Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rudé Karvinsko nabízí kontrasty jako v Brazílii

  14:00aktualizováno  14:00
Černouhelné doly a měsíční krajina, které je lépe se na sto honů vyhnout. Takhle si většina lidí představuje Karvinsko. Pokud sem ale vyrazíte, najdete úžasný kraj plný kontrastů, paradoxů a neuvěřitelných příběhů, které jako nikde jinde připomínají naši nedávnou komunistickou historii.

Měsíční krajina u Stonavy | foto: Martin JanoškaiDNES.cz



Klikněte na mapku

Já jsem horník, kdo je víc?

Putování po Karvinsku lze výstižně nazvat jako exkurzi po stopách bývalého komunistického režimu, který zde po roce 1948 těžkým způsobem poznamenal celý region. Především bezohlednou těžbou uhlí spojenou s vytvářením měsíční krajiny bez známek života, rozbíjením dřívější přirozené identity kraje, masivní migrací obyvatelstva a ničením staletých lidských vazeb.

Mnohá města a vesnice zmizela z povrchu země, aby se vzápětí v podobě panelákových sídlišť objevila pod stejným názvem o několik kilometrů dál. Lidí se nikdo na nic neptal. Aby byl klid, obdrželi sociální a materiální výhody, horníci za sebezničující práci v dolech dostávali nejvyšší platy v republice.

Vykradenou lidskou duši komunisté zaplácli uměle vytvořenou představou vysoké společenské prestiže – "já jsem horník, kdo je víc?“

Po revoluci však nastaly další zásadní změny. Většině obyčejných lidí zmizely výhody, platy i prestiž, zbyly jenom pocity zklamání a vzpomínky, že předtím to bylo lepší. Není proto divu, že právě v karvinském regionu získávají komunisté celostátně největší sympatie i procenta ve volbách.

Bludištěm architektonických stylů

Začněme třeba v Bohumíně. Dnes pohraniční průmyslové město, kdysi největší železniční uzel rakousko-uherské monarchie s přímým spojením do Vídně, Berlína, Krakova a Košic.

V samotném městě toho moc k vidění, návštěvníky ze vzdálenějších krajů však patrně zaujme cihlová architektura místních staveb, která prozrazuje příslušnost k historickému Slezsku.

O něco mladší státní útvar připomínají pro změnu betonové řopíky, roztroušené v polích mezi Bohumínem a sousední Dolní Lutyní – až sem sahalo v roce 1938 předválečné Německo.

V Dolní Lutyni nevynechte Rakusovu stodolu na okraji obce nedaleko zatopené pískovny. Hezká, doškem krytá památková stavba z roku 1803 slouží jako svědek, že dnešní průmyslem zničený kraj měl před megalomanskou těžbou uhlí převážně zemědělský charakter.

Dolní Lutyně sama o sobě těžbou dotčena nebyla, takže podél cesty je vidět původní rozptýlená zástavba. Také je patrné, že mnohé domy, postavené v minulosti bez ohledu na cenu energií ve velkorysém duchu socialistického realismu sedmdesátých a osmdesátých let, jsou dnes omšelé a jejich obyvatelé zestárlí a zchudlí.

Kontrasty jako v Brazílii

Naopak svěžestí a mladostí působí Orlová – tedy lépe řečeno nová Orlová, protože z té původní zbylo uprostřed zničené krajiny jenom lidmi opuštěné malé náměstí a kostel.

Bohumín

Slezská cihlová architektura v Bohumíně

Karvinsko

Rakusova stodola v Dolní Lutyni

Nová Orlová je v podstatě o jedno veliké panelákové sídliště, jehož jednotlivé šedé bloky jsou postupně odívány do pestrých barevných fasád. Nevypadá to špatně, dokonce se snad hodí říct, že optimisticky.

Naprosto odvázaně pak působí moderní architektura nového gymnázia, která získala od Obce architektů cenu Grand Prix 1996 a ocenění nejlepší stavba roku v České republice.

V Orlové je vůbec spousta pozoruhodných staveb, dokumentující překotný stavební vývoj v posledních desetiletích. Paneláky přecházejí směrem na periferii v zástavby typických cihlových bytovek z padesátých let, mezi nimiž jako unikát vyniká soubor dřevěných tzv. "finských domků“. Bohužel asi dožijí spolu se svými obyvateli a nenávratně beze stopy zmizí jako mnoho jiných v okolí.

Paradoxní je, že jen pramálo humánní padesátá léta 20. století produkovala sídliště mnohem lidštější, než byly pozdější bloky betonových paneláků. Před každým domkem z padesátých let najdeme vždy zahrádky, stromy, travnaté prostranství, dětský koutek...

Zajímavé je taky sledovat, jak se mění sociální postavení obyvatel Orlové v závislosti na stáří budov. Čím dále od nejnovějších paneláků, tím více přibývá lidí starých a sociálně slabších.

Vrcholem je pak polorozpadlá, bývalá dělnická dělnická kolonie "Zimný důl“ poblíž vymydleného historického centra, kterou obývá a devastuje sociální spodina. Protiklady pomalu jako v Brazílii…!

Nejmladší město republiky

A je tu Havířov – nejmladší město České republiky. Vznikl v období budování socialismu roku 1955 z rozhodnutí stranických a státních orgánů a za vydatné pomoci spřátelených sovětských odborníků. Hlavním důvodem byla potřeba zajistit byty pro pracovníky dolů a hutí v období poválečného rozvoje těžkého průmyslu v ostravsko-karvinské aglomeraci.

Havířov se stavěl jako nové město "na zelené louce" a logicky tak nese výraznou pečeť doby vzniku.

Orlová

V historickém centru Orlové skoro nikdo nežije

Orlová

Finské domky v Orlové

Orlová

Staré dělnické kolonie v Orlové obývají sociálně nejslabší vrstvy obyvatel

Pozoruhodné byly diskuse kolem samotného názvu města. Do veřejné soutěže se dostaly například tato kuriózní pojmenování: Lidobudovatelov, Budovatelnice, Budosociokolektivov, Rudohvězdov, Stalin, Gottwaldův Horníkov, Zápotockýgrad, Všemírov, Šťastnov, Bezručovy Novoměstské Baně…

Procházka Havířovem je neobvyklý zážitek. Nejstarší část města je postavena v jednotném duchu socialistického realismu a dnes představuje unikátní urbanistický komplex.

Úkolem architektů bylo nestavět domy v „buržoazním“ předválečném stylu, takže zvolili svérázný sloh kombinující sovětský socrealismus s antikou a renesancí. Na domech proto najdeme četné římsy, štíty, čučky a sgrafita, vedle nich pochopitelně také plejádu budovatelských motivů naznačující šťastné, bezstarostné zítřky. Nejcennějším objektem je budova kina Radost vykazující prvky jihočeské renesance...

Díky nadčasovému a velmi svéráznému architektonickému řešení byla nejstarší část Havířova v roce 1992 vyhlášena za městskou památkovou zónu Sorela.

Beskydy jsou za humny

Jižně od posledních domů Havířova se krajina zvedá do kopců a výrazně se mění. Končí tu průmyslový uhelný region a začíná malebně zvlněná a venkovsky milá Podbeskydská pahorkatina. Kolem roztroušených domů se na loukách pasou krávy nebo ovce, lidé pracují na záhumenkách nebo v zahradách kolem domů.

Havířov

Hlavní třída v Havířově

Havířov

Detaily z havířovské socrealistické architektury


V okolí vesnice Koňákov ležící na svazích Babí hory (426 m) – nejvyššího bodu bývalého karvinského okresu – se otevírá úžasné panorama. Na jihu se jako na dlani rozprostírají celé Beskydy od Velké Čantoryje na polských hranicích až po Radhošť, na severu snad všechny komíny a šachty ostravsko-karvinského revíru.

Člověk by ani netušil, že v těsné blízkosti velkých průmyslových měst a hlavních dopravních tahů může existovat jako ostrý kontrast tato překrásná podhorská oblast. Protíná ji hustá síť značených cyklotras a rozhodně by vydala na celodenní cyklistický výlet.

Karvinsko

Podbeskydská krajina v okolí Koňákova

Kraj zkázy i naděje

My se však vrátíme zpět směrem do Karviné poněkud méně idylickým, o to však bizarnějším prostředím. Poslední hezké krajinné scenérie skýtá okolí Albrechtic s roubeným kostelem sv. Petra a Pavla., pak už začíná opět neutěšená uhelná oblast.

U obce Stonava dosahují uhelné sloje mocnosti až 10 m, takže se tady stále intenzivně těží. Původně měla být celá obec vymazána z mapy, sametová revoluce tomu však zabránila. Šokující měsíční krajina ozdobená spletí různých produktovodů, kolejí a zatopených pokleslých území v okolí převládá a chcete-li do Karviné, nemůžete ji minout.

Od bývalého okresního centra kraje toho neznalý poutník mnoho neočekává, o to větší překvapení pak nabízí nádherně zrekonstruované náměstí s kašnou, radnicí a nablýskaným empírovým zámkem, který je přístupný veřejnosti.

Karvinské náměstí i nedaleké lázně Darkov s nedávno zrekonstruovaným mostem přes řeku Olši jsou hmatatelným příkladem, že v poslední době se ve městě, stejně tak jako v jeho okolí, mnohé změnilo k lepšímu, byť si to mnozí zdejší obyvatelé nechtějí za žádnou cenu připustit.

Karvinsko

Jezera vyplňuji pokleslá poddolovaná území


Karviná

Náměstí v Karviné

Ostrava, vysoké pece ve VítkovicíchČTĚTE TAKÉ: Ostravo, Ostravo, pánbůh na tobě krásou nešetřil


Text a foto: MARTIN JANOŠKA

Autor:


Nejčtenější

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...

Izrael postavil své první mezinárodní letiště. Teroristé zde nemají šanci

Nové letiště postavili v Negevské poušti a pojmenovali po astronautu Ramonovi a...

První letadla s turisty tady sice mají začít přistávat v zimě, ale už je hotovo. Izrael nedávno slavnostně otevřel...



Musíte sebrat odvahu a se žralokem bojovat, řekl v Rozstřelu filmař žraloků

Steve Lichtag byl hostem pořadu Rozstřel.

Na začátku srpna usmrtil českého turistu v egyptském letovisku Marsá Alam žralok. V Egyptě nejde o ojedinělý útok, za...

Slovenský šerpa napsal historický milník, na vrchol Sněžky vynesl 165,5 kila

Slovenský šerpa pokořil sedmdesát let starý rekord (18. srpna 2018).

Tři padesátiletí extrémní vynašeči dohromady na zádech odnesli čtyři metráky vody. Čekala je kamenitá cesta i dvě stě...

Makarskou Češi milují, k nádherně zbarveným jezerům zabloudí málokterý

Modré jezero v Imotski

Krajina kolem Makarské si získala srdce českých turistů už v první polovině 20. století a dodnes patří mezi námi...

Další z rubriky

Hadí vrch, Březník i zmizelá ves. Tři nejhezčí procházky Šumavou

Hadí vrch. Výhled

Nádherné výhledy, pořádné výšlapy, překrásná krajina a nikde nikdo. Šumava je krásná po celý rok. Na začátku jara ji...

Větrné mlýny a božský klid. Krásný výlet na Litenčickou pahorkatinu

Chvalkovický větrný mlýn

Žádné lidi zato stovky mravenišť a statisíce mravenců potkáte v lesích neznámé pahorkatiny uprostřed Moravy. Život tu...

Skromní a nezdolní. Fascinující život lidí ve vietnamských horách

Stařenu osvětlují šlehající plameny a kouř z ohniště volně stoupá střechou ven.

Na seznámení s tímto koutem Asie jsem si vyhradil celý měsíc, z toho dva týdny jsem hodlal strávit ve společnosti...

Najdete na iDNES.cz