Nová fotosoutěž: Vaše dovolená za totalityVážení a milí čtenáři, rozhodně nechceme oslavovat cestování za totality v časech nesvobody. Domníváme se však, že i takové cesty patří k naší minulosti a mnohé z nich byly navzdory nesvobodné době povedené. Pokud máte ve svých archivech a rodinných "pokladnicích" nějakou zajímavou fotku z dovolené v Bulharsku, Rumunsku, NDR, Maďarsku či Jugoslávii z doby před rokem 1989, prosím pošlete nám fotku do naší nové retrofotosoutěže na retrocesty@idnes.cz. Podmínky soutěže:
Ať žije retrodovolená! |
Praotec Čech nám zanechal docela pestrou krajinu, ale zapomněl k ní přidat slanou vodu. Do rozpadu monarchie jsme sice měli volnou cestu k Jadranu, s pasem to fungovalo do 2. světové války, ale po roce 1948 bylo hůř. O Atlantiku, Pacifiku či Indickém oceánu nemluvě. Kdo nedostal od vnitra výjezdní doložku a od banky devizový příslib, měl na výběr pramálo. Dovolenkové lokality drtivé většiny mořechtivého národa se tak musely omezit na následující destinace.
Studené moře v NDR
Vzpomenete si ještě na zkratku "FKK"? Za Frei Körper Kultur se jezdilo do NDR (Německé demokratické republiky), kde za socialismu jako jedni z mála pěstovali nudistické pláže. Od Baltu vál ledový vítr, ve vodě se dalo vydržet pět minut, ale byli jsme frei. Nebo free?
Kam se jezdilo před rokem 1989
Zdroj: AČCKA |
Cesta na východoněmecký ostrov, připoutaný k pevnině mostem, se autem dala zvládnout za necelý den. Pokud se ovšem posádka nezdržela na hranicích, kde bdělí celníci hledali pašované peníze. Příděl marek na hlavu totiž banka omezovala, a i když pro NDR nebyla suma tak skličující jako pro Jugoslávii nebo západní země, žádné velké vyskakování nedovolovala. Těžko člověk mohl dojet na místo, vybrat si pěkný hotel a užívat si. Buď se spokojil se službami cestovní kanceláře, nebo se stanem v kempu, ale i ten se objednával předem.
Pomáhala také družba mezi československými a východoněmeckými podniky. Zatímco německý kolega mířil na Orlík, Čech, vybavený vařičem, konzervami a basou piv si hověl na Rujaně. Měl blízko k vodě a hlavně k plážovému koši chránícímu před baltskými vichry.
Pokud zrovna náhodou nefičelo, hrál se badminton, který spolu s běháním a cyklistikou reprezentoval sportovní povyražení. Windsurfing? Nedoporučoval se. Co kdyby si to surfař zamířil do Švédska a přelstil i dělové čluny hlídkující na obzoru?
Ale buďme upřímní, Rujana stála zato. Všude německy čisto, v pekárnách koblihy a pod závějemi cukru pověstná štola, na pevnině ve Stralsundu mořské akvárium, na severu ostrova národní park Jasmund s parádou třicetimetrových křídových útesů spadajících do moře. Skoro by se řeklo: důstojná dovolená. Jen kdyby nebyl ten adrenalin při cestě zpátky.
NDR si držela pověst místa, kde se za ilegálně sehnané marky nakupovalo. Boty, fotoaparáty, záclony, dětské oblečení… Historkami o tom "jak jsem pašoval prachy tam a boty domů" leckdo živil kamarády víc než vyprávěním o zářivé bělobě jasmundských útesů.
Mělké "moře" v Maďarsku
Na adresu Balatonu, místními hrdě zvaného Maďarské moře, padaly oblíbené vtípky: vstoupíte do vody, jdete a jdete, pět metrů, deset, dvacet, a pořád to šplouchá sotva kolem kolen. Nevadí, mělká voda je vyhřátá, vánek věje, k pohupování na matračce to stačí. A když zapadne slunce, na břehu se rozsvítí pohostinné čardy čili czardy.
Maďarsko jsme považovali za jakýsi kompromis mezi Východem a Západem. Na živnostenské povolení tu podnikala spousta malých soukromých řemeslníků a obchodníků a na nabídce to bylo znát. I v těch balatonských čardách. Pikantní jídlo, víno, muzika, ve stáncích kolem melouny, papriky, rajčata, klobásy a pro nás velká exotika: langoše. To vše jen 500 kilometrů od Prahy!
Když jsme připočetli povolený mírný dovoz rakouského zboží, bylo dost důvodů, proč vyrážet do země, jejímuž jazyku nikdo nerozuměl. A nešlo jen o to, nakoupit džíny a sexy triko či se vykoupat v Balatonu a pak si dát do nosu v čardě. Do Maďarska se jezdilo i za kulturou. Daly se tu koupit vytoužené desky. V roce 1986 v Budapešti dokonce s Lennonovým Imagine vystoupila Yoko Ono. Ale především táhla kina s Felliniho Satiriconem, Formanovými Vlasy, filmovým Jesus Christ Superstar. V Československu nedostupnými perlami.
"Jeli jsme na Formanův Přelet přes kukaččí hnízdo," vzpomíná Daniela Sýkorová. "Ukázalo se, že je dabovaný do maďarštiny, ale to nevadilo, chápali jsme ho i tak, prožívali jsme podobné věci. V kině nás sedělo asi dvacet, a když se na plátně vraceli z ryb, všichni v hledišti jsme brečeli. Přelet jsem pak viděla mockrát a už nikdy mě nevzal tolik jako tenkrát."
Půvab Balatonu, jídla, vína i vysněné kultury měl samozřejmě malý problém: omezený počet forintů, které jsme směli v bance vyměnit. Taková roztomilá vlastnost socialistického hospodářství.
Teplé moře na Balkáně
Dobrodružstvím bývaly za socialismu výpravy do Rumunska a Bulharska. Pravda, zaručovaly dovolenou se sluncem, teplým mořem, a pokud se rekreant dezinfikoval tvrdým alkoholem, přežil i spornou hygienu.
Socialistický obchodní důmTo už si pamatují jen ti, kteří chodili za totality nakupovat. Podívejte se do virtuálního socialistického obchodního domu, co všechno byste si tady mohli koupit. |
Mamaia, Eforie, Zlaté písky... Československé podniky občas mívaly na sezonu pronajaté celkem pohodlné stany v kempech, což byla levná varianta. Ani zájezdy s cestovkou nestály mnoho a výhodou bývala cesta letadlem. Hůř se dal přežít vlak, u kterého na zastávkách neodbytně žebraly děti. A auto? Trasy vedly přes nádherné hory, ale uměly překvapit. "Jeli jsme v Rumunsku po mezinárodní silnici, která v lese končila pařezy," vypráví Hana Petrová. "Když jsme se vrátili do vesnice zeptat, co dělat, řekli nám, ať je přejedeme, protože za lesem silnice pokračuje."
Jak v Rumunsku padala životní úroveň, vztah k turistům přiostřoval. Stačilo přibrzdit, a už tu byli agresivní žebráci. Navíc drama kdysi vyvolalo rozhodnutí prodávat benzin cizincům jen za západoněmecké marky. Padlo uprostřed sezony a na silnicích zůstaly stát tisíce našich turistů, kteří neměli co nalít do nádrží a za chvíli ani co jíst a pít.
A suvenýry? Ty zhmotnělé vzpomínky? Z Rumunska se vozila keramika, z Bulharska populární koňaky Pliska a Slnčev brjag, jinak byl tamní trh na rozdíl od NDR a Maďarska hodně chudý. Ale my byli zvyklí. Jak česky říkával náš rumunský kolega: "Všechni jsme v jedna kýbl."