Před očima mi běží vzpomínky - na 115 kilometrů širokých dálnic italského Livigna.
Na semafor na rakouském ledovci Stubai, který pouští na sjezdovku podél vleku Daunferner carvery ve čtvrtminutových intervalech, aby si mohli šířku svých oblouků v klidu vychutnat.
Na Kronplatz, horu ve tvaru homole, kde se můžete pouštět do kreslení vlnovek ze všech stran.
Na La Masse ve francouzském středisku Les Menuires, která je tak trochu odstrčená od stovek kilometrů lyžařského eldorada Tří údolí, a snad právě proto tu najdete tolik místa na svoje řádění.
Kde v Česku?
Podobné oázy v Česku nehledejte. Nenašli byste je. České hory nejsou Alpy. Několik sjezdovek vhodných pro carving tu ale přeci jen je. Čertova hora v Harrachově není sice holá jako Kronplatz, místo na pořádně širokou sjezdovku na ní ale zbylo.
Úctyhodné rozměry červené sjezdovky si ostatně můžete v klidu prohlédnout už cestou do 1 020 metrů nadmořské výšky. Vyveze vás pohodlná sedačka s pojezdovým kobercem. Přibližně za deset minut se dostanete k rozcestníku na vrcholu Čertovy hory.
Tady si můžete vybrat. K mání jsou dvě červené sjezdovky, jednička a dvojka, jedna černá - úzká a nepravidelně upravovaná, a modrá turistická. Jedna z červených, černá a modrá se znovu spojují na druhé straně hory, Rýžovišti.
Nás teď ale zajímá druhá strana. Červená "dvojka" začíná plochou částí, podélně rozdělenou plotem na dvě poloviny. Cestou po hřebínku můžete alespoň oprášit techniku jízdy. Po asi dvou stech metrech dojedete k pravotočivé zatáčce s mohutným terénním zlomem. Hodně lyžařů se tu zastavuje. Vybírají si "svou" trasu a čekají na volné místo.
Než se dostanete do míst, kde se sjezdovka znovu trochu zužuje a svah je mírnější, máte dost času i místa na pořádně dlouhé a vyříznuté oblouky.
Parádní manšestr po ránu
Celý úsek je přehledný a šíře svahu na české podmínky až ohromující, i tak se ale stává, že je kopec plný lyžařů. Pokud jste však pravověrní carveři, stejně si trochu přivstanete. Vyplatí se to. První jízdy po čerstvém manšestru jste pak na sjezdovce téměř sami. Volná bývá sjezdovka také téměř celé sobotní dopoledne, kdy se střídají turnusy především zahraničních turistů.
Když minete spodní část vleku a projedete esíčkem pod přemostěním od stadionu, dojedete ke spodní stanici lanovky. Cesta na vrchol může začít znovu.
Podobná sedačka obsluhuje i druhou stranu kopce - Rýžoviště. Asi nejzajímavější je tu červená „jednička“, která je ale o dost užší a členitější než její sestra.
Na celý areál vám stačí jedna permanentka. Za celý den lyžování za ni dospělý dá 590 korun, pro dítě stojí 475 korun.
| Více o středisku včetně webkamery - ZDE |
