Jižní Tyrolsko je stále oblíbenější destinací Čechů, kteří si chtějí dobře zalyžovat. Známých lyžařských středisek je tu hodně a jsou od prosince do začátku dubna nacpaná lidmi. Rittner Horn ale známé místo není. Přitom pro rodiny s dětmi nebo začínají lyžaře je ideální.
Chystáte se na lyže? Nezapomeňte na cestovní pojištění. |
Odbočili jsme z hlavní silnice vedoucí do Bolzana, překonali nespočet serpentin a doslova se vyškrábali autem nad vesnici Klobenstein. Pokoje tu v malých vesničkách nabízí řada penzionů a farem. V jedné z nich se ubytujeme. Majitel chová koně a nabízí nám projížďku v okolí. Proč ne, ale teď míříme na lyže.
Skiareál Rittner Horn je malé středisko na sluneční náhorní planině, které má nástup v Pemmernu ve výšce 1 538 metrů. Nabízí sice jen 15 kilometrů sjezdovek označených převážně modrou barvou, ale jsou skvěle upravené a i v sezoně skoro bez lidí. Míří sem totiž hlavně zdejší obyvatelé.
Podle průvodců je tu 35 procent sjezdovek určených pro vyložené začínající lyžaře, dalších 43 procent pro mírně pokročilé a 22 procent pro zkušené lyžaře.
Úžasný je hlavně sjezd z vrcholu ve výšce 2 270 po široké, sluncem zalité sjezdovce, kde pěkné obloučky zvládne snad každý.
„To bylo skvělý. Kdyby tak ta sjezdovka nechtěla nikdy skončit,“ nadšeně vykřikuje dvanáctiletý kluk dojíždějící zrovna k lanovce. A je to přesně tak.
Spokojení budou i snowboardisté, pro které tu vybudovali menší snowpark. A také ti, kteří si chtějí vyzkoušet freestyle. Je tu k tomu ideální terén. Nově se poblíž sjezdovek nachází i prostor pro snowkiting. Běžkaři mohou využít upravené trasy v délce 5 až 35 kilometrů.
Vedle lanovek se line cesta určená pro turisty a skialpinisty, kteří se tudy dostanou na zimní panoramatickou stezku. Ta vede z vrcholu Corno del Renon a nabízí úžasné výhledy na celé Dolomity. „Podívej, kolik těch skialpinistů má psa,“ říká mi kamarádka, když na vleku sledujeme množství lidí pohybujících se po frekventované turistické cestě.
Podél vleku vede turistická cesta, kterou využívají i skialpinisté.
Řada skialpinistů si bere s sebou na cestu psy.
Oběd si dáme v jedné ze zdejších horských chat, které nabízejí jihotyrolské speciality a mimo jiné i oblíbené bombardino - teplý nápoj s brandy, likérem podobným vaječnému koňaku se šlehačkou.
Lyžujeme až do zavíračky, stejně tak i druhý den, kdy navíc vyzkoušíme přírodní sáňkařskou dráhu měřící 2,5 kilometru. Začíná ve střední části kabinkové lanovky.
Bruslařská aréna a pyramidy
Další den necháme lyže odpočinout a bereme si brusle. Míříme do Arena Ritten, což je nejrychlejší rychlobruslařská dráha pod otevřených nebem na světě. Alespoň to píšou v průvodci. Do Klobensteinu/Collalbo míří pravidelně rychlobruslaři profesionálové včetně naší Martiny Sáblíkové. Pro veřejnost je nyní otevřená už jen hala, a to o víkendech.
Před bruslením ale ještě stihneme pěší výlet k podivným pyramidám. Najdeme je mezi obcemi Lengmoos a Mittelberg v soutěsce Finsterbachského potoka. Rittenské zemní pyramidy jsou erozní jevy a vznikají tam, kde v údolních morénách z doby ledové ležel ledovec. Hornina je v suchém stavu pevná jako kámen.
Ve spojení s vodou se z ní stane jílová kaše, která stéká do údolí. Pod velkými kameny zůstane jíl chráněný před deštěm. Tak se vytvářejí zemské sloupy, které se při každých srážkách zvyšují. Ty zdejší dosahují až 30 metrů.
Nad pyramidami je postavena vyhlídka, odkud je krásný výhled do údolí. Je tu také schránka, ve které jsou uložené pohledy zdarma a děti je odtud mohou poslat svým příbuzným. Známka je už nalepená.
Výlet do minulosti
Poslední den patří vlaku a sněžnému muži. V městečku Collalba nastupujeme na vyhlídkovou jízdu historickým vlakem z roku 1907 po úzkorozchodné železnici. Cestou obdivujete hřebeny Dolomitů, které jsou jedním z horských masivů italských Alp. Je fajn, že nám majitel penzionu věnoval turistickou RittenCard, se kterou máme vlak zdarma.
Ve vesnici Oberbozen/Soprabolzano přesedneme na lanovku, která nás sveze dolů do Bolzana, města obklopeného skalami. Opět zdarma díky kartě. Bolzano je metropole zdejšího regionu, ve kterém se po staletí mísí zvyky Italů a Rakušanů. A teď i dalších přistěhovalců z různých končin světa. V současnosti má asi sto tisíc obyvatel.
I krátký výlet na koni jsme tu stihli.
Historické centrum města rychle proběhneme, protože míříme do Archeologického muzea. Chceme si s dětmi prohlédnout sněžného muže Ötziho. Leží za silným bezpečnostním sklem, v místnosti, kde je udržovaná teplota minus šest stupňů Celsia a vlhkost vzduchu 98 procent. Jeho „pokoj“ je napojen na zdejší nemocnici a v případě nenadálých událostí, při kterých by hrozilo vypnutí klimatizace, by byl okamžitě převezen právě tam.
Ötzi je unikát, na který jsou místní pyšní. Muž z rané doby bronzové zemřel při přechodu ledovce Tisenjoch v Ötztalských Alpách. Jeho tělo bylo rychle pokryto sněhem a ledem a díky tomu bylo uchováno po tisíciletí, než ho v roce 1991 objevil německý pár Erike a Helmut Simonovi v nadmořské výšce 3 210 metrů. Bylo nalezeno i jeho kompletní ošacení a nástroje, které měl u sebe. Slavná mumie dostala jméno Ötzi podle místa nálezu. V době smrti mu bylo 45 let, byl 160 cm vysoký a vážil 50 kg. Celá expozice, která představuje dobu, ve které Ötzi žil, je zajímavá nejen pro dospělé, ale i pro děti.
Pak už se vracíme zpátky k lanovce a našemu vlaku tam někde ve výšce. A za pár hodin už míříme zase serpentinami dolů „z nebe“ směrem k domovu.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hodit
|
