Rodinný ráj na úpatí švýcarských Alp

  • 7
Existuje-li někde vysněný dětský ráj, tak právě tady. V Muzeu dopravy a komunikace (Verkehrshaus) ve švýcarském Luzernu jsou vzácností nápisy typu "Nedotýkat se". Mají to spíš naopak, všechno je dovoleno nejen osahat, ba co víc, dokonce prolézt! Kde začít? Přece u vlaků! Ty jsou totiž švýcarskou národní chloubou.

Obří vlaková dráha
Hned u vstupu oněmí v úžasu i tatínkové. Ohromná modelová dráha, jež zde představuje část proslulé Gotthardské železnice (obdivuhodné spirálovité soustavy mostů a tunelů, jež je hlavní severojižní tratí skrz Alpy z Curychu do Milána), překonává veškeré nesplněné představy o vláčcích z dětství...

Obří kolejiště je darem místních modelářů muzeu, kteří na něm odpracovali desítky tisíc hodin. A je přístupné dokonce i bez vstupenky.

Jak se šestnáctikilometrový Gotthardský tunel do alpského masivu v předminulém století (!) kutal, to se dozvíte během projížďky hornickým vozíkem v podzemí železničního pavilonu. Byla to téměř ruční práce s použitím základní mechanizace, jež stála život přes sto stavebníků.

Hurá na lokomitivu
Chtěli byste švýcarský vlak třeba řídit? Mají zde několik trenažérů s výběrem z řady tratí. Tady se strojvůdcem může stát opravdu kdokoli, na lokomotivu tu smíte dokonce i s brýlemi, což bývá jinde problém.

Webové stránky Muzea dopravy v Luzernu si prohlédněte ZDE

V sousedním autoparku se kluci mohou stát zase řidiči kamionu. Tatínek-řidič si zatím vedle může prověřit svou reakční rychlost, jakmile naskočí na semaforu červená, anebo se na jiném trenažéru ujistit, že není barvoslepý.

Vyzkoušejte si bouračku v autě!
Smíte tu taky bourat. Jak? Posadí vás do auta, jež pošlou čelně proti druhému vozu. Autíčka mají nárazníky, blíží se k sobě jen patnáctikilometrovou rychlostí, jenže když se se to sečte, poznáte, že "rána do zdi" ve třiceti kilometrech za hodinu skutečně vyžaduje použití bezpečnostních pásů.

A teď něco extra pro malé slečny. Jak snadné je zde stát se televizní hvězdou! V pavilonu komunikace se posadíte před kameru do zpravodajského studia i se všemi kulisami a maminka vás za mikrofonem vyfotí... Anebo ještě lépe: hodíte drobné do mixážního pultu, vyberete si znělku některé z desítek evropských televizních stanic, pak se rozsvítí červené světlo jako signál "Vysíláme" a svých pět minut televizní slávy si nahrajete. Stydíte-li se před kamerou, můžete se tu na pár minut stát třeba "dýdžejkou" v rádiu. Nebo reportérkou v novinách.

V kosmické lodi
Jak se žije v kosmu? To byste se divili, jak je taková kosmická loď malá. Můžete si prolézt model Sojuzu a uvidíte, co se na oběžné dráze jedlo. A pilo... Věřte nebo ne, mezi tubami a pytlíky stravy Rusů ze sedmdesátých let minulého století se skví v azbuce vyvedený nápis vodka.

Ani to není všechno. V muzeu mají ještě sekce lodí (s modelem plavební komory), lanovek (jednu můžete jako model ovládat) či letadel (nabízí pohled z pilotní kabiny na ranvej při přistání). A taky planetárium. Celá rodina se nakonec může vznést vysoko nad Luzern v hiflyeru. Je to vyhlídkový balon na dvoře Verkehrshausu. Lze tu taky jít do kina IMAX s ohromným plátnem plným zvířat, pralesů, oceánů či velehor.

Koupel v jezeře s vyhlídkou na alpské štíty
Tenhle rodinný ráj najdete v Luzernu snadno. Stačí obejít Vierwaldstättské jezero, jež zdobí centrum města na úpatí Alp, pobřežní promenádou od nádraží. Procházka je to víc než půlhodinová, zato úžasná. Zvlášť je-li pěkně, láká to zde ke koupání s vyhlídkou: nad hladinou jezera se v dáli tyčí i v létě zasněžené štíty alpských čtyřtisícovek, městu samému vévodí dvoutisícová skála Pilatus.

Panoráma, jež někdo možná nazve kýčem, uvidíte i z parníku, který jede od nádraží k muzeu deset minut, stejně jako trolejbusy linek 6 a 8. Autem se jede z Luzernu směrem na Küssnacht k městskému kempu, jenž s Verkehrshausem sousedí.

Luzern - letecký pohled na Luzern

Hora Pilatus v oblasti Vierwaldstättersee (Luzernské jezero) ve středním Švýcarsku

Luzern