Calimanu dominuje 4 km dlouhý nejvyšší hřbet převyšující 2 000 m nad mořem.

Calimanu dominuje 4 km dlouhý nejvyšší hřbet převyšující 2 000 m nad mořem. | foto: Martin Janoška, pro iDNES.cz

Divoká krása rumunských hor Căliman. Tip pro drsné horaly

  • 72
Ucítit síru, zažít peklo a vidět dvanáct apoštolů! To vše si můžete dopřát během drsného putování po Národním parku Căliman v severním Rumunsku, který chrání nejvyšší a také největší sopku v Karpatech.

Tip na dovolenou

Jste dobrodružné povahy? Máte rádi hory? Vyberte si zájezd do Rumunska na Dovolena.iDNES.cz.

Pohoří Căliman rozhodně nepatří k destinacím, kde by se to turisty zrovna hemžilo. Není se ani čemu divit, neboť putování zdejší přírodou je opravdu náročné. Tak jak to v rumunských horách bývá zvykem, je nutné vzít batoh, naplnit jej vším nutným alespoň na čtyřdenní přežití a psychicky se připravit na obtížné putování.

Sopka zavánějící sírou

Căliman je součástí řetězce vulkanických pohoří, které provázejí karpatský horský oblouk. Jeho sopečný původ přesvědčivě prozrazuje kruhový půdorys a podkovovitě stočený hřeben. V podstatě se jedná o vyhaslou sopku obrovských rozměrů, která se navršila během opakovaných erupcí a lávových výlevů v třetihorách.

Dnešní nejvyšší vrchol Pietrosul dosahuje úctyhodných 2 100 metrů. Částečně zachovalý kráter sopky tvoří sníženinu uprostřed pohoří, lemovanou podkovou horkých hřbetů. V kráteru se dochovaly mocné nánosy síry, které se v minulosti staly předmětem rozsáhlé těžby. Uprostřed hor tak vznikl obrovský důl, který požíral dlouhá léta bezohledně své okolí.

Devastace přírody a krajiny dosáhla vrcholu za neblaze proslulého Ceauşescova režimu, kdy vzaly za své i unikátní lávové jeskyně s bohatou výzdobou neobvyklých minerálů. Krátce po revoluci byl provoz dolu zastaven. Právě bohaté naleziště síry stálo u zrodu názvu Sirné hory, který Călimanu přiřadil Miloslav Nevrlý v Karpatských hrách, kultovní knize o rumunských horách.

Sirný důl uprostřed divočiny

Jakmile se ocitnete v centrálních nejvyšších partiích Călimanu, neodtrhnete zrak od opuštěného sirného dolu, který je bizarním zpestřením velehorské krajiny. Tvoří ho troska částečně odtěženého kopce Negoiu Romanesc, lemovaná po úbočích ohromnými haldami výsypek, a vlastní mnohoetážová díra do země pod východním torzem kopce. Nejkrásnější pohled do "sirné díry" nabízí vrchol Reţitiş (2 021 m) s meteorologickou stanicí.

Celý důlní komplex je dnes opuštěný, včetně rozpadajících se domků bývalé hornické osady Luana. Zbyl jen pach síry a ohromné haldy hlušiny, které přívalové deště pravidelně splachují do údolí Neagra Şarului.

Kráter bývalé sopky

Mužský klášter pod vrchem Cerbul

Díky činnosti dolu vede přes celý masiv Călimanu z jihu na sever silnice sjízdná terénními vozy. Občasný řev motorů proto patří k typickému koloritu okolní podivuhodné krajiny, která snese v dnešní době označení pustá divočina.

Většinu území pokrývají převážně smrkové lesy, které v hřebenových partiích přecházejí do bujných a těžce průchodných porostů kosodřeviny a jalovců. Vyskytuje se rovněž borovice limba, jež zde tvoří jednu z mála životaschopných populací v rumunských Karpatech. Lesy jsou plné hub, louky využívané tradičně na pastvu ovcí a koní zdobí květy kýchavic, arnik, konikleců a upolínů. Nechybějí velké karpatské šelmy jako medvěd, vlk a rys, žije tu i kočka divoká, tetřev a vydra.

Zbytek kopce Negoiu Romanesc ze sedla Negoiu

Dvanáct apoštolů

Asi nejznámějším místem Călimanu je skalní útvar Dvanáct apoštolů, který je krajinnou dominantou a ozdobou stejnojmenného kopce (1 711 m) na západním okraji kráteru. Bizarní uskupení fantasticky modelovaných skal ze sopečných vyvrženin připomíná zkamenělé lidské i zvířecí bytosti. O jejich vzniku kolují mezi místním lidem starobylé lidové pověsti. Na vrcholky zdánlivě nepřístupných skal, čnící nad okolní les, lze celkem pohodlně vystoupit a pokochat se pohledem na okolní nekonečný horský svět s roztroušenými vesničkami hluboko v údolích.

Další zdaleka viditelnou dominantou pohoří je nejvyšší, asi čtyři kilometry dlouhý hřbet lemující jihozápadní okraj bývalého kráteru. Vystupuje jako příkrá střecha nad okolní kopce a jeho nejvyšší bod tvoří malá pyramida Pietrosulu (2 100 m), nejvyššího kopce v pohoří. Je to jediná malá partie, kde pohoří získává vysokohorský, alpínský ráz. Právě nahoře na jižním okraji kráteru je velmi patrný rozdíl mezi vnějšími svahy vyhaslé sopky a vnitřními srázy někdejšího kráteru. Zatímco na jih se pohoří uklání velmi pozvolně a mírně, na sever do kráteru spadají příkré lavinózní svahy.

Vrch 12 Apoštolů (1 775 m) zdobí bizarní andezitové skály.

Peklo Călimanu

Putování Călimanem se může mnohdy  velmi snadno proměnit v peklo. Pomineme-li letní bouřky, pak představují velké riziko samy turistické chodníky. Nejsou totiž zrovna v nejlepším stavu, často se ztrácejí v neprůchodných porostech kosodřeviny a jalovců. Těch jsou tu doslova houštiny a několikahodinová chůze přes ně mění romantické putování doslova v peklo. Větve dřou nohy, šlehají do tváří a chytají se za batohy. Tempo pochodu se rapidně snižuje, síly ubývají a turistické značky mizí. Pokud navíc prší, pláštěnka se potrhá a člověk je mokrý hned dvakrát, jednou od deště a podruhé ještě mnohem víc od šlehajících větví.

Dalším rizikem jsou pověstní pastevečtí psi, o nichž píše v souvislosti s Călimanem docela dramaticky i Miloslav Nevrlý v Karpatských hrách. Kontaktu s nimi se nelze při putování pohořím vyhnout, jelikož pastviny se rozprostírají hlavně v hřebenových partiích, kudy vedou turistické chodníky. Hůl na udržení bezpečné vzdálenosti dorážející psí smečky je stejně nezbytná jako putování ve větší, alespoň tříčlenné skupině lidí.

Obávaní pastevečtí psi

Problém představuje také nedostatek vody. Nahodilé hledání pramínků nemusí být vždy úspěšné, proto je dobré si předem zjistit vhodná místa k táboření, u nichž jsou většinou i vydatné a nevysychající prameny. Rozhodně se vyplatí nést s sebou zásobu vody na celý den. Ve vyložené nouzi je možné zakotvit v chatě vedle meteorologické stanice na vrcholu Reţitiş (2 021 m). K dispozici jsou jednoduché palandy, pivo a kořalka, plynový vařič a dešťová voda nachytaná z okapu proděravělé střechy.

Kudy na Căliman

Ideálním východiskem na Căliman je vesnice Gura Haitii, která leží na severním úpatí pohoří v místě, kde došlo k proražení sopečného kráteru. Při dobré kondici a počasí lze odtud vystoupit na hřeben k Dvanácti apoštolům, za tři dny obejít podkovu bývalého kráteru a vrátit se zpět. Do Gura Haitii jezdí čtyřikrát denně autobus z 25 km vzdáleného lázeňského města Vatra Dornei, které má dobré železniční spojení i s Českou republikou.

Pastevec s dotěrnými psy na polaně Tamaului

Na vrcholu bývalé sopky – vpravo srázy do kráteru

K Dvanácti apoštolům lze však dojít i pěšky z Vatra Dornei po značce modrý trojúhelník. Cesta by měla trvat osm hodin, vzhledem ke špatnému značení a četným polomům je třeba počítat raději víc. Zajímavostí této varianty je mužský klášter pod vrchem Cerbul, v jehož okolí chodí po hřebenových loukách mniši v černých kutnách na houby a byliny. Poblíž je také tábořiště s dřevěným přístřeškem a pramenem.

Dalším záchytným bodem při putování Călimanem je tábořiště u cesty Maria Terezia, která traverzuje ze severní strany hřbet s nejvyšším vrcholem Pietrosul. Výstup na něj od tábořiště zabere zhruba dvě hodiny.

Může se hodit

Jak se dostat na Căliman
Skupině alespoň dvou lidí se vyplatí cestovat do Rumunska vlakem přes Budapešť, zpáteční otevřená jízdenka se slevou City star nevyjde na osobu více než 3 000 Kč (při větším počtu osob se ceny snižují). Úroveň rumunských vlaků, zejména rychlíků, je dobrá.

Výhodnými nástupními místy na Căliman je lázeňské letovisko Vatra Dornei (na severu) a město Topliţa (na jihu), kam se lze od nás dostat vlakem pouze s jedním přestupem v Budapešti.

Obavy není třeba mít ani z cesty vlastním vozem, případné hlídání zaparkovaného auta lze snadno za drobnou úplatu domluvit s místními domorodci.

Poznatky z Călimanu s ohledem na poměry v jiných rumunských horách:

  • nepříliš dobré značení
  • špatný stav turistických stezek
  • časové údaje na sporých směrovkách jsou se zátěží obtížně splnitelné
  • silně zalesněný, orientačně náročný terén
  • dotěrní pastevečtí psi
  • téměř liduprázdné pohoří
Căliman

Căliman

, pro iDNES.cz