Sáhněte si až na dno...České republiky

  • 16
Soutěsky Kamenice v Národním parku České Švýcarsko patří k nejkrásnějším koutům naší přírody. Pokud se jimi vydáte brzy po ránu shora dolů, vyhnete se davům a můžete získat pocit, že scházíte na dno České republiky.

 

 

Zvolte opačný směr proti davům

Nejnižší bod České republiky o nadmořské výšce 117 m (někde se uvádí též 116 m) se nachází u hladiny Labe v místě, kde naše největší řeka vtéká do Německa. Významný zeměpisný bod leží nedaleko Hřenska – nejznámějšího turistického centra Národního parku České Švýcarsko.

Výlety do nejníže položené obce naší vlasti má svůj obvyklý řád a rytmus: přijíždí se ráno nebo dopoledne a vyráží se proti toku Kamenice do soutěsek. Pak následuje výstup na Mezní Louku a pokračuje se přes Pravčickou bránu zpět do Hřenska. Tuto trasu o délce 5 až 6 hodin, na niž se v sezóně vydávají každý den davy výletníků, vymysleli průkopníci zdejšího turistického ruchu již koncem 19. století. Zatraktivnili ji nejenom výstavbou několika výletních restaurací, ale hlavně zprůchodněním do té doby neprůstupné soutěsky Kamenice.

Jít tuto trasu klasickým způsobem znamená proplétat se mezi davy převážně svátečně vybavených a nepříliš zdatných výletníků, což nemusí být zrovna lákavá záležitost. Stačí však výlet pojat opačně a rázem máte postaráno o skvělé zážitky z liduprázdné a divoké přírody.



Kamenice v Divoké soutěsce
SÁHNĚTE SI NA DNO ČESKA - ZDE

Liduprázdné ráno v kaňonu Kamenice

Pokud přijedete ranním autobusem na Mezní Louku, zjistíte, že hospoda i kemp ještě spí. Je teprve něco krátce po osmé a stezka směřující lesem dolů k řece zeje prázdnotou. Všude je ticho a ptáci předvádějí svůj obvyklý ranní koncert.

Modrá a posléze žlutá (ta je pouze na nejnovějších mapách) značka vás zhruba po půlhodince dovedou na dno kaňonu, k úžasné řece Kamenici obklopené stěnami pískovcových skal. Znalci tvrdí, že v tuto dobu bývá kamenická soutěska nejkrásnější – ranní sluneční paprsky a dosud neprobuzené stíny předvádějí hru neopakovatelných kontrastních scén. Také živočichové se ještě neschovali před přicházejícími davy a je možné zahlédnout vznášející se volavku nebo mihnoucího se barevného ledňáčka.

Stezka vede po pravém břehu, na mnoha místech po visutých železných lávkách nad řekou. Příroda okolo je fantastická – řeka se prodírá v četných peřejích přes popadané kmeny a balvany, skalní stěny končí až ve vodě a tam kde ne, zakrývá ji příkrov bujného listnatého lesa.



Visuté železné lávky v Divoké soutěsce

Může se hodit

JAK SE DOSTAT DO HŘENSKA

Autobusem – jezdí sem autobus z Děčína, který dále pokračuje na Mezní Louku a do Mezné. Vhodný spoj vyjíždí z Děčína v 7.45, pak až odpoledne.

Vlakem – osobním vlakem lze dojet z Děčína do železniční stanice Schöna, která se nachází hned naproti Hřenska na německém (levém) břehu Labe. Pak je ovšem nutno použít přívoz přes Labe. Tohle spojení je mnohem častější než autobusové, taky však mnohem dražší, protože se cestuje přes území Německa (nutný je občanský průkaz nebo pas).

DALŠÍ INFORMACE

www.soutesky-hrensko.cz
www.hrensko.cz
www.soutesky.cz

Nikým nerušeným tichem Divoké soutěsky

Nezdržujete-li se příliš fotografováním, zhruba za dvacet minut vás most převede na protější břeh a jste na počátku Divoké soutěsky. Ta je neprůchodná a chtě nechtě musíte dát zavděk lodičkou.

Převozníci by měli fungovat od 9.00, avšak s tak brzkými návštěvníky a zvláště v "protisměru" se zpravidla nepočítá. Pokud nechcete již nadále vychutnávat ticho a liduprázdnost, můžete zavolat na uvedený mobil a lodička se brzy objeví zpoza skal. Jede se i kvůli jednomu pasažérovi.

Divokou soutěskou se jezdí na lodích od roku 1898 a na zhruba 450 m je k vidění řada zajímavých skalních útvarů převážně zvířecí podoby: lední medvěd, želva, žralok, chameleón a velryba patří k obyvatelům soutěsky.

Efektní bývá také vodopád na Kachním potoce před nástupem na lodičku, který se též nazývá "studánka štěstí". Bohužel po většinu roku je zcela vyschlý. S těmito i mnoha dalšími zajímavostmi vás během 15 minut jízdy seznámí lodivod, ovládající bárku dlouhým bidlem.

Po výstupu na břeh pokračujete opět po svých a zakrátko dojdete k rozcestí značených cest a lávce přes řeku. Lokalita zvaná Mezní můstek je zajímavá tím, že v minulosti tvořila jeden z mála přechodů přes Kamenici. Stával tady kamenný most a z Mezné do Růžové se po tzv. kostelní stezce chodilo v neděli na bohoslužby, nosili se tudy děti ke křtu i nebožtíci na hřbitov.



Začátek plavby v Divoké soutěsce

Tichou soutěskou do hlučného Hřenska

Od Mezního můstku vás další kilometr dělí od výletní restaurace v Tiché neboli Edmundově soutěsce. Přírodní scenérie se příliš nemění, pouze stezka vede místo po železných lávkách uměle vysekanými tunely v pískovcových skálách, které vytvořili italští dělníci. Kaňon Kamenice je pořád liduprázdný, davy zezdola ještě nestačily dorazit.

Plavební úsek na Edmundově soutěsce měří 960 m a je v provozu od roku 1890. I zde můžete při troše fantazie spatřit různá zkamenělá zvířata, největší atrakcí je však asi desetimetrový umělý vodopád, který převozník spustí z pravobřežní skály zatažením za lano.

Přestože délka plavební trasy je dvojnásobná než v Divoké soutěsce, platíte stejných 50 Kč jako při předchozí jízdě, což je v tomto směru absolvování kamenického kaňonu příjemný nepoměr. Při plavbě začínáte také potkávat první plně obsazené loďky s turisty, kteří již dorazili od Hřenska. Po vystoupení na břeh pak již jdete až do Hřenska vyloženě proti davům.



Plavba Edmundovou soutěskou

Vstup do nejníže položené obce ČR je po hodinách strávených uvnitř ticha kamenického kaňonu tak trochu šok. Divokou a nespoutanou přírodu vystřídá během okamžiku centrum komerčního turismu. Kdysi malebné a klidné letovisko je přeplněné auty, burácivými motorkami a vietnamskými obchody s typickým sortimentem příhraničního kýče.

Pokud si nechcete zcela pokazit dojem, navštivte dvě skalní vyhlídky – Janovskou a Labskou. K první se dostanete po silnici směrem na Janov, k druhé po téměř neznatelné žlutě značené stezce mezi vietnamskými butiky.

Zajímavosti v okolí

Srbskokamenská neboli Ferdinandova soutěska – leží výše proti proudu Kamenice a byla jako první zpřístupněna turistům již v roce 1881, kdy Franz Fiedler zahájil plavbu na člunech od pily v Srbské Kamenici po jez u Dolského mlýna. Plavba byla ukončena roku 1940. Dnes můžete alespoň částečně do soutěsky nahlédnout ze skalní vyhlídky Ptačí kámen, kam vede modrá značka z Vysoké Lípy, resp. Mezní Louky.

Nejnižší bod ČR – má nadmořskou výšku 117 m a nachází se při hladině Labe v místě, kde naše největší řeka opouští české území a vtéká do Německa. Toto místo leží necelé 2 km severně od Hřenska a lze ho tušit při pohledu z Labské vyhlídky. Jinak k němu lze dorazit po silnici kolem Labe.

Pravčická brána – největší pískovcový skalní most ve střední Evropě, dostupný po červené turistické značce z Hřenska nebo Mezní Louky. Známá a vyhledávaná turistická lokalita.

 

Hřensko z Labské vyhlídky

Hřensko z Janovské vyhlídky

Časné ráno v Divoké soutěsce

Visuté železné lávky v Divoké soutěsce

Začátek plavby v Divoké soutěsce

Kamenice v Divoké soutěsce

Z plavby Divokou soutěskou

Výletní restaurace na konci Edmundovy soutěsky

Plavba Edmundovou soutěskou

Přívoz přes Labe v Hřensku

Železniční stanice Schöna z Labské vyhlídky nad Hřenskem (za ohybem Labe lze tušit nejnižší bod ČR)