Slovinská Krka si žádá o pozornost ihned od svého pramene. Ten prýští kousek příjemné cesty za obcí, která se pochopitelně nemůže nazývat jinak, než Krka.
První lahůdka je tu naservírována ihned vedle parkoviště, kde se z útrob skály derou na denní světlo malebné vývěry říčky Poltarice. Pár metrů nad nimi se též ukrývá jeskyně Poltarica. Přístupná je pouze na objednávku, po předchozím ohlášení.
Výletníci si tu užijí podmanivé krásy tajuplného podzemní, jelikož zřídlo Krky rovněž doprovází chladná jeskyně. Stačí sledovat směrovky opatřené nápisem Krška Jama, případně Izvir Krke. A také nesmíte nepodlehnout vábení lidové krčmy obklopené rázovitými statky osady Gradiček.
Po krátkém úseku mezi loukami se stezka stočí k vydatné vyvěračce s průzračným jezírkem. Tady se ve stínu stromů rodí Krka. Ihned nad vývěrem se pak černá portál jeskyně.
Pracovník infocentra mi mailem potvrdil, že v našem termínu bude otevřena. A skutečně: vedle jezírka se krčil malý dřevěný pult. Zde nám nesmírně milá slečna prodala vstupenky.
Výzdoba jeskyně je poměrně chudá a omezuje se na náteky, menší sintrové vodopády a krátké tenké krápníky.
Změť ostrých balvanů a kamenných bloků ukazuje, že dávnou minulost doprovázelo skalní řícení.
Pouze v samém závěru prohlídkové trasy, kdy se otevře pohled na bublající podzemní tok Krky, se objeví větší zubaté krápníky. Občas, po vydatných deštích či překotném tání, hladina podzemního toku stoupne natolik, že se dravý říční proud vyvalí na povrch hlavním vchodem.
Komentované prohlídky v doprovodu průvodce probíhají každou půlhodinu, nicméně mezitím lze do nitra masívu vstoupit individuálně a v klidu se pokochat širokými prostorami jeskyně.
Vývěr Krky
Prohlídková trasa v jeskyni je dlouhá zhruba 200 metrů.
Po návštěvě podzemí jsme ještě chvíli zevlovali u pultu a okukovali suvenýry. Zaujalo mě tričko s modrými vlnami symbolizujícími Krku a sloganem Reka ljubezni – tedy Řeka lásky. Stejný název nese i populární slovinská telenovela, jejíž děj se odehrává právě v těchto místech, a která zde pochopitelně byla natáčena.
Průmyslové dědictví
Další perlu horního toku Krky představuje městečko kouzelného jména Žužemberk. Tu se uprostřed zástavby titěrného centra rýsují monumentální trosky hradu. Nejhezčí pohledy na jeho vysoké světlé zdi a mohutné věže se naskytnou od silnice z regionálního centra Novo Mesto a dále z údolí i protilehlého břehu.
Historie hradu se počala psát už na prahu jedenáctého století. Po většinu své existence patřil Aueršperkům, jejichž dvě větve u nás vlastnily zámky ve Vlašimi a Žlebech. Zkázu hradu přinesl spojenecký nálet uskutečněný až na sklonku druhé světové války. Tehdy zde sídlila posádka proněmecké domobrany.
Nádvoří hradu v Žužemberku
Žužemberk je řazen do skupiny nejmalebnějších hradů Slovinska. Dle webu obce sice období organizovaných prohlídek startuje v červnu, nicméně koncem dubna byl areál hradu volně přístupný, s výjimkou uzavřených expozic a vyhlídkové věže. Ale i z okének kulaté bašty se otevřel pěkný pohled do údolí.
Zároveň si nás odchytil vstřícný chlapík z hradní vinotéky. Prostorné nádvoří s boční bylinkovou zahrádkou pak příležitostně ožívá ruchem kulturních akcí.
Přímo pod hradem se zpěněná řeka prodírá přes travertinové bariéry. Pravda, oproti soustavám vodopádů, kaskád a jezer ve známém chorvatském národním parku dosahují mnohem nižší úrovně. Ale sem se hezky hodí.
Další podobné půvabné útvary najdeme ve blízké vsi Dvor položené níže po proudu. Tam jsou kaskády mohutnější. Přírodní charakter kaskád však často narušilo jejich zpevnění a propojení do dlouhých jezů kvůli stálému maximálnímu vzedmutí hladiny pro pohon vodních mlýnů.
Prohlídka končí u podzemního toku Krky se sifonem. Za něj pronikli speleologové až roku 1995.
Ze staré železárny se dochovaly zbytky kupolní pece.
Dvor zaujme také milovníky technických památek, protože přímo v centru obce se tyčí impozantní rozvaliny staré železárny. Zdejší huť svůj první kov vyprodukovala koncem osmnáctého století. Naproti ruinám pece se ještě nachází muzeum věnované slévárenství. To je umístěno uvnitř historického průmyslového objektu, na který navazuje kovozpracující závod.
Pokušení v prokleté věži
Další maličké travertinové kaskády přehrazují řeku u osady Gornji Kot. Mnohem atraktivnější je blízká vesnice Soteska. Zde se přímo u hlavní silnice ještě před sto lety rozprostíral honosný vyšperkovaný zámek.
Noblesní šlechtické sídlo ztvárněné ve stylu renesance také nepřežilo druhou světovou válku. Tenkrát zámek zapálili partyzáni. Poté jeho zbytky místním obyvatelům posloužily jako zdroj stavebního kamene. Nepříliš radostnému konci odolaly pouze vysoké obvodové zdi a zčásti rovněž nárožní věže.
Momentálně se ruiny schovávají pod hustým porostem břečťanu, takže hodně připomínají pohádkový zámek ze Šípkové Růženky. Akorát místo voňavých trnitých květů tonou v temném hávu zelených listů.
Poblíž se však dochoval ohrazený prostor někdejšího parku. Ten se nyní skládá ze svěží louky zpestřené pár solitérními ovocnými stromy. Zjara tu pronikavě září tisíce bělostných narcisů. Ovšem návštěvníkům hned padne do oka bývalý zahradní pavilón, který se dominantně vyjímá uprostřed louky. Původně okrasnou stavbu doprovází děsivý příběh.
Park s Ďáblovou věží vznikl koncem 17. století.
Místní sedláci jí dali jméno Hudičev turn, tedy Ďáblova věž. Pověst vypráví, že v chudých časech, kdy venkované nebyli schopni platit vrchnosti dávky, tehdejší zámecký pán požadoval, aby mu místo zaplacení daně přivedli dcery. Nebohá děvčata prý pak zavřel do věže a tam se s nimi oddával svému chtíči.
Jiná varianta zase přisoudila pavilonu roli prokletého místa, v němž šlechtic na selských dcerách vymáhal „právo první noci“. Ať již tomu bylo jakkoliv, Ďáblova věž získala hrůznou aureolu letohrádku hříchu a zvrhlé smyslnosti. Příčinu k pověstem určitě zavdaly i erotizující motivy vnitřní freskové výzdoby částečně inspirované antickou mytologií.
Organizované prohlídky s výkladem pořádá infocentrum města Dolenjske Toplice. To jsem také kontaktoval kvůli individuální návštěvě. Brzy mi přistál mail se zprávou, že klíč je k dispozici v baru Turn, položeném naproti Ďáblově věži. Tam jsou také na parkovišti instalovány infopanely s historií zámeckého komplexu.
Zašlé fresky uvnitř Ďáblovy věže. Autorství je připisováno malíři z okruhu či školy barokních nizozemských mistrů.
Zámek Soteska v dobách jeho největší slávy
U trosek zámku nás přivítala útulná zahrádka. Po lehkém občerstvení nám příjemná servírka oproti podpisu vydala těžký robustní klíč.
Přilehlé budovy bývalého hospodářského zázemí zámku navíc tají ještě detašovanou expozici Technického muzea Slovinska zasvěcenou automobilovým veteránům. Kromě nich dále obsahuje historické kočáry, motocykly i hasičskou techniku.
Odtud tok Krky míří k starobylému sídlo Novo Mesto. Ani tam ovšem bohatství pamětihodností neubývá. Reprezentativní příklad ukazuje bývalý vodní hrad Otočec situovaný v cípu říčního ostrova a nedávno zadaptovaný na luxusní hotel.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditPůvabný region horního toku Krky si pořád drží panenskou tvář, kde se autentický venkov prolíná s krásami přírody. A setrvává nepolíbený masovým turismem. Na výlety či víkendové pobyty sem jezdí hlavně domácí návštěvníci. Podle toho vypadá i infrastruktura – například se tady nejčastěji setkáme s nabídkou lůžek v soukromí, dále malými penziony, ubytovacími hostinci, ale především s farmami, kde se doplňkem hospodářství stala agroturistika. Některé úseky Krky jsou oblíbené mezi vodáky. |
