Na světě asi není jiné místo, které by mělo tak šílenou pověst. Samozřejmě, vyvraždění statisíců Židů v Osvětimi a Treblince bylo ještě hroznější, ale na to se nechodily dívat davy. V Římě se naopak na smrt chodilo jako do divadla. Čím drsnější a krvavější byly hry, tím více se zhýčkaní diváci bavili.
Počty mrtvých se dnes už nedají přesně vyčíslit. Někteří historici se domnívají, že zde zahynulo na 700 tisíc lidí, jiní odhadují až dvojnásobný počet obětí. A k tomu připočítejte minimálně milion zabitých zvířat.
Trest smrti ušlapáním
V Koloseu nebyly k vidění jen zápasy gladiátorů, při kterých bojoval muž proti muži. Přehrávaly se zde také nejrůznější bitvy, bojovalo se se zvířaty a navíc se tu konaly i veřejné popravy, pojaté opět jako divadlo, takže obžalovaní byli například ušlapáni slony.
O konečném počtu lidí, kteří v aréně zahynuli, není k dispozici žádná důvěryhodná historická zpráva. Cameron Hawkins, profesor historie na univerzitě v Chicagu, se ovšem domnívá, že každý rok bylo zabito v průměru kolem pěti tisíc gladiátorů, a to od konce prvního století až do začátku 5. století. Když odečteme přestávky způsobené nejrůznějšími opravami, počet mrtvých by se mohl pohybovat kolem jednoho a půl milionu.
Boj šíleného císaře
Přestože je Koloseum spojované především se zápasy gladiátorů, hry měly také devastující vliv na přírodu v celé římské říši a z dnešního pohledu vlastně způsobily malou ekologickou katastrofu. Zvláště z okolí Středozemního moře a severní Afriky zmizela spousta divokých zvířat, a to právě kvůli zábavám v Koloseu. Z Nilu zmizeli hroši, ze severní Afriky sloni a z Blízkého východu lvi.
Zachovala se zpráva, že šílený císař Commodus (mimo jiné syn vzdělaného filozofa a císaře Marca Aurelia), který si rád hrával na neohroženého bojovníka, zabil v aréně za jeden jediný den několik desítek medvědů. Ještě připomeňme, že za návštěvu her Římané nemuseli nic platit, ostatně celá stavba byla darem císařské rodiny římským občanům. A to některé hry navíc trvaly i tři měsíce v kuse.
Když člověk poprvé vstoupí na Forum Romanum, je překvapen, jak málo toho zůstalo.
Zatahovací střecha
Výstavba Kolosea byla mimořádně zajímavá také z technického hlediska. Monumentální stavba měří na délku 189 metrů, je vysoká 49 metrů a do jejích útrob se vešlo neuvěřitelných 50 tisíc diváků (v Římě tehdy žilo zhruba milion lidí).
Koloseum mělo na 80 vchodů, přičemž jeden sloužil pouze císaři a jeho doprovodu. Kulatá stavba měla také zatahovací střechu, která chránila diváky před sluncem nebo před deštěm, zatímco samotnou arénu bylo možné napustit vodou, aby se zde mohly konat námořní bitvy. Koloseum mělo důmyslný kanalizační systém a v jeho útrobách se táhlo na tři tisíce metrů rour. V podzemí byly také kobky pro zvířata, která se na povrch přivážela primitivními výtahy.
Stavba byla na svou dobu velmi luxusní. Měla zatahovací střechu, která chránila před deštěm či sluncem a dovnitř se vešlo na 50 tisíc diváků.
Blesky a zemětřesení
Výstavba Kolosea byla velmi rychlá a zabrala pouhých devět let. Za hlavní pracovní sílu posloužilo 60 tisíc otroků, které do Říma přivedla armáda po vítězné židovské válce. Koloseum však postihla také celá řada katastrof, takže je až s podivem, že se do dnešních dob zachovalo v tak perfektním stavu.
Stavbu poničil požár po zásahu blesku, Koloseum utrpělo při plenění Říma barbary a další šrámy přineslo několik silných zemětřesení. Největší ranou však byla cílená likvidace velkolepé stavby obyvateli města, neboť na počátku středověku sloužilo Koloseum jako zásobárna kamene a jeho jižní strana byla z velké části rozebrána.
I když má návštěvník Říma sebelepší fantazií, jen stěží si dokáže představit, jak antické město vypadalo.
V římském Koloseu zemřelo podle umírněných odhadů na 700 tisíc lidí. Někteří historici se domnívají, že obětí mohlo být i přes milion.
Jak se točí Koloseum
Zápasy gladiátorů i atmosféra naplněného Kolosea znovu ožily v úspěšném filmu Ridleyho Scotta Gladiátor, který na scénu vrátil vedle monstrózních gladiátorských bitev i výše zmíněného šíleného císaře Commoda, nicméně snímek se nenatáčel v římském Koloseu, i když to původně režisér požadoval. Kvůli úředníkům a nekonečným byrokratickým průtahům se režisér nakonec svého záměru vzdal a raději nechal postavit filmovou repliku Kolosea na Maltě. Jen pro zajímavost dodejme, že stavba kulisy Kolosea vyšla zhruba na milion dolarů.
Konkurence z El Jemu
Koloseum postavené v srdci antického Říma bylo samozřejmě největší a nejprestižnější, ale v celé Římské říši bylo více podobných arén a některé z nich vydržely až do dnešních dob.
Jedním z nejlépe zachovaných amfiteátrů v římských provinciích je tuniský El Jem, stojící nedaleko města Sousse. Osada El Jem zbohatla v Caesarových dobách na produkci oliv a olivového oleje a díky tomu vybudovala grandiózní stavbu, která patří mezi největší amfiteátry světa. Tuniské „Koloseum“ je 150 metrů dlouhé, 120 metrů široké a 36 metrů vysoké a v dobách největší slávy se do něj vešlo na 40 tisíc lidí.
