývat králem bodysurfingu. I jízda na obyčejném krátkém prkně po břiše bez naskakování a šíleného balancování na nohách totiž vyžaduje kus umění a průměrný člověk se to učí několik dní.

Zde je pár postřehů z minikurzu, který jsem si naordinoval na pacifické pláži nedaleko salvadorského přístavu s exotickým názvem Acajutla.

Znáš pračku ne?

Začalo to zajímavě. V drncavém žlutém školním autobusu, v němž jsem jel s partou postpubertálních frankofonních Kanaďanů. Řeč se brzy stočila na zmíněnou pláž, velikost vln a bodysurfing.

Hele, znáš pračku, ne? zeptal se mne jeden z nich. Tak si představ, že jsi ponožka v pračce... Netušil jsem, jak hodně mu dám nakonec za pravdu.

A přitom to vypadá tak jednoduše. V jemné parafrázi na slavnou mycí scénu francouzského komika Pierra Richarda - prostě vezmu prkno, hodím prkno, nalehnu na prkno, chytnu prkno a jedu po prkně...

Ale právě přesně tak to není. I já si po prvních pokusech nakonec připadal jako Pierre Richard a po dvou hodinách úporného snažení, semlet a otřískán nekonečným přívalem vln jsem raději přerušil lekci a šel na záchrannou margeritu ke sladkovodnímu bazénu.

body-surfing 

Bodysurfing není pro blby

Ne nadarmo se říká, že pravé surfování je jedním z nejkomplikovanějších sportů vůbec. Pochopil jsem to v okamžiku, kdy jsem zkusil zvládnout aspoň jeho nemotorného bratříčka čili bodysurfing.

Kdo se směje, že bodysurfing je pro blby, směje se moc brzy. Jednou z nejdůležitějších dovedností při surfování,  ať už je to surfing pravý nebo bodysurfing, je totiž moment zachycení vlny v okamžiku, kdy se láme.

Bohužel, brzy jsem zjistil, že tento nejsložitější a vrcholný grif je téměř až tím poslední v pořadí.

Nejprve je třeba se k těm pravým vlnám bezpečně dostat, pak správně držet surf a nakonec se dobře nastavit, aby se vlna dala vůbec chytit.

Jako ponožka v pračce

Držím křečovitě prkno a snažím se dostat se za vlny, které však začínají chodit jedna za druhou. Zázrakem přežiju nápor té první i druhé, ale ta třetí mne přesně v okamžiku, kdy jsem si myslel, že už proplavu a budu mít vyhráno, popadne, třikrát otočí, zamotá do kozelce, protáhne až někde u dna a pak vyplivne jak bezmocné mimino.

Jsem rád, že se můžu vůbec nadechnout. Mám odřená záda, téměř utrženou nohu a zoufale hledám surf, který je 20 metrů ode mne. Po prvním vzpamatování to celé začíná nanovo.

Tak a máme tu první předpoklad přežití. Propádlovat, proplout a probojovat se až za vlny. Dělá se to tak, že menší vlnu se s prknem před sebou snažím jakoby přeskočit, do těch větších ještě před zlomením zapíchnu špičku surfu, přitisknu se k němu a vlnu v pohodě propluji. Časem zjistím, že čím méně zuřivých a náhlých pohybů, tím lépe.

Konečně jsem v bezpečí kousek za prostorem, kde se vlny lámou. Nastává fáze číslo dvě. Čekám na tu pravou vlnu.

Ideální je ležet už na prkně buď tak šikovně, aby měl člověk obě ruce volné a mohl rychle kraulovat tam, kam potřebuje, nebo držet se jen jednou rukou prkna a pádlovat tou druhou volnou.

body-surfing

Brzy zjišťuji, že najít a vystihnout tu nejlepší vlnu je opravdová vyšší dívčí. A tak zkouším nahodile ty, co přijdou a připadají mi trochu větší. Ale je tu další problém. Jak se k nim rychle a správně dostat.

Na začátku totiž vůbec nevím, jak se naštelovat. Důležitý je směr natočení. Ideální je být pootočený k pobřeží, volně pádlovat a přes rameno sledovat blížící se vlny. V okamžiku, kdy se ta pravá přiblíží, zrychluji pádlování jak šílenec.

A když se to povede...

Desítka pokusů vede jen ke dvěma marným výsledkům. Ty první končí již popsanou pračkou, druhé tím, že vlna mi prostě ujede pod surfem.

Koukám kolem sebe, ale ostatní jsou na tom stejně. Až na dva malé špunty - bráchy, kteří na surfech kolem mne lítají už dvě hodiny jak piloti tryskáčů. Nutno dodat, že vzbuzují všeobecnou pozornost. Snažím se to okoukat.

První postřeh zní: nebát se šílené vlny. Druhý: když se vlna láme či zlomí, zalehnout prostě na surf a co nejvíc stlačit jeho špičku dolů. Jako byste chtěli dostat ho ke dnu. Výsledek je fantastický.

Z ničeho nic pode mnou surf vystřelí jak z praku. Už nejsem ponožkou v pračce. Jsem v jiné dimenzi. Cítím, jak mne vlna popadla a mohutně zatáhla ke břehu. Řítím se jako stíhačka.

Je to úžasný pocit a po té stovce předchozích marných pokusů to trvá nekonečně dlouho, než se zadrhnu na písku u nohou krásné Salvadorky.

Křičím nadšením, vyskakuji na nohy a zvedám ruce k nebi jak olympijský vítěz. Jsem king surfingu. Salvadorka se pobaveně usmívá a dva špunti profíci na mne uznale volají: "Dobrý, dobrý...“


Salvador

Malá země na pacifickém pobřeží Střední Ameriky má kromě sopek a krásné přírody i pláží i mayské památky a vynikající kávu. Navíc další úchvatné přírodní krásy, zachovalá mayská města, jsou i v sousedním Hondurasu a Guatemale.



Může se hodit


Jak se tam dostat

Exotický Salvador a poprvé pro Čechy i pacifické pobřeží jsou od začátku roku 2008 snadno přístupné díky charterovým letům z Prahy, které vypravuje cestovní kancelář Exim Tours.

Letadlem typu Airbus trvá let z Prahy do Salvadoru 14 hodin včetně technické zastávky v Dominikánské republice.

Autor:


Nejčtenější

Naivní Češi v sandálech jsou v Chorvatsku pojem. Znají je i záchranáři

Milovníci hor ocení při návštěvě Makarské výstup na vrcholky Biokova.

Makarska je klenot Dalmácie, ale umí být i nebezpečná. Nádherná a unikátní příroda totiž bývá při nepříznivém počasí...

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...



Musíte sebrat odvahu a se žralokem bojovat, řekl v Rozstřelu filmař žraloků

Steve Lichtag byl hostem pořadu Rozstřel.

Na začátku srpna usmrtil českého turistu v egyptském letovisku Marsá Alam žralok. V Egyptě nejde o ojedinělý útok, za...

Nejhezčí výstup na Praděd. Trasu z malebné osady moc lidí nevyužívá

Výstup na Praděd

Na Pradědu byl skoro každý, ale skutečně nejhezčí cestou se na nejvyšší kopec Jeseníků vydává jen málokdo. Řeč není o...

Do Pákistánu prý jezdí jen hlupáci, ale Žlutý cirkus si to stejně užil

Babu, trabant, který se nikdy nezastavil, se nám začal rozpadat. Čím dál jsme,...

Skoro čtvrt roku jsme cestovali Indií. Bylo to krásné, bylo to intenzivní, ale bylo toho dost. Před námi je Pákistán,...

Další z rubriky

Soudruzi nás poslali rovnou pod rentgen. Trabanty dojely přes Čínu do Ruska

Expedice Dana Přibáně musela na čínské hranici projít důslednou kontrolou....

Dostat se do Číny letadlem je celkem snadné. Vjet tam autem je ale noční můrou. Pokud tedy není vaším snem...

Nebuďte povýšení a nechovejte se jako stádo. Sedm cestovatelských hříchů

Vyrážet do světa bez zvídavosti je jedním z největších hříchů pod sluncem.

Chcete si prázdninové toulky po světě opravdu užít? Podívejte se na seznam zásadních chyb, které nesmíte na cestách...

Domy měla špinavé od sazí, teď je Zalipie nejbarevnější vesnicí Polska

V Zalipii překvapí také malovaná kamna.

Na první pohled vypadají zdejší domy jako vystřižené z dětských omalovánek. Lidové malby se tu ovšem objevují na všech...

Najdete na iDNES.cz