Zcela unikátní je pak Leprosárium - je poslední v Evropě

Taky můžu jenom doporučit. Vůbec celá část Rumunska, která byla dřív součástí Uher (cca polovina Rumunska) je velmi bohatá na památky a navíc v krásné krajině. Z větších měst určitě stojí za návštěvu Brašov, Arad, Oradea, Alba Iulia, Kluž, nebo třeba Bistrita. Klasika je samozřejmě Sigishoara a všechny městečka a vesnice s opevněnými kostely.

A mezi tím Vám uchvátí peněženku.

Loni jsem navštívila obě města a Sibiu na mě udělalo větší dojem.

Potká Roubíček Tausiga. "Copak sou tak veselí; pane Tausig ? Co bych nebyl - budu se ženit. Nepovídaj a koho si budou brát ? Rózů Kranz ! Snad ne Rózu Kranz z Téméšváru ? Přesně tu ! Že sou to voni - neberou si ji !!! Já vim; vona je mooc pěkná ženská - ale měl jí celej Témešvár ! Tak šalom a pamatujou co sem jim řek." Za měsíc se potkaj zas. "Pane Tausig voni zářej štěstím ! Co by ne pane Roubíček. Oženil sem se ! Snad ne za Rózu Kranz ? Jaja; za Rozinečku. Já vím co mi říkali - tak sem se jel do toho Téméšváru podívat - a je to docela malý městečko..."

V úterý sme se odtud vrátily, naposled sem tam byl v roce 1986 a představa, že v tom samém městě budem spát, mě trochu trápila. Temešvár a Sibiň sou fakt moc pěkný města a už to tam vypadá jak kdekoliv v Evropě.

Rumunsko doporučim každému.. Byl jsem tam poprve v roce 2004 kdy se o něm jeste dalo mluvit jako o mirne zaostalém (v rámci Evropy) ale diky evropským fondům ta zeme dělala kazdy rok skoro neuveritelny pokrok. Někomu to prijde ze už to není to prave rumunsko s cestami bez asfaltu a arezavymi daciemi ale místním se urcite zije líp.

Me prijde ze i v Bukuresti je stale videt prave rumunsko :-)

Jó, banátští Švabové. Němci v Rumunsku. Moc známí v Česku nejsou, že ?

Ale ve zhruba stejné oblasti jsou přeci i Češi.

Asi stejně tak známí, že ??

Loni jsme byli v Eibentálu (Tisové údolí). Žijí tam fajn lidi, jeden místní hoch nás provedl nádhernou jeskyní, světlo pouze z mobilů, procházka skončila v Dunaji a odvezli nás člunem. Ten hoch používal krásnou staročeštinu. Na otázku, jestli se mnou půjde na vyhlídku, odpověděl "ne, již jsem toho kopce syt." Je zvláštní pocit domluvit se česky v cizině a pít tam čepovanou Kofolu. Jejich pivo bylo fajn. Jen pozor na volné psy na pastvinách, doporučuje se chodit ve skupině. Opravdu tam žijí příjemní lidi, dělají výborná jídla a dá se s nimi moc zajímavě povídat. Vůbec to nemají jednoduché, ale nestěžují si, berou život tak, jak probíhá, člověk si pak uvědomí, jak je občas rozežraný a hloupě naštvaný kvůli hloupostem. Nejsou to žádní pitomci, ale šikovní lidi. Jen je otázka, jak dlouho to tam vydrží, mladí se stěhují za prací pryč.