Salvadorský minikurz surfování po břiše

  11:30aktualizováno  11:30
Surfing, to nemusí být nutně ďábelský slalom v desetimetrové "troubě" někde na Havaji. Stačí úplně obyčejně zalehnout na břicho na obyčejné krátké surfové prkno a počkat si na obyčejnou dvouapůlmetrovou pacifickou vlnku, která mne popadne a vyplivne po 200 metrech až na písku u nohou krásné snědé Salvadorky.

Chytit správnou vlnu a položit se na ni není vůbec jednoduché. | foto: Profimedia.cz

Komu se povede právě popsaná spanilá jízda, může se nazývat králem bodysurfingu. I jízda na obyčejném krátkém prkně po břiše bez naskakování a šíleného balancování na nohách totiž vyžaduje kus umění a průměrný člověk se to učí několik dní.

Zde je pár postřehů z minikurzu, který jsem si naordinoval na pacifické pláži nedaleko salvadorského přístavu s exotickým názvem Acajutla.

Znáš pračku ne?

Začalo to zajímavě. V drncavém žlutém školním autobusu, v němž jsem jel s partou postpubertálních frankofonních Kanaďanů. Řeč se brzy stočila na zmíněnou pláž, velikost vln a bodysurfing.

Hele, znáš pračku, ne? zeptal se mne jeden z nich. Tak si představ, že jsi ponožka v pračce... Netušil jsem, jak hodně mu dám nakonec za pravdu.

A přitom to vypadá tak jednoduše. V jemné parafrázi na slavnou mycí scénu francouzského komika Pierra Richarda - prostě vezmu prkno, hodím prkno, nalehnu na prkno, chytnu prkno a jedu po prkně...

Ale právě přesně tak to není. I já si po prvních pokusech nakonec připadal jako Pierre Richard a po dvou hodinách úporného snažení, semlet a otřískán nekonečným přívalem vln jsem raději přerušil lekci a šel na záchrannou margeritu ke sladkovodnímu bazénu.

body-surfing 

Bodysurfing není pro blby

Ne nadarmo se říká, že pravé surfování je jedním z nejkomplikovanějších sportů vůbec. Pochopil jsem to v okamžiku, kdy jsem zkusil zvládnout aspoň jeho nemotorného bratříčka čili bodysurfing.

Kdo se směje, že bodysurfing je pro blby, směje se moc brzy. Jednou z nejdůležitějších dovedností při surfování,  ať už je to surfing pravý nebo bodysurfing, je totiž moment zachycení vlny v okamžiku, kdy se láme.

Bohužel, brzy jsem zjistil, že tento nejsložitější a vrcholný grif je téměř až tím poslední v pořadí.

Nejprve je třeba se k těm pravým vlnám bezpečně dostat, pak správně držet surf a nakonec se dobře nastavit, aby se vlna dala vůbec chytit.

Jako ponožka v pračce

Držím křečovitě prkno a snažím se dostat se za vlny, které však začínají chodit jedna za druhou. Zázrakem přežiju nápor té první i druhé, ale ta třetí mne přesně v okamžiku, kdy jsem si myslel, že už proplavu a budu mít vyhráno, popadne, třikrát otočí, zamotá do kozelce, protáhne až někde u dna a pak vyplivne jak bezmocné mimino.

Jsem rád, že se můžu vůbec nadechnout. Mám odřená záda, téměř utrženou nohu a zoufale hledám surf, který je 20 metrů ode mne. Po prvním vzpamatování to celé začíná nanovo.

Tak a máme tu první předpoklad přežití. Propádlovat, proplout a probojovat se až za vlny. Dělá se to tak, že menší vlnu se s prknem před sebou snažím jakoby přeskočit, do těch větších ještě před zlomením zapíchnu špičku surfu, přitisknu se k němu a vlnu v pohodě propluji. Časem zjistím, že čím méně zuřivých a náhlých pohybů, tím lépe.

Konečně jsem v bezpečí kousek za prostorem, kde se vlny lámou. Nastává fáze číslo dvě. Čekám na tu pravou vlnu.

Ideální je ležet už na prkně buď tak šikovně, aby měl člověk obě ruce volné a mohl rychle kraulovat tam, kam potřebuje, nebo držet se jen jednou rukou prkna a pádlovat tou druhou volnou.

body-surfing

Brzy zjišťuji, že najít a vystihnout tu nejlepší vlnu je opravdová vyšší dívčí. A tak zkouším nahodile ty, co přijdou a připadají mi trochu větší. Ale je tu další problém. Jak se k nim rychle a správně dostat.

Na začátku totiž vůbec nevím, jak se naštelovat. Důležitý je směr natočení. Ideální je být pootočený k pobřeží, volně pádlovat a přes rameno sledovat blížící se vlny. V okamžiku, kdy se ta pravá přiblíží, zrychluji pádlování jak šílenec.

A když se to povede...

Desítka pokusů vede jen ke dvěma marným výsledkům. Ty první končí již popsanou pračkou, druhé tím, že vlna mi prostě ujede pod surfem.

Koukám kolem sebe, ale ostatní jsou na tom stejně. Až na dva malé špunty - bráchy, kteří na surfech kolem mne lítají už dvě hodiny jak piloti tryskáčů. Nutno dodat, že vzbuzují všeobecnou pozornost. Snažím se to okoukat.

První postřeh zní: nebát se šílené vlny. Druhý: když se vlna láme či zlomí, zalehnout prostě na surf a co nejvíc stlačit jeho špičku dolů. Jako byste chtěli dostat ho ke dnu. Výsledek je fantastický.

Z ničeho nic pode mnou surf vystřelí jak z praku. Už nejsem ponožkou v pračce. Jsem v jiné dimenzi. Cítím, jak mne vlna popadla a mohutně zatáhla ke břehu. Řítím se jako stíhačka.

Je to úžasný pocit a po té stovce předchozích marných pokusů to trvá nekonečně dlouho, než se zadrhnu na písku u nohou krásné Salvadorky.

Křičím nadšením, vyskakuji na nohy a zvedám ruce k nebi jak olympijský vítěz. Jsem king surfingu. Salvadorka se pobaveně usmívá a dva špunti profíci na mne uznale volají: "Dobrý, dobrý...“


Salvador

Malá země na pacifickém pobřeží Střední Ameriky má kromě sopek a krásné přírody i pláží i mayské památky a vynikající kávu. Navíc další úchvatné přírodní krásy, zachovalá mayská města, jsou i v sousedním Hondurasu a Guatemale.



Může se hodit


Jak se tam dostat

Exotický Salvador a poprvé pro Čechy i pacifické pobřeží jsou od začátku roku 2008 snadno přístupné díky charterovým letům z Prahy, které vypravuje cestovní kancelář Exim Tours.

Letadlem typu Airbus trvá let z Prahy do Salvadoru 14 hodin včetně technické zastávky v Dominikánské republice.

Autor:


Nejčtenější

Světová hvězda Instagramu fotila na Lipensku. Chce si tu koupit dům

Hvězda Instagramu Christina Tan z Indonésie fotila v okolí Lipna.

Její fotografie mají na sociálních sítích miliony zhlédnutí. Christina Tan z Indonésie patří na Instagramu k...

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...



Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Trendy nejlepších restaurací světa. Co objevili čeští kuchaři na cestách?

Kachní prsa s kachními játry foie gras v La Verandě – inspirace ze Singapuru

Návštěva nejlepších restaurací světa je zážitek, na který se nezapomíná. Co všechno v nich hosty čeká, prozradí...

Další z rubriky

Trendy nejlepších restaurací světa. Co objevili čeští kuchaři na cestách?

Kachní prsa s kachními játry foie gras v La Verandě – inspirace ze Singapuru

Návštěva nejlepších restaurací světa je zážitek, na který se nezapomíná. Co všechno v nich hosty čeká, prozradí...

Jak dostat mrtvého blíž k nebi. V Sagadě dávají rakve na skálu

Tradice zavěšování rakví na skály je v Sagadě stará až dva tisíce let.

Filipínská Sagada je jedním z míst, kde stále můžete zahlédnout rituální pohřbívání z dob dávno minulých. Odlehlé...

Ohně, středověk a úžasné masky. Slavnost trubačů v Alsasku vás uhrane

Nádherný svátek trubačů v Alsasku - Pfifferdaj

Mezi Porýnskou nížinou a pohořím Vogézy leží jeden z nejmenších, ale zato nejhezčích regionů Francie. Podzim je v...



Najdete na iDNES.cz