Své úlovky prodává jedné z mnoha zdejších firem, jejichž výkupny jsou rozloženy podél kanálů spojujících tři ramena Dunaje a desítky zdejších jezer. Rybáři přes týden žijí na jejich březích ve starých stanech či prostých rákosových chatách, okolo nichž pobíhají polodivocí psi. Jen na víkend jezdí do vesnic na kraj delty ke svým rodinám. "Teď není ta správná sezona," komentuje Florinův úlovek Lucian, šéf výkupní stanice s názvem "Litcov kilometr 22". "Všechno záleží na štěstí, ale když to jde dobře, tak rybáři vozí čtyřicet i padesát kilo ryb denně a mohou si vydělat dost peněz," vysvětluje Lucian na zašlém molu.
Firma, pro kterou Lucian pracuje, sídlí na jižním okraji delty v Murghiolu. Každý den malý člun přiveze do Lucianovy stanice, zelenobílého dřevěného baráku s rákosovou střechou postaveného v roce 1935, ledové kostky, které se nadrcené dávají do kádí s ulovenými rybami. Zpátky odváží v ošuntělých lavorech ryby k dalšímu zpracování. "Denně přijede tak deset rybářů," říká Lucian. "Mají s námi uzavřené smlouvy."
Rybáři jako Florin jsou tvrdí chlapi. Většina jich ve svých podlouhlých špičatých lodicích vesluje, protože si nemohou dovolit koupit motor. Oblečeni jsou hlavně ve starých maskovacích uniformách a potrhaných rybářských oblecích a na hlavě mají kulicha či ošoupanou kšiltovku. Na vodě, která je tu hlavní dopravní tepnou, jsou asi od čtyř hodin ráno, přes poledne se jdou schovat před sluncem a navečer znovu vyrážejí. Jsou to šlachovití chlapíci, mluvící směsí rumunštiny a slovanských slov.
Většina obyvatel delty jsou totiž potomci Rusů a Ukrajinců, kteří sem přišli před dvěma sty lety. Když mají dobrý lov, mohou si měsíčně vydělat dva až tři miliony lei, což je v přepočtu asi čtyři a půl tisíce korun. To není ani na rumunské poměry mnoho, a proto jejich strava sestává hlavně z úlovků. Dunajská delta je bohatá na mnoho druhů ryb. Převládají karasi, candáti, štiky a kapři.
V nekonečných kanálech a jezerech se chytají hlavně do sítí natrvalo umístěných v mělkých vodách. Oblast je prohlášena rezervací a chráněna - alespoň teoreticky. Rybářům je to jedno. Mají povoleno chytat kromě toho, co prodají, denně pět kilo ryb pro svoji potřebu. Nikdo to ale nekontroluje. A jen málokdo z rybářů na rybách zbohatne. "Rybaření, to je loterie. Dneska chytíš, zítra ne," říká flegmatický Lucian. "Já sám už ryby moc nechytám," dodává muž v modrých holínkách a pomáhá přistát další lodici s hubeným úlovkem karasů.
