Už jedenáct let vyjíždějí po vzoru potulných kejklířů na své pravidelné letní štace s pojízdným letním kinem manželé Věra a Jaroslav Kalátovi z Hostomic na Berounsku.
Zatímco většina lidí tráví dovolenou každý rok na jiném místě, oni ji prožívají na obvyklé trase Hostomice - Solenice - Jince - Katovice u Strakonic a končí na počátku září opět v Hostomicích. V posledních dvou letech rozšířili zastávky ještě o Úštěk v severních Čechách, Kamýk nad Vltavou a Zvíkovské podhradí v Jihočeském kraji. "Už patříme k posledním třem pojízdným kinům v republice. Ekonomicky je to stále složitější, ale držíme se zuby nehty," říká jednapadesátiletý invalidní důchodce Jaroslav Kalát. Pojízdné letní kino, jehož součástí je kromě stojanu na plátno a reproduktorů i devadesát laviček, koupili Kalátovi před třemi lety od města Hostomice. "Radnice tehdy rušila stálé kino a o pojízdné se neměl kdo starat," vysvětluje Kalát, který byl ve stálém biografu profesionálním promítačem od roku 1973 a pětadvacet let už pečuje také o kino pojízdné. "Do roku 1990 jsme v něm promítali v létě pouze v Hostomicích a nikam nejezdili," upřesňuje. Starostové obcí, kam Kalátovi se svým kinem zajíždějí, je vítají s otevřenou náručí a vycházejí jim maximálně vstříc. S nabídkou kulturních programů mají totiž během léta většinou problémy. Manželé Kalátovi však nikdy takto, pro někoho možná monotónně, strávené dovolené nelitovali. Filmový děj přenášený na bílé plátno celuloidovým obrázkovým pásem procházejícím promítacím přístrojem a bezprostřední reakce diváků pod širým nebem na něj, jsou pro ně větším lákadlem než sladké chvilky nicnedělání třeba u moře. "Vydělat se na tom určitě nedá. Například loni, kdy bylo léto takové všelijaké, jsme nakonec skončili se ztrátou pět tisíc korun. Navíc doba, kdy například před šestnácti lety přišly na filmy Vesničko má středisková nebo Sexmise téměř dva tisíce lidí, je zřejmě nenávratně pryč," odhaduje Kalát. Největšími nepřáteli promítání v plenéru jsou zima a déšť. V takovém případě zůstávají lavičky prázdné a kinu rychle narůstá ztráta. "Nepříjemné jsou i redukce vlakových spojů, jimiž odesíláme použité filmy. Dost často se trať uzavírá v deset hodin večer. My ale končíme s projekcí až po půlnoci. Pokud má být film promítán hned druhý den na jiném místě, musíme si ráno hodně přivstat a autem ho na nádraží odvézt," vysvětluje Kalát. Letos přichází na filmy promítané z Kalátovic pojízdného kina průměrně kolem stovky lidí. Ovšem na Tmavomodrý svět přišlo v Solenicích 212 a v Jincích 140 lidí. "Premiérové trháky však získáváme od distributorů se stále většími problémy. Odmítají nám je půjčovat. Argumentují relativně nízkou návštěvností v našem kině a také tím, že řada lidí se na námi promítané filmy dívá načerno zpoza plotu," říká Jaroslav Kalát. Neustálé konflikty s diváky, kteří by rádi viděli zajímavý film, ale nechtějí zaplatit 60 korun za vstupné, a hledají proto různé skulinky, jak se dostat do letního kina načerno, doprovázejí manžele Kalátovi na všech štacích. "Někdy chybí k fyzickému konfliktu opravdu jen málo. Nakonec se nám to ale vždy podaří nějak vyřešit, třeba i s podporou platících diváků. Volat na pomoc policii? To nemá smysl. Ta řekne, ať si to zajistíme pořadatelskou službou. Na tu ale nemáme," vysvětluje Kalát. A jak vidí budoucnost svého pojízdného kina? "Pokud nám vydrží entuziasmus, dokážeme ze vstupného pokrýt alespoň náklady, a pokud nám nezkolabuje technika, která už má taky svoje léta, tak tu káru potáhneme dál," říká odhodlaně.
Zatímco většina lidí tráví dovolenou každý rok na jiném místě, oni ji prožívají na obvyklé trase Hostomice - Solenice - Jince - Katovice u Strakonic a končí na počátku září opět v Hostomicích. V posledních dvou letech rozšířili zastávky ještě o Úštěk v severních Čechách, Kamýk nad Vltavou a Zvíkovské podhradí v Jihočeském kraji. "Už patříme k posledním třem pojízdným kinům v republice. Ekonomicky je to stále složitější, ale držíme se zuby nehty," říká jednapadesátiletý invalidní důchodce Jaroslav Kalát. Pojízdné letní kino, jehož součástí je kromě stojanu na plátno a reproduktorů i devadesát laviček, koupili Kalátovi před třemi lety od města Hostomice. "Radnice tehdy rušila stálé kino a o pojízdné se neměl kdo starat," vysvětluje Kalát, který byl ve stálém biografu profesionálním promítačem od roku 1973 a pětadvacet let už pečuje také o kino pojízdné. "Do roku 1990 jsme v něm promítali v létě pouze v Hostomicích a nikam nejezdili," upřesňuje. Starostové obcí, kam Kalátovi se svým kinem zajíždějí, je vítají s otevřenou náručí a vycházejí jim maximálně vstříc. S nabídkou kulturních programů mají totiž během léta většinou problémy. Manželé Kalátovi však nikdy takto, pro někoho možná monotónně, strávené dovolené nelitovali. Filmový děj přenášený na bílé plátno celuloidovým obrázkovým pásem procházejícím promítacím přístrojem a bezprostřední reakce diváků pod širým nebem na něj, jsou pro ně větším lákadlem než sladké chvilky nicnedělání třeba u moře. "Vydělat se na tom určitě nedá. Například loni, kdy bylo léto takové všelijaké, jsme nakonec skončili se ztrátou pět tisíc korun. Navíc doba, kdy například před šestnácti lety přišly na filmy Vesničko má středisková nebo Sexmise téměř dva tisíce lidí, je zřejmě nenávratně pryč," odhaduje Kalát. Největšími nepřáteli promítání v plenéru jsou zima a déšť. V takovém případě zůstávají lavičky prázdné a kinu rychle narůstá ztráta. "Nepříjemné jsou i redukce vlakových spojů, jimiž odesíláme použité filmy. Dost často se trať uzavírá v deset hodin večer. My ale končíme s projekcí až po půlnoci. Pokud má být film promítán hned druhý den na jiném místě, musíme si ráno hodně přivstat a autem ho na nádraží odvézt," vysvětluje Kalát. Letos přichází na filmy promítané z Kalátovic pojízdného kina průměrně kolem stovky lidí. Ovšem na Tmavomodrý svět přišlo v Solenicích 212 a v Jincích 140 lidí. "Premiérové trháky však získáváme od distributorů se stále většími problémy. Odmítají nám je půjčovat. Argumentují relativně nízkou návštěvností v našem kině a také tím, že řada lidí se na námi promítané filmy dívá načerno zpoza plotu," říká Jaroslav Kalát. Neustálé konflikty s diváky, kteří by rádi viděli zajímavý film, ale nechtějí zaplatit 60 korun za vstupné, a hledají proto různé skulinky, jak se dostat do letního kina načerno, doprovázejí manžele Kalátovi na všech štacích. "Někdy chybí k fyzickému konfliktu opravdu jen málo. Nakonec se nám to ale vždy podaří nějak vyřešit, třeba i s podporou platících diváků. Volat na pomoc policii? To nemá smysl. Ta řekne, ať si to zajistíme pořadatelskou službou. Na tu ale nemáme," vysvětluje Kalát. A jak vidí budoucnost svého pojízdného kina? "Pokud nám vydrží entuziasmus, dokážeme ze vstupného pokrýt alespoň náklady, a pokud nám nezkolabuje technika, která už má taky svoje léta, tak tu káru potáhneme dál," říká odhodlaně.
