S nápadem postavit „ruský Courchevel,“ v horách Západního Kavkazu přišel někdy kolem roku 2003 miliardář Vladimir Potanin po lyžovačce s prezidentem Putinem v Rakousku.
Z původně zamýšleného menšího luxusního střediska soukromého investora se díky přidělení zimní olympiády Rusku 4. července 2007 stal gigantický projekt státního významu.
V dalších letech mu za oběť padly hektary lesa v chráněných oblastech kavkazské přírody. A nejen to. Podle nevládních organizací bylo nuceně vystěhováno na dva tisíce rodin. Na druhé straně díky olympijským hrám vznikl například unikátní ekologický koridor o celkové rozloze 670 tisíc hektarů.
Tři lyžařská střediska v Krásné Poljaně
S rozpadem Sovětského svazu koncem roku 1991 přišlo Rusko prakticky o všechna větší lyžařská střediska. Reprezentanti ve sjezdových disciplínách neměli kde trénovat, rekreační lyžaři kam jezdit na zimní prázdniny. Zmiňme jen Bakuriani v Gruzii, Karakol v Kyrgyzstánu, Šymbulak v Kazachstánu nebo arménský Tsakhkadzor.
Nápad oligarchy Potanina padl na úrodnou půdu. V roce 2007 se poprvé koplo do země, ať to stojí, co to stojí. Celkové odhadované náklady dosáhly astronomických 51 miliard dolarů.
Suverénně nejdražší byly stavby čtyřicet kilometrů dlouhé nové komunikace a železniční tratě ze Soči do Roza Chutoru. Spolykaly takřka polovinu rozpočtu.
Mimořádně náročné projekty vznikly také nad údolím řeky Mzymty. Na obou nábřežích postupně vzniklo ne jedno, ale hned tři střediska: Gorki město, Gazprom (Laura a Alpika) a Roza Chutor. Pokud byste se náhodou do Soči vydali v zimě, stačí si zapamatovat Roza Chutor – horní olympijská vesnice, leží 1 150 metrů nad mořem.
Dole v údolí totiž v nadmořské výšce 560 metrů existuje ještě jeden Roza Chutor. Oba jsou propojené kabinkovou lanovkou, která je v provozu od božího rána až do půl noci. Využívají ji nejen lyžaři, kteří si chtějí dole užívat nočního života, barů, luxusních restaurací a kasina, ale hlavně zaměstnanci rezortu. Nahoře pracují, dole bydlí.
Noční pohled na Roza Chutor. Na snímku údolí s radnicí
Tandem paragliding z kavkazského vrcholu Roza Peak nabízí pohled na sluncem zalité sjezdovky Aibga a Triton.
Podle mého názoru je olympijský Roza Chutor ze všech nejlepší, jak z pohledu lyžařského komfortu, tak i poskytovaných služeb. Vše si můžete předem objednat přes internet – ubytování, skipas, půjčení lyží, případně školičku pro děti. Takže celkový rozpočet dovolené budete znát předem. Jediná nevýhoda „horní Rozy“ spočívá v ceně. Za ubytování v hotelech ski-in/ski-out si zkrátka turisté musejí připlatit.
Jednou vidět je lepší, než stokrát slyšet
Něco na tom japonském přísloví bude, protože realita největšího ruského lyžařského střediska předčila moje očekávání. Šéfové resortu se ho snaží profilovat jako cílovou destinaci pro freeridery.
Středisko GazpromStředisko Gazprom s rozsáhlým komplexem Laura (1 470 metrů nad mořem) pro nordické disciplíny a biatlonisty je jediným místem, kde si v oblasti Krasnaja Poljana můžete zaběžkovat. Pro Gazprom, který se rozkládá na protilehlých svazích, platí permanentka z Rozy Chutor. Musíte si však koupit dražší skipas (dražší o 350 rublů na den) na všechna tři střediska. Pokud si budete chtít jen zaběhat, vyplatí se zajet nahoru taxíkem, než platit jednorázovou jízdenku na kabinu. V roce 2017 otevřeli novou lanovku Alpika do výšky 2 256 metrů. Gazprom s 23 kilometry sjezdovek se tak stal důstojným konkurentem Rozy Chutor. I tady ubytovací kapacitu tvoří z 90% hotely všech kategorií. Apartmány jsou určeny výhradně na pronájem, neprodávají se jako investiční nemovitosti. Chloubou Gazpromu je aquacentrum s 12 různými bazény, vodopády, finskou saunou a nádhernými výhledy na okolní hory. Oficiální stránky: polyanaski.ru |
Pravda, strmé rokle značené jako „bláznivé kuloáry“ padají do zalesněných údolí z vrcholu Roza Peak z výšky 2 320 metrů a k freeridu přímo vybízejí. Záplavy nadýchaného prašanu milovníci lyžování ve volném terénu ocení, ale pro pořadatele závodů Světového a Evropského poháru jsou mnohdy noční můrou.
Profily upravovaných zelených a modrých tratí jsou ale vhodné i pro rodiny s dětmi nebo začátečníky. Večerní lyžování se zhasíná až ve tři čtvrtě na jedenáct. K dispozici jsou Snowpark, Half – pipe, dvoukilometrová sáňkařská dráha, restaurace a bistra všech cenových kategorií, ve kterých se běžně čepují krušovice a další česká piva.
Ski areál jsem si rozdělil na tři okruhy. Základní vede kolem Roza plató, na kterém vyrostla horní olympijská vesnice. Druhý okruh Ober Chutor se chlubí novými kabinkovými lanovkami Driada a Tundra.
Třetím je nový Jižní sektor otevřený začátkem sezony 2017. Zatím na něm zcela chybí umělé zasněžování vzhledem k nedokončené infrastruktuře dodávky vody, na okruhu ale najdete nejdelší, sedm kilometrů dlouhou zelenou sjezdovku
Jižní sektor s nejvyšším vrcholem Kamennyj Stolb ve výšce 2 509 metrů
Právě do této oblasti směřují rozvojové plány střediska počítající s novými tratěmi z nejvyššího bodu areálu Kamenného Stolbu ve výšce 2 509 metrů. K současným oficiálně uváděným 102 kilometrům tak přibudou další kilometry nových sjezdovek. Ve skutečnosti bude toto číslo poněkud nižší, protože zahrnuje i neupravované, ale patrolované trasy určené pro freeride.
Nevyzpytatelné počasí
Blízkost Černého moře a skutečnost, že se celé lyžařské středisko nachází v subtropickém pásmu, ještě zvyšuje nepředvídatelnost počasí a sněhových přeháněk.
Horší začátek letošní sezony si tady snad ani nedokázali představit. Kvůli nedostatku sněhu museli uzavřít středisko pro všechny lyžaře přijíždějící jen na jeden den, protože přibližovací vleky kolem velkokapacitních parkovišť byly bez sněhu. Olympijské sjezdovky zůstaly uzavřené kvůli přípravě na únorový světový pohár.
Systém umělého zasněžování patří v Roze Chutor podle norského dodavatele k jedněm z největších v Evropě. Pokrývá 42 procent všech sjezdovek, tedy přibližně 43 kilometrů.
Koncem ledna a začátkem února zase napadlo tolik sněhu, že závodnice čekaly takřka týden, než pořadatelé upravili homologované FIS tratě do vyhovujícího stavu.
Za této situace se na první místo dostává otázka umělého zasněžování. Zahrnuje dvě umělá jezera, 404 stacionárních a 27 mobilních děl. Systém pokrývá 42 procent všech sjezdovek a díky němu se podařilo lyžařskou sezonu prodloužit na 140 dní. Zasněžování provozuje norská firma, která se stará i o pořádání mezinárodních závodů.
Léto silnější než zima
Roza Chutor navštíví ročně průměrně dva miliony turistů. Přesněji, tolik se prodá jízdenek a skipasů. V zimě přijede 860 000 turistů, zbytek v létě. Tento poměr je dán blízkostí nejpopulárnějšího ruského mořského letoviska Soči, kde se ročně protočí šest milionů rekreantů. Jak mi otevřeně řekl v rozhovoru náměstek generálního ředitele pro mezinárodní vztahy a turizmus Roza Chutor Sergej Chvorostjanyj, až 97 procent návštěvníků sem přijíždí z Ruska. I z toho důvodu, že v původních marketingových plánech se s rozvojem turistiky ze zahraničí vůbec nepočítalo.
Z letošních tří procent zahraničních turistů by se tu časem chtěli dostat na 30 procent. „Jak víte, ruská ekonomika je volatilní. Nahoru, dolů. Teď je dobře, za chvíli hůře a pak zase naopak. Zahraniční turisté by nám zajistili tolik potřebnou stabilitu,“ říká Chvorostjanyj.
S orientací na mezinárodní trhy úzce souvisí další rozvoj střediska. První krátkodobý projekt předpokládá výstavbu malého luxusního rezortu, jehož infrastruktur by využívali jen ubytovaní turisté nebo majitelé nemovitostí.
Z dlouhodobé perspektivy chtějí současní majitelé postavit úplně nové středisko, ještě větší než stávající Roza Chutor. Kdy to bude, není ještě jasné, protože další masívní rozvoj závisí na tom, jak Roza Chutor dokáže přilákat pozornost investorů.
„K tomu bodu se dostáváme,“ říká Chvorostjanyj. „Roza Chutor má dobrá čísla, vydělává. Samozřejmě, ještě musíme zvýšit efektivnost. Když ukážeme investorům stabilní rentabilnost, pak projekty nezůstanou na papíře.“
Když se podívám zpět do historie, smělé rozvojové plány mohou kromě nezájmu investorů zhatit i očekávané protesty ochránců přírody. Dlouhodobě zastávají názor, že rozšiřování lyžařské oblasti proti proudu řeky Mzymty by mělo negativní vliv na biodiverzitu kavkazské přírody. I kdyby se plány podařilo prosadit, jejich realizace může trvat i desítky let.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Roza Chutor a Krasnaja PoljanaMnozí lidé, stejně jako já, do svého příletu na letiště v Adleru ležícího v nejjižnějším ze čtyř rajónů lázeňského města Soči, považují lyžařská střediska Roza Chutor a Krásnou Poljanu za synonyma. Něco jako dva různé názvy pro stejné místo. Není tomu tak. Roza Chutor je název nejmodernějšího lyžařského střediska v Rusku, které se nachází v oblasti Krasnaja Poljana, přibližně šest kilometrů od vesnice se stejným názvem. Ostatně Krasnaja Poljana se může překládat jako Červená Poljana (louka) s odkazem na kapradiny z roku 1878. Nebo? Podle jiných jazykovědců je Krasnaja Poljana ve skutečnosti Krasivaja Poljana, tedy Krásná Poljana. Oba překlady platí. Vyberte si podle vlastních zážitků. Ani Roza Chutor nemá nic společného s růží, ale s Estoncem Adulem Roozou. V roce 1881 údolí řeky Mzymty kolonizovalo 73 estonských rodin a postavili osadu Estosadok. Jediný lesník jménem Rooza si postavil dům o osm kilometrů dál, na samotě u lesa (samota chutor). Začalo se jí říkat Roza Chutor. |
