Obyvatelé Sagady nepatří k těm, kteří by své příbuzné pohřbívali do země, ale naopak se je po staletí snažili uložit v rakvích co nejblíže k nebesům. Odhaduje se, že nejstarší rakev je zhruba 500 let stará. Mnoho rakví má na sobě kresbu ještěrky, která je místním symbolem dlouhověkosti a plodnosti.
Místní průvodci tvrdí, že nejvýše bývají zavěšené rakve těch lidí, kteří se těšili největší úctě. Do rakví se však umisťovali pouze lidé, kteří zemřeli přirozeně. Místní totiž věřili, že pokud se do rakve umístí malé dítě nebo člověk, který zemřel na nějakou nemoc, přinese to příbuzným smůlu.
Novější rakve poznáte na první pohled, tvarem se neliší od těch, které jsou používané například v Evropě. Nejstarší rakve ovšem bývaly vydlabané do kmenů stromů. Tyto rakve si podle tradice připravovali staří lidé sami před svou smrtí. Pokud na to neměli dost sil, výrobu si vzal na starost potomek nebo nejbližší příbuzný. Pokud byla rakev malá, došlo údajně i na lámání kostí.
Tradice zavěšování rakví do okolních skal je dva tisíce let stará. Někteří místní obyvatelé stále pohřbívají své blízké stejným způsobem, pokud si to ovšem mohou dovolit. Podle serveru Lonely Planet totiž místní bohové požadují za umístění jedné rakve na skálu posvátnou oběť 20 prasat a 60 kuřat.
Ústředním bodem pohřebních rituálů v okolí Sagady je kromě okolních skal také jeskyně Lumiang Burial Cave. U jejího vchodu můžete zahlédnout až 100 rakví.
Na rakve a volně položené ostatky ovšem narazíte také při prohlídce místního jeskynního systému. Atrakce s názvem Cave Connection nabízí několikahodinovou procházku podzemím a je hojně využívaná zahraničními turisty. Bohužel, někteří z nich si odnášejí kosti pozůstalých s sebou jako suvenýr.
Zavěšování rakví na skály můžete kromě Sagady spatřit také na některých místech v Číně a na indonéském ostrově Sulawesi. Kromě spirituálních důvodů se uvádí i čistě praktická stránka věci: k ostatkům na skalách se totiž nemohou dostat divoká zvířata.